ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

autor neznámý (*od nevidím - †do nevidím)

­­­­

Mastičkář

ZLOMEK MUSEJNÍ

RUBÍN (přiběhne):
Seď, mistře, seď, jáz k tobě běžu!
Snad sě tobě dobřě hoziu.

MASTIČKÁŘ:
Vítaj milý Idonechu!
Dávě liudem dosti smiechu.
Pověz mi, kak ti pravé jmě dějú,
ať s tobú cěle sděju.

RUBÍN:
Mistře, jsem ti dvorný holomek, dějúť mi Rubín z Benátek.

MASTIČKÁŘ:
Pověz mi to, Rubíne,
co chceš vzieti ote mne?

RUBÍN:
Mistře, od tebe chcu vzieti hirnec kysělicě
a k tomu tři nové lžícě.
Móž-li mi to od tebe přijíti,
chcu jáz ovšem tvój rád býti.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, to ti vše jáz rád dám,
co jsi potřěboval sám.
Jedno na to všdy ptaj
a těch miest pýtaj,
kde bychom mohli svój krám vyklásti
a své masti draho prodati.

RUBÍN:
Mistře, hin jsú miesta sdravá
a v nich jest krásná úprava.
Tu rač své seděnie jmieti
a své drahé masti vynieti.
Mistře, vstúpě na Tuťo stoliciu,
posadiž k sobě svú ženu holiciu. - Silete!

(Potom zpívají s Pustrpalkem píseň):
"Seď, vem přišel mistr Ipokras
de gratia divina!
Neniet horšieho v tento čas
in arte medicína.
Komu která nemoc škodí
a chtěl by rád živ býti,
on jeho chce usdraviti,
žet musí dušě zbýti."

(Pak říká):
Poslúchajte, dobří liudie,
mnoho vám radosti přibude,
těch novin, jěž vám povědě,
jěž velmi užitečné vědě.
A vy, baby, své šeptánie
puste i vše klevetánie,
v čas ti milčěti neškodí.
Poslúchajtež, dobřě vem hodi!
Přišelť je host ovšem slavný,
lékař múdrý, chytrý, dávný,
vám bohdá na vši útěchu.
Nenieť nic podobno k smiechu!
Což praviu, věřte mi jistě,
jakžto rožcě na siej tistě!
Ni v Čechách, ni u Moravě,
jakžto učení mistři pravie,
ni v Rakúsiech, ni v Uhřiech,
ni u Bavořiech ani v Rusiech,
ni u Polaniech, ni v Korutaniech,
právět vešde jeho jmě světie,
krátcě řkúce, po všem světě,
nikdiež jemu nenie rovně,
kromě žeť pirdí neskrovně.
I jmáť také drahé masti,
ježť jest přinesl z daleké vlasti,
jimiž nemoci všeliké,
rány kakož koli veliké
zacěli bez pomeškánie.
Bóh jeho poraz, ktož jho hanie!
Ktož je boden nebo sěčen
neb snad palicěmi měčen,
neb snad jmá-li v svém ušě zpary,
příde-li k mému mistři s dary,
mój mistr jeho tak naučí:
pomaže sě, jako pes vskučí
a potom sě náhle vzpručí.
A vy, páni, chcete-li dobří býti,
móžete jej kyji býti. - Silete!

(Domluviv, vběhne mezi lidi.)

MASTIČKÁŘ:
Rubíne! Rubíne!

(Rubín neodpovídá.)

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, vo pístu?

RUBÍN:
Seď, mistře, dirži za řit tistu.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, vo pístu kvest?

RUBÍN:
Seď, mistře, chlupatú tistu za pezd.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne! Rubíne!

RUBÍN:
Co kážeš, mistře Severíne?

MASTIČKÁŘ:
Milý Rubíne, kde sě tak dlúho tkáš,
že o svém mistřě ničse netbáš?

RUBÍN:
Mistře, v ónomno biech počal liudi léčiti,
tu mi počěchu staré báby pod nos pzdieti. -Mistře, v ónomno kútě biech,
tu mi sě sta dvorný smiech,
rozedřěchu mi s puškami měch.
Potom sem k tobě běžěti uchvátil,
abych po tobě vešken liud obrátil. - Silete!

