ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

autor neznámý (*od nevidím - †do nevidím)

­­­­

Exodus (Bible kralická) (2)

Starý zákon › Knihy Mojžíšovy › Druhá Kniha Mojžíšova - Exodus

Kapitola 11.
Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobrž vypudí vás odsud.
Mluv nyní v uši lidu, ať vypůjčí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých.
A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.)
I řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta.
A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného děvky, kteráž jest při žernovu, i všecko prvorozené hovad.
I bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo [prvé], a jakéhož nikdy nebude více.
U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, [ovšem pak] ani člověk ani hovado, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými.
I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mně, a skláněti mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i všecken lid, kterýž jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hněvem.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechneť vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské.
Ale Mojžíš a Aron činili všecky ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synů Izraelských z země své.

Kapitola 12.
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:
Tento měsíc počátek měsíců vám [bude]; první vám bude mezi měsíci ročními.
Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na [každý] dům.
Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte [tolik osob], kolikž by jich snísti mohlo beránka.
Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.
A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.
A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.
I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s [bylinami] hořkými jísti jej budou.
Nebudete jísti z něho [nic] surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.
Nezanecháte z něho [ničehož] do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.
Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná [míti budete], obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; [nebo] Jití jest Hospodinovo.
V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.
Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu [prvorozené] v zemi Egyptské.
A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.
Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.
A v den první [budeť] shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté mítibudete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.
A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.
Prvního [měsíce], čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.
Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.
Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.
Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.
Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž [bude] v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž [bude] v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.
Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.
Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.
A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.
Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?
Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.
A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak [a nejinak] učinili.
Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž [byl] v žaláři, i všecko prvorozené hovad.
Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo [něčeho] mrtvého.
A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.
Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.
I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.
Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.
Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.
A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.
Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.
Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.
I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.
[Čas] pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta [a] třidceti let.
A když se vyplnilo čtyři sta [a] třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.
Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať [tedy] noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.
I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.
Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.
Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.
V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.
Všecko shromáždění Izraelské [tak] s ním učiní.
Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, [prvé] obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.
Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.
Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.
A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

Kapitola 13.
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, [nebo] mé jest.
Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného.
Dnes vycházíte vy, měsíce Abib.
Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc.
Za sedm dní jísti budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova.
Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, aniž spatříno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých.
A vypravovati budeš synu svému v ten den, řka: Proto, [což] mi učinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.
A budeť tobě [to] jako [nějaké] znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta.
Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce.
A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jakž přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě:
Tedy všecko, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, [což by koli bylo] samců, Hospodinovo jest.
Každé pak prvorozené osle vyplatíšhovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš.
A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti.
Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji.
Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta.
Stalo se pak, když pustil Farao lid, [že] nevedl jich Bůh cestou země Filistinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid, když by uzřel, an válka [nastává], a nevrátili se do Egypta.
Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť, [kteráž jest] při moři Rudém. A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské.
Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou.
Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam při kraji pouště.
Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.
Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu.

Kapitola 14.
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete stany při moři.
A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevřela je poušť.
I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin. I učinili tak.
Povědíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to učinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám?
Protož zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou.
A vzal šest set vozů vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané.
I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.
I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili při moři, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, před Belsefon.
A když se přiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izraelští k Hospodinu.
A řekli Mojžíšovi: Zdali proto, že ne[bylo] hrobů v Egyptě, vyvedl jsi nás, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi vyvedl nás z Egypta?
Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě, řkouce: Nech nás, ať sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než zemříti na poušti.
I řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky.
Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou předce.
Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše.
Jáť pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho.
A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho.
I bral se anděl Boží, kterýž byl [prvé] předcházel vojsko Izraelské, a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, [kterýž byl] před nimi, a stál z zadu za nimi.
A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl [Egyptským] oblakem a tmou, [Izraelským] pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se jedni k druhým přes celou noc.
I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody.
Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po suše, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé straně.
A honíce je Egyptští, vešli za nimi doprostřed moře, všecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho.
Stalo se pak v bdění jitřním, že pohleděl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské.
A odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli. I řekli Egyptští: Utecme před Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským.
Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich.
I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské doprostřed moře.
A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z nich ani jeden.
Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně.
A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském.
Viděl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho.

Kapitola 15.
Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
Síla má a píseň [jest] Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; [onť jest] Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.
Hospodin [jest] udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.
Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.
Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.
Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.
A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, [kterýžto] sežral je jako strniště.
A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti uprostřed moře.
Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.
Povanul jsi větrem svým, [i] přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.
Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo [jest tak], jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?
Vztáhls pravici svou, [i] požřela je země.
Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš [jej] v síle své k příbytku svatosti své.
Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.
Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.
Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, [kteréhožs sobě] dobyl.
Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, [na] místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.
Hospodin kralovati bude na věky věků.
Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše uprostřed moře.
I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.
I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.
A přišedše do Marah, nemohli pítivod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.
Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?
I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.
A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.
I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.

