Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Šití šatů se zvrhlo v hádku. Constance stála před velkým zrcadlem v sestehovaných šatech a rozkazovala Marii, aby jí udělala hlubší výstřih a aby přechod od útlého pasu k bujným ňadrům upravila takovým způsobem, že Marie nad tím zrudla studem a rozhořčením.
"Co se to s vámi jenom děje?" zvolala zoufale. "Nemáte ani trochu studu? Nemůžete přeci v tomhle větru jít přes řeku na ples napolo nahá."
"Ty kozo! Proč bych nemohla? Nevidíš to tu na vlastní oči, jak ty šaty mají vypadat?" Constance šermovala Marii před očima vzorem. "Myslím, že když u Worthů věděj, jak to mají navrhnout, nemusíš se domýšlet, že to dovedeš líp!" Zelené oči jí jen jiskřily.
"Tak, slečno, a teď už toho ale mám dost! Možná že nejsem žádná francouzská švadlena, ale postarám se vo to, abyste se mnou slušně mluvila." Marie zuřivě vytrhla steh. "A nemusíte se pokoušet mě tu sekýrovat s tou vaší nafoukaností a chodit po ulici nahá, celýmu městu na vobdiv. Nejste eště dospělá žena."
"Na to, co já chci, mi to stačí," vysmála se jí Constance.
Marie na ni pohlédla úkosem. "A copak to chcete?"
"Snad si nemyslíš, že chci být celý život takovou 'sedávej panenko v koutě'? Vzít si takového vážného starého bručouna, jako je náš táta, a strávit život chozením po trhu a rozením dětí jako máti? To bych to chytla!"
Marie polkla. Nemělo cenu jí odporovat, když vedla takové řeči; to Constanci jen popichovalo. Zhlížela se právě v zrcadle, rozhazujíc bílými pažemi a přehrabujíc se prsty v rudých kadeřích. "Vymáznu z téhle pitomé díry a budu žít tam, kde je to vzrušující!"
Marie se rozesmála. "Na chvíli ste mě div nepostrašila. Pořád zapomínám, jaký ste ještě děcko a jak dovedete hrát komédii a dělat ze sebe dospělou vosobu. Málem by sem vám uvěřila."
"Uděláš líp, když mi uvěříš, protože to myslím doopravdy."
Marie si položila šití na klín a pomalu zvedla hlavu, měříc Constanci dlouhým pronikavým pohledem.
"Tak teďkon mi ale hned řekněte, co vlastně máte za lubem," řekla chladně. Constance přistoupila k ní, odstrčila Marii šaty z klína a nedbale se tam sama posadila. Ovinula Marii holé paže kolem krku a zaryla jí obličej do ramene s naškrobeným nárameníkem. Marie se ani nehýbala. Po takové scéně přicházela vždy nějaká puma.
"Vezmu si," řekla Constance hlasem jako u vytržení, "vezmu si vévodu! Nebo knížete! Někoho, kdo žije v paláci a má sto sluhů a zná všecky bezbožné lidi v Evropě a chová dostihové koně a – má všecko báječné a napínavé!"
Marie se tak hlučně rozesmála, že sotva popadala dech, a musila si růžkem zástěry utírat oči.
"Vy ste mi ale povedená. Vévody a dostihový koně! Kdo to jakživ slyšel?"
"Nu dobrá," odpověděla jí Constance a podivně dospěle přitom pokrčila rameny. Smekla se Marii z klína a začala si utahovat tkaničku u korsetu.
"Jen se směj, jak chceš. Ale já to dokážu. To uvidíš."
"A jak si vlastně představujete, že potkáte toho šlechtice, kerej vás vodveze z Pittsburku a udělá z vás dámu velkýho světa?"
"O to se už postarám," řekla Constance a zúžila své zelené oči.

Čtenářský deník

-

Údolí rozhodnutí