MASTIČKÁŘ (volá dvakrát):
Rubíne!

(Rubín neodpovídá. Mastičkář volá podruhé. Rubín odpoví jako dříve. Mastičkář volá potřetí):
Rubíne!

(Rubín přicházeje mluví jako dříve.)

MASTIČKÁŘ:
Milý Rubíne! (jako dříve.)

RUBÍN:
Milý mistře, ty všdy na mě kříkáš
i svým hněvem na mě kdýkáš!
U velikém sě mistrovstvě znáš,
však proto i hovna júž nejmáš.

MASTIČKÁŘ:
Toť je ot starých slýcháno
i u Písmě také jest to psáno:
Ač co s bláznem kdy ulovíš,
ale nerovně s ním rozdělíš.

RUBÍN:
Tak sě musí vešdy státi,
žeť sě zlob zlobí obrátí
a dobré dobrým sě oplatí,
ktož zle myslí, ten všdy ztratí.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, pusťvě tento hněv na stranu!
Hovějž lépe svému pánu!
Budevě v ten čas bohata,
mine najú všě zlá ztráta.

RUBÍN:
Takož, milý mistře, tako,
tiehněvě oba za jednako !
Vše po najú vólú bude,
potom náma ďábel shude. - Silete!

MASTIČKÁŘ (volá třikrát):
Rubíne!

RUBÍN (dvakrát neodpoví. Přichází na třetí zavolání):
Co kážeš, mistře Severíne?

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, rozprostři mój krám,
ať sě jáz sde liudem znáti dám!

RUBÍN:
Prav to každý juž vás druh k druhu,
že ke všelikému neduhu
i ke všelikéj nemoci
mého mistra masti mohú spomoci.
Ktož jmá kterú nádchu v nozě,
od tohoť jmá mléko kozie.
A ktož jmá zimnici v týlu
neb snad neskrovnú kýlu
neb snad jmu dna lámá uši
neb jmá snad čirvy v duši,
to vše mój mistr usdraví
í všie nemoci zbaví.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, skóro-li mé masti budú?

RUBÍN:
Jednak, mistře, přěd tobú budú,
až jich z pytlíka dobudu.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, južť je počal mazanec kvísti.
Rač mi masti sěm mé vyčísti!

(Pokračuje):
Kto chcete rady slyšěti,
móžete sěm rádi hleděti!

RUBÍN:
Požehnaj mě, Boží synu i svatý Duše,
ať mne ďábel nepokúšie!

(Dále mluví):
Toto ti je, mistře, pirvá puška,
od téť sě počíná vole jako hruška;
najpirvéť bude jako dýně
a potom bude jako skříně.
Toto je, mistře, puška druhá,
od téť zpleskajiú vole tuhá;
coť ona pirvá neduha zapudí,
a tatoť viece neduha zbudí.
A toto ti jest puška třetie,
pro tuť baby s skřietkem k čertu vzletie.
Toto ti je, mistře, puška čtvirtá,
tať pohříchu jako nebozězem virtá.
A u pátéj měl jsem tři svirčky
a pól čtverta komára;
tu je snědla onano baba stará.
Tato ti jest, mistře, mast z Babyloně;
v niejt je taká drahá vuoně,
ktož jie kúpí, tako tvirdie,
pójde od nie pzdě a pirdě.
A toto ti jest mast tak drahá,
žeť jie nejmá Viedně ani Praha.
Činila ju paní mladá,
vše z komárového sádla,
pzdin k niej málo přičinila,
aby birzo nezvětřěla.
Tuť mi všickni najlépe chválé.
Pompkni jie tam k sobě dále,
ať jie každý nepokúšie;
tať jedno k milosti slušie!
A tatoť, mistře, najlépe vonie;
znamenaj, co je do nie!
Bych jie komu v zuby podal,
že bych to vám viděti dal,
všdy by sě dřéve zatočil,
než by jednú nohú kročil.
A tuto mast činil mnich v chyšcě
mnich sedě na jěptišcě.
Ktož jie z vás okusí koli,
vstane jmu jako pól žebračie holi.
A to jest mast nade všě masti,
ale nenieť jie v téjto vlasti.
Tlukúť jiu žáci na školném prazě
leč buď v teple, leč na mrazě.
Ale nemóž-ti jie žváti,
jedno oblú v život cpáti.
Ale to z vás každá věz,
žeť pěkné léčí bez peněz.
Pakli nepěkná příde s dary,
téjť lacniej dadie páry,
buď od čirta, buď od chlapa,
i posledniej dadie kvapa.
A pakli je v kteréj nemoci,
kažte jiej přijíti na tři noci,
budeť sdráva jako ryba,
neb tú mastiú nebývá chyba.
A jiných mastí jmáš dosti,
prodávajž jě, ažť někto stepe tvé kosti. - Silete!

