Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Karel Milota

JEDNANÍ PRVNÍ

Pokoj v hejtmanově domě.

Výstup druhý

PŘEDEŠLÍ a POŠTMISTR

POŠTMISTR: Pánové, povězte mi, co se to děje, co to k nám jede za hodnostáře?
HEJTMAN: Ale copak vy jste to neslyšel?
POŠTMISTR: Slyšel, od Petra Ivanovice Bobčinského. Zrovna byl za mnou na poště.
HEJTMAN: No a co? Co vy si o tom myslíte?
POŠTMISTR: Co já si myslím? že bude vojna s Turkem.
SOUDCE: Moje řeč! to mě taky hned napadlo.
HEJTMAN: Jo, to jste oba trefili kozla.
POŠTMISTR: Vojna s Turkem, rozhodně. To ten Francouz pořád do toho strká pracky.
HEJTMAN: Jakápak vojna s Turkem! Na nás zkrátka a dobře přijde bída - na žádného Turka. Už to víme, tady mám dopis.
POŠTMISTR: No, jestli je to takhle, to vojna s Turkem nebude.
HEJTMAN: Tak co, co vy, Ivane Kuzmiči?
POŠTMISTR: A co jako já? Co vy, Antone Antonoviči?
HEJTMAN: A co jako já? Strach, to nemám, leda tak, no, trošku... Kupci a měšťani mi dělají hlavu. Vykládají, jak prý jsem jim přišel draho, ale já, jak je pánbůh nade mnou, i kdybych snad někdy vzal z cizího, tak doopravdy vždycky docela nestranně. Už mě i napadlo (bere ho pod paží a odvádí stranou) - už mě i napadlo, jestli na mě někdo neposlal udání. Přece proč by k nám vůbec měl jezdit revizor? Poslechněte, Ivane Kuzmiči, nemohl byste vy v našem společném zájmu každý dopis, co vám přijde na poštovní úřad, před odesláním nebo před doručením takhle malinko rozpečetit, víte, a přečíst si ho, jestli tam není udání nebo zkrátka nějaké zpravodajství? A když tam nebude, tak ho potom můžete zase zapečetit; anebo nakonec můžete dopis dodat jen tak, nezapečetěný.
POŠTMISTR: Já vím, já vím... Mně nemusíte nic vysvětlovat, tohle já dělám stejně, ani ne tak z ostražitosti jako spíš ze zvědavosti - koleno bych si dal vrtat kvůli novinkám ze světa. Řeknu vám, to je ohromně zajímavé čtení. Některý dopis si přečtete s úplnou rozkoší, jak se tam píše o všelijakých těch pádech... a to poučení, co načerpáte... Lepší než z "Moskevského deníku"!
HEJTMAN: No, a tak mi tedy povězte, o nějakém úředníkovi z Petrohradu jste se tam nedočetl?
POŠTMISTR: To ne, o žádném petrohradském tam nic nestálo, ale o těch z Kostromy a ze Saratova hodně psávají. Stejně je škoda, že nečtete dopisy, tam jsou nádherné partie. Zrovna tuhle psal jeden poručík kamarádovi a vylíčil mu bál, tak vám něco pikant... moc hezky, moc: "Můj život, milý příteli, plyne v elysejské blaženosti: slečen spousty, kapela vyhrává, fendrych s praporcem cválá..." - tuze vám, tuze procítěně to vypsal. Však proto jsem si ten dopis nechal. Já vám ho přečtu, nechcete?
HEJTMAN: Počkejte, teď na to není čas. Takže buďte tak hodný, Ivane Kuzmiči: když se vám náhodou dostane do ruky nějaká stížnost nebo udání, nic se nerozmýšlejte a zadržte to.
POŠTMISTR: S největším potěšením.
SOUDCE: Podívejte se, my se s vámi potom vyrovnáme.
POŠTMISTR: Ale propáníčka!
HEJTMAN: To je v pořádku, to je v pořádku. Něco jiného by bylo, kdybyste kolem toho dělal nějaký rozruch, ale tohle přece zůstane jako v rodině.
SOUDCE: Jo, ti nám navařili bryndu! A já, abych pravdu řekl, jsem měl zrovna namířeno k vám, Antone Antonoviči, chtěl jsem vám špendýrovat pěknou fenku. Rodná sestra toho psíka, kterého znáte. Vždyť jste slyšel, jak si Čeptoviě a Varchovinskij usmysleli se soudit, a já si teď žij u jako pánbůh: jednou proháním zajíce u toho, podruhé u onoho.
HEJTMAN: Vážení, já teď nemám pomyšlení na vaše zajíce - to zatracené inkognito mi leží v hlavě. Člověk by zrovna čekal, že se najednou otevřou dveře a - pššt...