ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Hostinský Otakar (*02.01.1847 - †19.01.1910)

­­­­

Hudba v Čechách

  • podtitul: Nástin dějepisný

Předmluva

Když loňského roku vyšla francouzská knížka o české hudbě: Histoire de la Musique par Albert Soubies. Bohême, uváděno na omluvu některých nedostatků spisu toho i to, že dosud nestarali jsme se dostatečně o to, aby cizina kterýmkoliv světovým jazykem informována byla o celém dějinném rozvoji našeho hudebního umění, že tudíž francouzský jeho přítel jazyka českého neznalý měl nemalé potíže shledávaje potřebný materiál k práci své. Německé vydání Chválova Čtvrtstoletí české hudby (1887) mohlo mu posloužiti jen při vylíčení jednoho krátkého období - arci období nad jiné důležitého a významného.
I poznal jsem u příležitosti té, že historický článek o hudbě v Čechách, který jsem před více než sedmi léty napsal do díla Die oesterreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild, zvěčnělým korunním princem Rudolfem založeného, u nás je takřka naprosto neznám i v kruzích, které jinak o věci takové se interesují. A přece text článku toho, přese všechnu nezbytnou stručnost přikázanou místem již napřed odměřeným, u porovnání s knížkou Soubiesovou - a ovšem se zřetelem k rozdílné úpravě typografické - má asi dvojnásobný objem. Doufám, že cizí odborníci češtiny neznalí, budou-li příště hledati nejsumárnější zprávu o dějinách české hudby, sáhati budou k této mé kapitole ve velkém německém díle o království Českém, pokud arci lepšího pramene nebude. Avšak věda, že ani v literatuře naší není dosud podobného stručného, každému přístupného historického náčrtku, odhodlal jsem se vydati nyní tuto svou práci o sobě česky pro ono čtenářstvo, které nechce nebo nemůže sáhnouti po Srbově značné objemnější knize Dějiny hudby v Čechách a na Moravě (1891). Redakce díla Die österreichisch-ungarische Monarchie k vydání tomu velice ochotně svolila, začež jí zde děkuji.
Podávám tedy českému čtenáři věrný překlad původního textu s nemnohými jen a nepatrnými opravami. Avšak rozprava má dopsána byla již na jaře r. 1892 a mezi tiskem přidána pak kratičká douška zmiňující se o úspěchu české hudby na vídeňské Mezinárodní výstavě hudební a divadelní téhož roku. Nastala tudíž otázka, nemělo-li by vypravování pokračovati až do posledních dnů. Nechtěl jsem však ani pronikavější změny podnikati na věci hotové a pro mne již odbyté, ani zase to, co v posledních sedmi létech se událo, naprostým mlčením pominouti; zvolil jsem tudíž střední cestu a doplnil pouze text na příslušných místech nezbytnými dodatky, zejména o působení těch starších mistrů a ústavů, o nichž bylo hned prvotně zevrubněji jednáno, a v zmíněném již závěru uvedl jsem alespoň jména několika skladatelů mladších, kteří během let devadesátých nad jiné vynikli. Jestliže pak zde, jakož vůbec v celé této rozpravě, z přirozených důvodů formálních při výčtu jmen a dat zachovával jsem míru co možná nejmenší, nebudiž to vykládáno na úkor těm, kdož jmenováni nejsou. Také věcných mezer některých dobře jsem si vědom: ale důsledná snaha po úplnosti kterýmkoliv směrem znamenala by zde netoliko zvětšení objemu spisu tohoto, nýbrž přímo jeho přepracování od samých základů, a kdybych k tomuto poslednímu se odhodlal, nechtěl bych již přestati na pouhém náčrtku, nýbrž zabral bych se do práce, která by vyžadovala léta. Proto naději se, že tato knížka, jejíž úkolem bylo především zpraviti cizinu o nejpodstatnějších zjevech veškerého hudebního ruchu v Čechách, tedy i o účastenství obou národností v něm, mnohému čtenáři nebude nevhod, třeba dostala se mu nyní do rukou v té celkem formě, ve které kdysi byla napsána.
Vyobrazení v originálu obsažená již pro veliký jeho formát (čtvercový) nemohla býti přejata do tohoto spisku, který by mimo to žádal snad i jiný poněkud výběr, zajisté však větší hojnost obrazů, zvláště pokud se týká doby novější. Neboť dílo Die österreichisch-ungarische Monarchie jednak zásadně vylučovalo podobizny osob žijících, jednak další ilustrace sem hledící obsahovalo i jinde, např. v kapitole o divadle jednající, nehledě ani k tomu, že i české lidové písni a hudbě věnována byla stať zvláštní. Český čtenář konečně také nebude pohřešovati v originálu otištěné nápěvy u nás každému známé, kdežto obecenstvu cizímu byly snad vítané (Svatý Václave, Kdož jste boží bojovníci).