(K Pustrpalkovi):
Birzo masti natluc dosti,
po čas budem mieti hosti!
Dřéves mi jie byl dal málo,
až sě jie mnohým nedostalo.
Přikydniž mi jie sěm viece,
ať nečakajú stojiece!
Jiných, mistře, pušek jmáš piln krám
a z těch učiníš, co chceš sám.

(Rubín běží hned mezi lid.)

MASTIČKÁŘ:
Rubíne! Rubíne!

(Dále praví):
Hý, Rubíne, žeť vran oka nevykline,
že mój tirh cný pro tě hyne!
Rubíne, móžeš prudkým, zlým, nevěrným synem býti,
že kdy tebe volajiu, a ty nechceš ke mně přijíti?

RUBÍN:
É, žádný mistře, nemluv mi na hanbu mnoho,
neb sem nedóstojen slova toho.
Neb kdež jáz stojiu neb chozu,
tuť vešdy tvú čest ploziu.

MASTIČKÁŘ:
Rubíne, mój věrný slúho,
tuto býti nemóžem dlúho.
Nechce k náma i jeden kupec přijíti,
juž musívě odsud přič jíti.

RUBÍN:
É, žádný mistře, rač vesel býti,
chce k náma dobrý kupec přijíti.
Vizuť ondeno dobrého druha syna,
a u něho jest veliká lysina.
Bude náma zaplacena tohoto postu vyzina,
jež lepši bude než s veliky noci kozina.

MASTIČKÁŘ:
Slyšal sem, Rubíne, zvěstě,
že jsú sde tři panie u městě ,
a tyť, Rubíne, dobrých mastí ptajú.
A zdať ty mne, Rubíne, neznajú?
Zdáť mi sě, ežť ondeno stojie,
ežť sě o nich liudé brojie.
Doběhni tam, Rubíne, k nim
a cěstu ukaž ke mně jim!

RUBÍN (k Mariím):
Dobrojtro vám, krásné panie!
Vy tepirv jdete zejspánie
a nesúce hlavy jako lanie?
Slyšal jsem, že drahých mastí ptáte!
Hin jich u mého mistra plín krám jmáte. - Silete!

PRVNÍ MARIE (ihned zpívá):
Omnipotens pater altissime,
angelorum rector mitissime,
quid faciemus nos miserrime?
Heu, quantus est noster dolor!

(Potom říká):
Hospodine všemohúcí,
anjelský králu žádúcí!
I co je nám sobě sdieti,
že nemóžem tebe viděti?

DRUHÁ MARIE (zpívá):
Amisimus enim solacium,
Ihesum Christum, Marie filium.
Ipse erat nostra redempcio.
Heu, quantus est noster dolor!

(Potom říká):
Ztratily smy mistra svého,
Jesu Krista nebeského.
Ztratily smy svú útěchu,
ješto nám Židie odjěchu,
Jesu Krista laskavého,
přietele ovšem věrného,
jenž jest tirpěl za všě za ny
na svém těle lutné rány.

TŘETÍ MARIE (zpívá):
Sed eamus unguentum emere,
cum quo bene possumus ungere
corpus Domini sacratum.

(Potom říká):
Jako sě ovčičky rozběhujiú,
kdyžto pastušky nejmajú,
takéž my bez mistra svého,
Jesu Krista nebeského,
ješto nás často utěšoval
a mnoho nemocných usdravoval.