Kapitola 16.
Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.
I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.
A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.
V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude [toho] dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.
Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.
A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?
Mluvil dále Mojžíš: [Z toho, pravím, poznáte], když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.
I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.
Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.
(A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)
Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.
A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného [cosi a] okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.
Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.
To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka [vedlé] počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.
I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.
Potom měřili na gomer. A nezbylo [tomu, kdo nasbíral] mnoho, a [ten, kdo nasbíral málo], neměl nedostatku; [ale] každý, což mohl snísti, nasbíral.
I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.
Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali [díl] z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.
Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se [ta manna] rozpouštěla.
Když pak bylo v den šestý, nasbírali [toho] chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata [toho] shromáždění, a pověděli Mojžíšovi.
Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu [bude] zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.
Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo.
I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota [jest] dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.
Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati [manny] v ní.
Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.
Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?
Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.
I odpočinul lid v den sedmý.
Nazval pak lid Izraelský jméno toho [chleba] man; kterýž byl jako símě koliandrové, [a] bílý, a chut jeho jako koláče s medem.
Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou [mannou], aby chována byla na [budoucí] věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské.
I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na [budoucí] věky vaše.
[A protož] jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby [tu] chována byla.
Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské.
Gomer pak jest desátý díl efi.

Kapitola 17.
Tedy když se odebralo všecko shromáždění synů Izraelských z pouště Sin, po stanovištích svých vedlé rozkazu Hospodinova, položili se v Rafidim, kdež nebylo vod, kteréž by lid píti mohl.
Protož domlouval se lid na Mojžíše, pravě: Dejte nám vody, abychom pili. Jimž odpověděl Mojžíš: Proč se na mne domlouváte? Proč pokoušíte Hospodina?
I žíznil tu lid pro [nedostatek] vod, a reptal na Mojžíše a mluvil: Proč jsi vyvedl nás z Egypta, abys mne s syny i dobytky mými žízní zmořil?
Tedy volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Což mám činiti s tím lidem? Však již tudíž ukamenují mne.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdiž předlidem, pojma s sebou [některé] z starších Izraelských; hůl také svou kterouž jsi udeřil v vodu, vezmi do ruky své a jdi.
Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.
A dal jméno místu tomu Massah a Meribah, pro reptání synů Izraelských, a že pokoušeli Hospodina, řkouce: Jest-li Hospodin u prostřed nás, či není?
Přitáhl pak Amalech, a bojoval s Izraelem v Rafidim.
I řekl Mojžíš k Jozue: Vybeř nám [některé] muže, a vytáhna, bojuj s Amalechem; já zítra státi budu na vrchu hory, a hůl Boží v ruce své [míti budu].
Tedy Jozue udělal tak, jakž mu poručil Mojžíš, [a] bojoval s Amalechem; Mojžíš pak, Aron a Hur vstoupili na vrch hory.
A dokudž Mojžíš vzhůru držel ruce své, vítězil Izrael; ale jakž opouštěl ruku svou, přemáhal Amalech.
Ale že ruce Mojžíšovy byly obtíženy, protož vzavše kámen, podložili pod něho, a [on] sedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, jeden z jedné, druhý z druhé strany. I byly obě ruce jeho vztažené až do západu slunce.
A [tak] porazil Jozue Amalecha i lid jeho mečem.
Mluvil potom Hospodin k Mojžíšovi: Vpiš to do knih na památku, a [pilně to] vkládej v uši Jozue, že do konce vyhladím památku Amalechovu [všudy] pod nebem.
Tedy vzdělal Mojžíš oltář a nazval jméno jeho: Hospodin korouhev má.
Nebo řekl: [Tak má jmenován býti], proto že ruka nad trůnem Hospodinovým [osvědčuje] boj Hospodinův proti Amalechovi od národu až do národu.