V Praze, v prosinci 1899.

O. Hostinský

Od dob nejstarších do začátku XV. století

První české písně kostelní: Hospodine pomiluj ny a Svatý Václave. - Světská hudba. - Vlivy francouzské za Lucemburků. - Karel IV.

Dějepisné prameny ničehož nevypravují nám o hudbě pohanského pravěku v Čechách. Některé příležitostní zmínky z dob pozdějších však nepřipouštějí pochybnosti o tom, že zpěvnost Čechů nedostavila se snad teprve po jejich obrácení na víru křesťanskou; ba hudební život onoho nejstaršího období zanechal dokonce i jakési stopy, třeba jen skoupé. Ačkoli totiž církev hned od samého pokřesťanění země zajisté s největší horlivostí potírala všechno, cokoliv připomínalo pohanství, a zejména opětně zapovídati musila zpívání "ďábelských písní", přece zachovaly se v lidu, zvláště mezi jeho koledami, podnes některé popěvky, co do vzniku svého ne bez důvodů časům předkřesťanským přičítané, již dávno však v příležitostné písně křesťanské přetvořené. Prosté jejich nápěvy tvrdému rodu náležející vyvinuly se patrně přímo z rytmických říkadel.
Jako všude se dělo u národů pro novou víru získaných, tak i v Čechách především imponující nádhera křesťanské bohoslužby přispívati měla k tomu, aby se co možná brzo zapomínalo na staré řády. Již v době zřízení biskupství Pražského (973) byla asi obecně cítěna potřeba skvělé liturgie. Arci nedalo se tak snadno obci zakázati účastenství v zpěvu kostelním: ale z počátku obmezovalo se na slova "kyrie eleison", z nichž v ústech lidu našeho stalo se "krleš", jako v Německu "kirleis". I jest také překladem a rozvedením těchto slov nejstarší česká píseň duchovní: starobylé, ctihodné Hospodine pomiluj ny, jehož autora tradice, proti níž nelze nic závažného namítati, pokud zachované nám úpravy písně se týká, spatřuje v druhém pražském biskupovi a patronu české země, sv. Vojtěchovi († 997). Tato velice vážná, rázná "píseň sv. Vojtěcha", modlitba to za vykoupení, blahobyt a zemský mír, zpívána byla již roku 992, následkem zvláštního papežského povolení, při mši jako kyrie; později zaznívala i mimo bohoslužbu při nejrůznějších příležitostech jak duchovních tak světských, zvláště při korunovacích, ba česká vojska notovala ji ráda i jakožto nadšený zpěv válečný. Časem přidružila se k ní druhá píseň stejné síly a nemenšího významu: píseň Svatováclavská, bezpochyby v XIII. století vzniklá, prosba to o přímluvu a pomoc obracející se k "vévodovi a dědici české země". Také tento chorál, jako Hospodine pomiluj ny, stal se časem slavnostním zpěvem obřadným, ba téměř písní státní.
Pochopitelným způsobem soustřeďovala se péče o kostelní hudbu, jejíž základ a jádro byl latinský zpěv rituální, především v Praze, a zde zase hlavně v kostele sv. Víta. Zvláštní rozmach pozorujeme tu okolo polovice XIII. století: katedrála dostala nově varhany, r. 1259 založen sbor chlapců (12 hochů boni pueri, též "bonifantes" zvaných), staré opotřebované zpěvníky nahrazeny novými.
Co se týká světského umění hudebního nejstarší této doby, dosvědčují kroniky, v nichž dosti často sice, ale skoupými slovy dočítáme se o účasti hudby při velkých slavnostech národních, alespoň tolik, že hudba, zpěv a tanec považovaly se za nezbytný požadavek při všech lidových radovánkách, ba bývaly vlastně jejich vrcholem. Bylť - abychom uvedli třeba jen několik příkladů hudby nástrojové - Břetislav II. r. 1092 při svém vjezdu do Prahy radostné uvítán skupinami dívek a jinochů při zvucích píšťal a bubnů tančících. Při vjezdu královny Markéty 1255 zněla hudba "různých nástrojů", jichž uvádí se při korunovaci Václava II. 1297 osmero druhů latinskými jmény (...tympana, nabla, chori, tuba sambucique sonori, rota, figella, lira...). Při válečném tažení proti Milánu r. 1158 nalézaly se v českém voji píšťaly a bubny.
O hudebnících samotných víme arci málo; pouze náhodou z právních listin poznáváme tu a tam nějaké jméno. Jedno těchto jmén z počátku XII. století budiž zde přece zaznamenáno, ano náleží nejstaršímu historicky doloženému hudebníku českému: je to Dobrata, "joculator" (jongleur, t.j. hudec a zpěvák, snad zároveň i šašek) vévody Vladislava I., který se mu za jeho služby doživotním užitkem jakéhosi pozemku nedaleko Vysokého Mýta odměnil.