MASTIČKÁŘ (zpívá):
Huc propius flentes accedite,
hoc unguentum si vultis emere,
cum quo bene potestis ungere
corpus Domini sacratum.

MARIE (zpívají, obráceny k mastičkáři):
Dic tu nobis, mercator iuvenis,
hoc unguentum si tu vendideris,
dic precium, quod tibi dabimus.

MASTIČKÁŘ:
Sěmo blíže přistúpite
a u mne masti kúpite!

(K Rubínovi):
Vstaň, Rubíne, volaj na ně!
Viz umirlcě bez pomeškáme,
těmto paniem na pokušenie
a mým mastem na pochválenie.

(Přichází Abraham a nese s Rubínem svého syna.)

ABRAHÁM:
Bych mohl vzvěděti od mistra Severína,
by mi mohl uléčiti mého syna,
chtěl bych jemu dáti tři hřiby a pól sýra.

(Jde k mastičkáři):
Vítaj, mistře cný a slovutný!
Jáz sem přišel k tobě smutný,
hořem sám nečujiu sebe!
Protož snažně prošiu tebe,
by ráčil mému synu z mirtvých kázati vstáti.
Chtělť bych mnoho zlata dáti.
pohynulo nebožátko!
Přědivné bieše děťátko!
...bielý chléb jedieše,
a o ržěném nerodieše.
A když na kampna vsedieše,
tehdy vidieše,
co sě prostřěd jistby dějieše.
Také dobrú vášniu jmějieše:
když pivo uzřieše,
na vodu oka neprodříeše.

MASTIČKÁŘ:
Abrahame, to já tobě chcu řéci,
že já tvého syna uléčiu,
ač mi dáš tři hřivny zlata
a k tomu svú dceř Meču.

ABRAHÁM:
Mistře, to ti vše rád dám,
cos potřěboval sám.

MASTIČKÁŘ:
Pomáhaj mi, Boží synu,
ať jáz u méj pravdě nehynu!
Ve jmě božie jáz tě mažiu,
jiužť chytrostí vstáti kážiu!
I co ty ležíš, Izáku,
čině otcu žalost takú?
Vstaň, daj chválu Hospodinu,
svaté Mařie, jejie synu!

(Po těchto slovech mu lijí kvasnice na zadnici.)

IZÁK (vstávaje):
Avech, auvech, avech, ach!
Kak to, mistře, dosti spach,
avšak jako z mirtvých vstach,
k tomu sě bezmál neosrach.
Děkujiu tobě, mistře, z toho,
ež mi učinil cti přieliš mnoho.
Jiní mistři po svém právu
maží svými mastmi hlavu,
ale tys mi, mistře, dobřě zhodil,
ež mi všichnu řit mastiú oblil. - Silete!

MASTIČKÁŘ (k Mariím):
Milé panie, sěm vítajte,
co vem třěba, toho ptajte!
Slyšal sem, ež dobrých mastí ptáte.
Teď jich u mne pln krám jmáte!

(Pokračuje):
Letos, den svaté Mařie,
přinesl sem tuto mast z zámořie.
Nynie, u Veliký pátek,
přinesl sem tuto mast z Benátek.
Tať má mast velikú moc,
žeť usdravuje všelikú nemoc.
Jest-li v uonomno kútě která stará baba
a jest na jejie břišě kóžě slába,
jakž sě túto mastí pomaže,
tak sobě třetí den zvoniti káže.
Líčíte-li sě, panie, rády,
túto mastiú pomažete líčka i brady,
tať sě mast k tomu dobřě hodí,
ale dušiť velmi škodí.

TŘI MARIE:
Milý mistře, my sě mladým liudem slúbiti nežádámy,
proto také masti nehledámy,
kromě náš smutek veliký zjěvujem tobě,
že náš Jesus Kristus pohřeben v hrobě.
Proto bychom chtěly umazati jeho tělo,
aby sě tiem šlechetnějie jmělo.
Máš-li mast s myrrú a s tymiánem,
s kadidlem a s balšánem, dobrý druže, tu prodaj nem!