Kapitola 18.
Uslyšel pak Jetro, kníže Madianské, test Mojžíšův, o všech věcech, kteréž učinil Bůh Mojžíšovi a Izraelovi, lidu svému, že vyvedl Hospodin Izraele z Egypta.
A vzal Jetro, test Mojžíšův, Zeforu manželku Mojžíšovu, kterouž byl odeslal,
A dva syny její, z nichž jméno jednoho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí;
Jméno pak druhého Eliezer; nebo [řekl]: Bůh otce mého spomocník můj byl, a vytrhl mne od meče Faraonova.
I přišel Jetro, test Mojžíšův, s syny jeho i s ženou jeho k Mojžíšovi na poušť, kdež se byl položil [při] hoře Boží.
A vzkázal Mojžíšovi: Já, test tvůj Jetro, jdu k tobě, i žena tvá a oba synové její s ní.
I vyšel Mojžíš proti testi svému, a pokloniv se, políbil ho. I ptal se jeden druhého, jak se má; potom vešli do stanu.
A vypravoval Mojžíš testi svému všecko, což učinil Hospodin Faraonovi a Egyptským pro Izraele, [a] o všech nevolech, kteréž přicházely na ně na cestě, a [jak] je vysvobodil Hospodin.
I radoval se Jetro ze všeho dobrého, což učinil Hospodin Izraelovi, a že vytrhl jej z ruky Egyptských.
A řekl Jetro: Požehnaný Hospodin, kterýž vytrhl vás z ruky Egyptských a z ruky Faraonovy, kterýž vytrhl ten lid z poroby Egyptské.
Nyní jsem poznal, že větší jest Hospodin nade všecky bohy; nebo touž věcí, kterouž se vyvyšovali, on je převýšil.
A vzal Jetro, test Mojžíšův, zápal a oběti, [kteréž obětoval] Bohu. Potom přišel Aron a všickni starší Izraelští, aby jedli chléb s tchánem Mojžíšovým před Bohem.
Nazejtří pak posadil se Mojžíš, aby soudil lid; a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera.
Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, což děláš s lidem? Proč ty sám sedíš, a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera?
Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem.
Když mají o nějakou věc činiti, přicházejí ke mně, a soud činím mezi stranami, a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho.
I řekl jemu test Mojžíšův: Nedobředěláš.
Tudíž tak ustaneš i ty i lid, kterýž s tebou jest. Nad možnost tvou těžká jest tato věc, nebudeš jí moci sám dosti učiniti.
[Protož] nyní uposlechni řeči mé; poradím tobě, a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem, a donášej věci [nesnadné] k Bohu.
A vysvětluj jim řády a zákony, a oznamuj jim cestu, po níž by šli, a co by dělati měli.
Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné, bohabojné, muže pravdomluvné, kteříž v nenávisti mají lakomství, a ustanov z nich knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky.
Oni ať soudí lid každého času. Což bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou [břímě] s tebou.
Jestliže to učiníš a rozkážeť Bůh, budeš moci trvati; také i všecken lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně.
Tedy uposlechl Mojžíš řeči tchána svého, a učinil všecko, což [on] řekl.
A vybral Mojžíš muže statečné ze všeho Izraele, a ustanovil je hejtmany nad lidem, knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky,
Kteříž soudili lid každého času. Nesnadnější věci vznášeli na Mojžíše, všecky pak menší pře sami soudili.
Potom propustil Mojžíš tchána svého; i odšel do země své.

Kapitola 19.
Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v ten den přišli na poušť Sinai.
Nebo hnuvše se z Rafidim, přišli až na poušť Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře.
Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským:
Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a [jak] jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě.
Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.
A vy budete mi království kněžské a národ svatý. Tať jsou slova, kteráž mluviti budeš synům Izraelským.
Protož přišel Mojžíš a svolav starší lidu, předložil jim všecka slova ta, kteráž mu přikázal Hospodin.
Odpověděl pak všecken lid společně, a řekl: Cožkoli mluvil Hospodin, budeme činiti. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky. Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu.
Řekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a zítra; a nechť svá roucha zeperou.
A ať jsou hotovi ke dni třetímu, nebo v den třetí sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinai.
Uložíš pak lidu meze všudy vůkol a povíš: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajů jejích. Kdož by se koli dotkl hory, smrtí umře.
Nedotkneť se ho ruka, ale ukamenován neb zastřelen bude; buď že by hovado bylo, buď člověk, nebudeť živ. Když se zdlouha troubiti bude, [teprv] oni vstoupí na horu.
Sstoupiv tedy Mojžíš s hůry k lidu, posvětil ho; a [oni] zeprali roucha svá.
I mluvil k lidu: Buďtež hotovi ke dni třetímu; nepřistupujte k manželkám [svým].
I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všecken lid, kterýž byl v ležení.
Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstříc Bohu; a lid stál dole pod horou.
Hora pak Sinai všecka se kouřila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka hora velmi hrubě.
Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramně. Mojžíš mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem.
Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a [když] povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Sstup, osvědč lidu, ať se nevytrhují k Hospodinu, chtějíce [ho] viděti, aby nepadlo jich množství;
Nýbrž [ani] sami kněží, kteříž, majíce přistupovati k Hospodinu, posvěcují se, aby se neobořil na ně Hospodin.
Mojžíš pak řekl Hospodinu: Nebudeť moci lid vstoupiti na horu Sinai, poněvadž jsi ty osvědčil nám, řka: Obmez horu a posvěť ji.
I řekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a [potom] vstup ty a Aron s tebou. Kněží pak a lid ať se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na ně neobořil.
I sešel Mojžíš k lidu, a [to] jim oznámil.

