Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Ne, ničeho se bát nemusíme," řekl. "Pokud bych začal mít pocit, že se blíží nějaké nebezpečí, řeknu ti. Ale to, co tady kolem cítím, není zrovna bezprostřední nebezpečí. Spíš je to něco - já nevím - něco tísnivého jako před bouřkou: nedokážu říct, co to je, ale dělá mi to starosti. Ale za potok s tebou půjdu."
Přeběhli cihlovou klenutou lávku. Tráva u potoka byla vlhká a hustá a králíci zamířili vzhůru do svahu hledat sušší půdu. Část stráně už byla ve stínu, protože slunce zapadalo právě před nimi, a Lískáč, který si přál nejít vyhřáté slunné místečko, postupoval stále dál, až se octli až skoro u cesty. Kousek od branky se zastavil a vytřeštil oči:
"Pětníku, co to je? Koukej!"
"Ach Lískáči! Tak osud to jde! Teď už to vím - je to něco strašlivého! Něco příšerného - a je to pořád blíž." Začal kničet strachem.
"Ale co to je - jak to myslíš? Říkal jsi přece, že se tu nemáme čeho bát."
"Já nevím, co to je," přiznal nešťastně Pětník. "V téhle chvíli nám tu nehrozí nic. Ale blíží se to - pořád se to blíží. Ach Lískáči, podívej! Koukni na ten palouk! Je samá krev!"