MASTIČKÁŘ:
Zajisté, panie, když u mne té masti ptáte,
teď jie u mne velikú pušku jmáte.
Letos, den svatého Jana,
činil sem tuto mast z myrry a z tymiána.
Přičinil sem k tomu rozličného kořenie,
v němž jest silné božie stvořenie.
Jest-li které mirtvé tělo,
že je dlúho v hrobě hřbělo,
bude-li tú mastiú mazáno,
tiem bude šlechetnějie zachováno.

MARIE:
Milý mistře, rač nem to zjěviti,
zač nem jest tu mast (jmieti neb) přijieti.

MASTIČKÁŘ:
Zajisté, panie! Když sem jiným liudem takú mast prodával,
za tři hřivny zlata sem ju dával,
ale pro veliký smutek vám
za dvě hřivně zlata dám.

ŽENA MASTIČKÁŘOVA:
I kam, milý muži, hádáš,
že sě mladým nevěstkám slúbiti žádáš,
že taká mast za dvě hřivně zlata vykládáš?
I co pášeš sám nad sobú
i nade mnú, chudú ženú?
Proto ty lkáš chudobú
a já také, hubená, s tobú!
Nebo je to mé vše úsilé,
a já sem vydala na něj své obilé.
A to jie neponesú ty panie
dřieve, než mi hřivny tři zlata dadie.

MASTIČKÁŘ:
Mnohé ženy ten obyčěj jmajú,
kdy sě zapiú, tehdy bajú.
Takéž tato biednicě nešvarná
mluví vešdy slova prázná!
Zapivši sě, mluvíš mnoho,
a jiuž zlým uživeš toho!
Nebo co ty jmáš do toho,
že mě opravuješ velmi mnoho?
Radilť bych, aby přěstala,
mně s pokojem býti dala!
Pakli toho nepřěstaneš,
snad ode mne s pláčem vstaneš!
Náhle oprávěj svú přěslicu,
nebť dám pěstiú po tvém licu!

ŽENA MASTIČKÁŘOVA:
To-li je mé k hodóm nové rúcho,
že mě tepeš za mé ucho?
Pro mé dobré dávné děnie
dáváš mi políčky za oděnie.
Pro mú vešdy dobrú radu
zbils mi hlavu jako hadu.
A to sě jiuž drcu s tobú (rozděliti nebo) rozlúčiti,
tě všěm čertóm poručiti.

PUSTRPALK:
Vítajte, vy panie drahné!
Vy jste mladým žáčkóm viděti hodné.

RUBÍN:
Pustrpalku, mohl by mluviti tíšě,
až by se obořily chyšě.

PUSTRPALK:
Rubíne, by ty mój rod znal,
snad by na mě lépe tbal.

RUBÍN:
Postrpalku, dáš-li mi svój rod znáti,
chcu já na tě lépe tbáti.

PUSTRPALK:
Rubíne, chceš-li o mém rodě slyšěti,
to tobě chcu pověděti:
Má střícě oba,
Soba i také Koba,
prodáváta hřiby, hlívy
i také hlušicě, slívy.
Často chvostiště prodáváta,
protoť velikú čest jmáta.

RUBÍN:
I což ty, žebráče chudý,
tkajě sě sudy i onudy,
pravíš mi o svéj rodině?
Jáz tobě lepšie povědě
to, ješto lepšie vědě!
Má teta Vavřěna
byla v stodole zavřěna
s jedniem mnichem komendorem
bliz pod jeho dvorem.
A má strýna Hodava
často kysělicu prodává.
Dřievet jest krúpy dřěla,
protoť jest velikú čest jměla.
Fi, kde bych sě stavil,
bych tobě veš svój rod vypravil!
Tebe bych všie cti zbavil
a sebe bych za jednu planú hnilicu nepopravil.
Náhle přěstaň, nevolaj mnoho,
nebo zlým uživeš toho!
Přěstaň, nebo tě přěvrácu,
žíly, kosti tiemto kyjem v tobě zmlácu! - Silete!

MASTIČKÁŘ:
Cné panie, na to vy ničs netbajte!

ZLOMEK DRKOLENSKÝ

MASTIČKÁŘ:
Viz, bychom něco utěžěli
a svých peněz přispořili.

