Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• výběr básní ze sbírky Jarní vody
• přeložila Jarmila Häringová (Hvězdy a jarní vody, Mladá fronta, 1967)

Příroda vybízí:
namoč své pero
do mého moře!
Ne do lidských srdcí -
ta bývají vyschlá.

Pouhý rybník -
v pozdní záři slunce
je z něj zlaté moře!

Kvítečku v rohu zdi!
Jsi sám, máš jen svou vůni,
ale když vydechneš,
nebe i zem jsou malé.

Minulost starce,
budoucnost mládí-
zamyslíš-li se,
není to totéž?

K čemu psát?
Vždyť básník
sám je básní!

Zamlklá hloubka tůně -
odráží však
vždy znovu svěží barvy jarních květů.

V tom zmatku světa
zapomněla jsem už první slova
a nevím, která budou poslední.

Mžení, horský klášter,
mokré schodiště.
Jen já tu stojím
a houf mraků táhne -
je i tohle spoluúčast na tajemství?

Tak sama, orchideji?
Vždyť ti musí být smutno!
Což nezatoužíš po společnosti?
Ach, já bych ráda, ale kde jí vzít?
Není na světě druhé květiny,
která by chtěla kvést
v tak pusté rokli.

Otázku jsem položila srdci -
mlčelo jen hluše v jasném světle.
Přišel sen
a v tmách mi všechno vyjevil.

Příroda mluví
řečí nejjemnější -
a jak jsou přitom
srdce moudrých prostá!

Osud je jak mořský vítr -
pohrává si s člunkem mládí,
kolébá ho,
sem tam honí,
až ho přeplaví přes moře času.

Ve stínu skály
do hlubin moře
o samotě stápím udici.
Rybičko,
nepřijdeš-li, nevadí.
Už jsem si nalovila z modra vod
dost poezie.