+++

Poloha Čech a rozmanité vztahy jejich politiky zahraničné způsobovaly, že cizí vlivy, které také v hudebním světě stávaly se platnými oproti živlům domácím, plynuly z různých zdrojů, a že brzy ten, brzy onen zdroj hojnější býval než ostatní. Za doby Přemyslovců, zvláště posledních, bez odporu převládaly vlivy německé; jeť známa přízeň, kterou čeští králové od Václava I. věnovali dvorské poesii německé. Nastolením Jana Lucemburského pak vliv francouzský počal nabývati vrchu. Blízké příbuzenské svazky, které krále Jana pojily s dvorem francouzským, stále živé styky s dvorem tímto jako i s papežským dvorem v Avignonu i vychování korunního prince v Paříži označují cesty, kterými vůbec ony francouzské vlivy do Čech se dostávaly, k nimž pak přistupovaly ještě u Karla IV. styky s Itálií. V oboru hudebním možno zejména uvésti jednu vynikající osobnost, která beze vší pochybnosti k rozšíření francouzské hudby v Čechách mnoho přispěla: je to známý trouveur Guillaume Machaut (1284 až 1377), který plných třicet let zastával úřad tajemníka krále Jana. Odlesk, jenž z umělého zpěvu troubadourů a minnesingrů, jakož i z prvních pokusů skladby vícehlasé na náš hudební ruch domácí padal, doložiti lze památkami ne sice četnými, přece však dostatečnými na důkaz jak vnímavosti pro takovéto zjemnělé hudební požitky, tak i vlastní tvořivosti v oboru tom.
Cokoliv v dřívějších časech knížata a duchovenstvo činívali pro hudbu chrámovou, bylo překonáno otcovskou péčí a v skutku královskou štědrostí, s níž Karel IV. se k ní obrátil. Povýšení Prahy na arcibiskupství, zakládání nových klášterů, nová stavba metropolitního chrámu, současný rozkvět kultu mariánského, vše to poskytovalo mnohonásobnou příležitost k skvělému rozvoji hudby bohoslužebné.
Roku 1343 založil Karel IV. při Svatovítském chrámě pěvecký sbor 24 duchovních "mansionářů", jimž spolu s "bonifanty" slušelo působiti hlavně při denní bohoslužbě mariánské. Aby se pak vyplnily přestávky, které zbyly mezi zpěvy kanovníků a "mansionářů", založil 1360 druhý sbor 24 "psalteristů", rovněž to kleriků, k nimž konečné připojilo se ještě 30 choralistů s kantorem v čele, tak že veškerý počet osob výhradně pro zpěv určených činil asi 100, nehledě k ostatnímu zpívajícímu kněžstvu (úhrnem téměř 400).
Jedna zvláštnost duchovního zpěvu lidového v Čechách zdá se míti původ svůj v době Karla IV.; ba její zařízení přičítá se přímo prvnímu arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic. Jsou to zpěvy rorátní, které k ranním mším v adventu zpívány byly nejdříve po latinsku, brzo však (na jisto již v XV. století) po česku a podnes v lidu se zachovaly. Skládají se hlavně ze střídajících se chorálů a písní, jejichž nápěvy dílem z mešní liturgie a z latinských mariánských sekvencí, dílem pak, zejména pokud písní se týká, ze světského zpěvu lidového jsou čerpány.
Hudbymilovnost Karla IV. ostatně neobmezovala se zpěvem duchovním. Sám doznal, že po denní námaze rád zotavoval se nasloucháním libozvučnému kousku trubačskému, a dbal o to, aby i hosté jeho z blízka a z dáli mohli se pobavili hudbou. Při dvoře jeho nebyl nedostatek ani hudebních nástrojů ani hudebníků: k těmto posledním choval se právě tak blahosklonně jako štědře.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 19.01.2015

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný obsah z autorovy tvorby
Čítanka - nenalezen žádný další úryvek z autorovy tvorby






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­