RUBÍN:
Mistře, chceš-li, ať bych slúžil,
abych toho dobrým užil,
přěj mi někakého panošě,
aby nosil po mně košě.

MASTIČKÁŘ:
Tohot chci rád přieti.
Dobuď sobě, kterého móžeš mieti,
bychom od něho neměli strastí,
by nám nepokradl našich mastí.

RUBÍN:
Jest-li tu který otrok,
rychlý, brzký jako klopot,
ješto by chtěl věrně slúžiti,
chtěl bych jej prhy nakrmiti.

PUSTRPALK:
Teď, pane, já k tobě běžím
a svój peniez s věrú těžím.
Umiem krásti a svoditi,
do školy krásné panie voditi.
Hodímť já sě dobřě tobě!
Prošiť, přijmi mě spieše k sobě!

RUBÍN:
Vítaj, milé pachole!
Za je tobě bratr Popele?
Podoben si k němu, to věz,
neb máš jistý kozí palcieř.
A podobena k němu kčicí,
ale jsi okrúhlú, osličí licí.
Chceš-li se mnú trh sdieti,
pověz, co chceš ode mne vzieti?
Budeš po mně posteli mésti
a v téjto mošně pušky nésti.
Pověz mi, kak ti dějí,
ať tuto s tebú ihned sději.

PUSTRPALK:
Pane, mně dějí Pustrpalk!
Ját sem velmi veliký šalk.
Chceš mi odplatu dáti,
chcit slúžiti, že mi nebudeš děkovati.

RUBÍN:
Pustrpalku, dámť hacný pás
a dvě onuci ode mne máš
a k tomu blchu jednookú,
tiem zaplaci službu tvú.

PUSTRPALK:
Toť učiním, pane, pro tě
a přidaj mi někaké kotě!

RUBÍN:
Sěď, Pustrpalku, u mého pána,
střěha jeho a jeho kráma,
a vezmi tento koš k sobě,
ažť sě vráci opět k tobě!

(K mastičkáři):
Milý mistře, odpust mě vyníti,
a věru ihned chci přijíti,
aneb již nemohu státi,
ano mi sě chce velmi sráti.

MASTIČKÁŘ:
Třěba-liť k čritu jíti,
protoť já budu pivo píti.

ANDĚLÉ (zpívají: Silete):
Milčte! Poslúchajte!

MASTIČKÁŘ:
Rubíne! Rubínče!

RUBÍN:
Co kážeš, mistře hubenče?

MASTIČKÁŘ:
I kdes tam byl tak dlúho,
kurvy synu, a ne slúho?

RUBÍN:
Věru, mistře, lidé jdiechu
a velmi na mě hlediechu,
protoť musich počekati,
nemoha sě okakati.

ŽID (nechť říká, zpívá: Chiri):
Chiri, chiri, achamari!
Vítaj, mistře veliký,
lékaři velmi daleký!
Mohl-li by to učiniti,
mé dětátko oživiti?
Tři hřivny zlata jmám,
ty od něho tobě dám.
Pohynulo nebožátko,
a bieše dobré dětátko!
Když bielý chléb uzřieše,
ihned režný povržieše.

MASTIČKÁŘ:
Chciť to, žide, učiniti,
žeť je mohu oživiti.

(Volá Rubína):
Rubiene! Rubiene!
Rubiene, panošě mój!

RUBÍN:
Teď sem, mistře, slúha tvój!

MASTIČKÁŘ:
Rubiene, vo pis tu kvest?

RUBÍN:
Teď sem, mistře, polib mě v pezd!

MASTIČKÁŘ:
Milý brachu, kde sě tkáš,
o svém pánu i hovna netbáš!
Budeš ty žebrákem vskóřě,
ačť sě nestane ješče hóře!

RUBÍN:
Milý pane, že tak mnoho skřěkáš
a svým na mě žvadlem bekáš!
Velikým sě pánem zdáš,
však proto i hovna nemáš!

MASTIČKÁŘ:
Toť jest i v knihách psáno
i od starych dávno slýcháno:
Ač co s bláznem umluvíš,
ale neprávě rozděliš! -
Rubiene, kde je tvój Pustrpalek?