Kapitola 20.
I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.
Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství [těch věcí], kteréž jsou na nebi svrchu, ani [těch], kteréž na zemi dole, ani [těch], kteréž u vodách pod zemí.
Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, [Bůh] silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého [pokolení] těch, kteříž nenávidí mne,
A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.
Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
Pomni na den sobotní, abys jej světil.
Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;
Ale dne sedmého odpočinutí [jest] Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.
Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich [jest], a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.
Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli [jest] bližního tvého.
Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.
A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.
Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.
Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste [sami] viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.
[Protož] nevyzdvihujte [ničehož ku poctě] se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.
Oltář z země uděláš mi a obětovatibudeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místěrozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.
Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z [kamene] tesaného; nebo [jestliže] pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.
Aniž po stupních vstupovati budešk oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 21.12.2008

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
Brigda    
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Alexandreida, Alexandreida (2)
-Bible, Bible (2), Bible (3), Bible (4), Bible (5), Bible (6), Bible (7), Bible (8), Bible (9), Bible (10)
-Bible - Starý zákon
-Bible a Korán
-Dalimilova kronika, Dalimilova kronika (2)
-Epos Beowulf, Epos Beowulf (2)
-Epos o Gilgamešovi, Epos o Gilgamešovi (2), Epos o Gilgamešovi (3), Epos o Gilgamešovi (4), Epos o Gilgamešovi (5), Epos o Gilgamešovi (6), Epos o Gilgamešovi (7), Epos o Gilgamešovi (8), Epos o Gilgamešovi (9), Epos o Gilgamešovi (10), Epos o Gilgamešovi (11)
-Kristiánova legenda, Kristiánova legenda (2)
-Kristiánova legenda (rozbor), Kristiánova legenda (rozbor) (2)
-Kronika tak řečeného Dalimila, Kronika tak řečeného Dalimila (2)
-Legenda o svaté Kateřině, Legenda o svaté Kateřině (2)
-Mastičkář
-Píseň o Nibelunzích, Píseň o Nibelunzích (2), Píseň o Nibelunzích (3)
-Píseň o Rolandovi, Píseň o Rolandovi (2), Píseň o Rolandovi (3), Píseň o Rolandovi (4), Píseň o Rolandovi (5), Píseň o Rolandovi (6)
-Podkoní a žák, Podkoní a žák (2), Podkoní a žák (3)
-První kniha Mojžíšova (Genesis)
-Pygmalion
-Rámájana
-Rukopis královédvorský, Rukopis královédvorský (2)
-Rukopis královédvorský a zelenohorský
-Rukopis zelenohorský, Rukopis zelenohorský (2)
-Satiry Hradeckého rukopisu
-Sindibád (Tisíc a jedna noc)
-Tristan a Isolda, Tristan a Isolda (2), Tristan a Isolda (3), Tristan a Isolda (4)
-Tristram a Izalda
-Tristram a Izalda (rozbor)
-Utrpení Ludmily mučednice
-Život svaté Kateřiny, Život svaté Kateřiny (2)
-Život svatého Prokopa
Čítanka-Adam a Eva
-Alexandreida
-Bible
-Čestmír i Vlaslav (Rukopis královédvorský)
-Dalimilova kronika, Dalimilova kronika (2)
-Epos o Gilgamešovi
-Exodus (Bible kralická), Exodus (Bible kralická) (2)
-Hospodine, pomiluj ny!
-Jahody (Rukopis královédvorský)
-Jelen (Rukopis královédvorský)
-Ktož jsú boží bojovníci
-Kupec a duch (Tisíc a jedna noc)
-Kytice (Rukopis královédvorský)
-Libušin soud (Rukopis zelenohorský)
-Ludiše a Lubor (Rukopis královédvorský)
-Mahábhárata
-Mastičkář
-Naučení Ptahhotepovo
-Oldřich i Boleslav (Rukopis královédvorský)
-Píseň o Nibelunzích
-Píseň o Rolandovi
-Píseň veselé chudiny
-Podkoní a žák
-Skřivánek (Rukopis královédvorský)
-Svatý Václave!
-Záboj, Slavoj i Luděk (Rukopis královédvorský)
-Zbyhoň (Rukopis královédvorský)
Životopisy - autorův životopis nenalezen






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­