RUBÍN:
Nevědě, pane, kde je z kurvy šalek.

(volá):
Pustrpalk! Postrpalk!
Pustrpalku, vo pistu?

PUSTRPALK:
Teď dru stará babu za pudu.

RUBÍN:
Ach, Postrpalku, co pro tě ztraci!
Již tobě tvé služby ukráci!

PUSTRPALK:
Ba, milý Rubiene, čím sě sdáš,
že na mně toliko skřěkáš?
Známy tě, kteréhos rodu,
všaks biřicóv syn z Českého Brodu!
Mně sě nemóžeš vrovnati,
ač mne chceš právě znamenati.
Méjt mateří dějí Havlicě,
tať je v Prazě všěch mnichóv svódnicě.
A má bratry oba,
Šebek a také Koba,
tať sě v Praze v rohoži tkáta
a potom cti dosti máta.

RUBÍN:
By ty mój rod lépe znal,
dobrý by mi pokoj dal.
Co sě chlubíš, chlapýši,
aneb tě túto palicí tkyši!
Pravíš mi o svém rodě,
a já to tak dobřě vědě!
Má tetka Jitka
a druhá Milka,
těť sě po světu tkáta,
avšak po Prazě všechny mnichy znáta.
A má sestra Běta
a druhá Květa
podolkyť raky lovie.
Ktož tam býval, tenť lép povie.
Proto mlč, nemúdré tele,
ať tebe mój kyj nezmele!

PUSTRPALK:
Rubiene, milý pane mój,
jáť sem věrný slúha tvój.
Pusťva ten hněv s obú stranú,
slúžva lépe svému pánu!

RUBÍN:
Tako, milý Pustrpalku,
neučiní nad tobú jednoho kvaltu.
Sěďvě a natlucvě mastí!
Jednak budú hosté z daleké vlasti.

(Zpívá píseň):
"Straka na stracě přěletěla řěku,
maso bez kostí provrtělo dievku,
okolo turnejě, hoho,
i vrazi sě mezi nohy to mnoho!"

PUSTRPALK:
Ba, mistře, kak tato mast dobřě vonie
a jako samé hovno konie.

RUBÍN:
Mistře, již sem tuto mast tlúkl dosti,
až mě bolejí mé všě kosti.

MASTIČKÁŘ:
Rubiene, sěm mi postav masti,
jednak přídú kupci z daleké vlasti.

RUBÍN:
Jednak, mistře, budú,
až jich z této krósně dobudu.

(Dále vykládá):
Prav to každý druh druhu,
že k rozličnému neduhu,
k rúpóm, k nehtu, k rozličné] pakosti
mohú spomoci tuto masti! (Vykládá:)
Totoť jest mast prvá, drahá,
nemáť jie Viedeň ani Praha.
Kteráž mužě žena jmá,
ješto v noci nevstává,
kup u nás masti této,
budeš mieti lepší dvé to!
Když svému muži málo pomažeš,
kdy chceš, kokrhati jmu kážeš
Totoť jest mast druhá,
v téjto masti stará vstuhá.
Mělť sem s tú mastí mnoho prácě
a vtlúkl sem v ni staré hácě.
Přičinich v ni kobylého mozku
a také přiložich prašivú kóžku.
Totě mast velmi čistá!
Nenít lživá, ale jistá.
Přilil sem k niej myšieho tuka,
Pustrpalek v ni prděl tluka.
A tať mast tu moc má:
kteráž ji baba právě zná,
když jie sobě k zubóm dobude,
hned i s mastí u všěch črtóv bude.
Totoť jest mast z Míšně!
Kúpil sem ji za tři bielé višně.
Dělánať je z sčinomat,
Pustrpalek ji dělal chodě srat.
Téjť masti nemóž nic býti rovno,
takť je drahá, nestojíť za psie hovno.
Totoť jest mast čtvrtá,
ješto ženy mezi nohy vrtá.
A toť jest mast té moci:
kteráť sě jí pomaže ve dne neb v noci,
dřiev než spadne prvá rosa,
zroste jiej břich výše nosa.
Tatoť jest mast z Náchoda,
vóniť má jako z mnichového záchoda.
K zimnici a k rúpóm velmi mocna,
k hluchotě a k slepotě velmi zpomocna.
Jakž by jie kto prvý u nás kúpil,
hned by jej črt do pekla i s mastí zlúpil.
Tato jest mast z Dobrušky!
Kúpil sem ji za tři plané hrušky.
Kteráž panna pomaže své pušky,
zrostú jiej v ňadřiech kuželaté hrušky

PUSTRPALK:
Co chváliš masti lstivé
a mluvě řěči lživé?

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 10.05.2012

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
Oblíbené herní konzole ­
   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Alexandreida, Alexandreida (2)
-Bible, Bible (2), Bible (3), Bible (4), Bible (5), Bible (6), Bible (7), Bible (8), Bible (9), Bible (10)
-Bible - Starý zákon
-Bible a Korán
-Dalimilova kronika, Dalimilova kronika (2)
-Epos Beowulf, Epos Beowulf (2)
-Epos o Gilgamešovi, Epos o Gilgamešovi (2), Epos o Gilgamešovi (3), Epos o Gilgamešovi (4), Epos o Gilgamešovi (5), Epos o Gilgamešovi (6), Epos o Gilgamešovi (7), Epos o Gilgamešovi (8), Epos o Gilgamešovi (9)
-Kristiánova legenda, Kristiánova legenda (2)
-Kristiánova legenda (rozbor)
-Kronika tak řečeného Dalimila, Kronika tak řečeného Dalimila (2)
-Legenda o svaté Kateřině, Legenda o svaté Kateřině (2)
-Mastičkář
-Píseň o Nibelunzích, Píseň o Nibelunzích (2), Píseň o Nibelunzích (3)
-Píseň o Rolandovi, Píseň o Rolandovi (2), Píseň o Rolandovi (3), Píseň o Rolandovi (4), Píseň o Rolandovi (5), Píseň o Rolandovi (6)
-Podkoní a žák, Podkoní a žák (2), Podkoní a žák (3)
-Pygmalion
-Rámájana
-Rukopis královédvorský, Rukopis královédvorský (2)
-Rukopis královédvorský a zelenohorský
-Rukopis zelenohorský, Rukopis zelenohorský (2)
-Satiry Hradeckého rukopisu
-Sindibád (Tisíc a jedna noc)
-Tristan a Isolda, Tristan a Isolda (2), Tristan a Isolda (3), Tristan a Isolda (4)
-Tristram a Izalda
-Utrpení Ludmily mučednice
-Život svaté Kateřiny, Život svaté Kateřiny (2)
-Život svatého Prokopa
Čítanka-Alexandreida
-Bible
-Čestmír i Vlaslav (Rukopis královédvorský)
-Dalimilova kronika, Dalimilova kronika (2)
-Epos o Gilgamešovi
-Exodus (Bible kralická), Exodus (Bible kralická) (2)
-Hospodine, pomiluj ny!
-Jahody (Rukopis královédvorský)
-Jelen (Rukopis královédvorský)
-Ktož jsú boží bojovníci
-Kytice (Rukopis královédvorský)
-Libušin soud (Rukopis zelenohorský)
-Ludiše a Lubor (Rukopis královédvorský)
-Mahábhárata
-Mastičkář
-Naučení Ptahhotepovo
-Oldřich i Boleslav (Rukopis královédvorský)
-Píseň o Nibelunzích
-Píseň o Rolandovi
-Píseň veselé chudiny
-Podkoní a žák
-Skřivánek (Rukopis královédvorský)
-Svatý Václave!
-Záboj, Slavoj i Luděk (Rukopis královédvorský)
-Zbyhoň (Rukopis královédvorský)
Životopisy - autorův životopis nenalezen



­­­­

Aktuální pořadí soutěže­

  1. Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
  2. Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!



­­­­


Server info

Počítadlo: 272 234 691
Odezva: 1.42 s
Vykonaných SQL dotazů: 5
Návštěvnost: TOPlist.cz - školstvíČeský-jazyk.cz




MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)