ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Stroupežnický Ladislav (*06.01.1850 - †11.08.1892)

­­­­

Naši furianti (3)

JEDNÁNÍ DRUHÉ

Výstup druhý
PŘEDEŠLÍ bez BLÁHY a HABRŠFIERKA. Později KRYSTÝNA.

BUŠEK (jde k Dubskému - posměšně a vítězně): No, jářku, Filipe, vidíš - to je ten tvůj miláček. - Tys prál, že je to člověk poctívej -
DUBSKÝ (rozporu sám s sebou): Ne, ne - to já nemůžu uvěřit.
DUBSKÁ: Já tomu taky nevěřím! - (Mluví horlivě s Petrem a Václavem.)
BUŠEK (posměšně k Dubské). Vy tomu rozumíte! (K Dubskému.) A proč bys to nemoh uvěřit? To bys musel bejt náramně zpozdilej. Vidíš, já ti prál, ten chlap řek' o mně, že jsem nevzdělanej člověk, a kdo tohle řekne, ten je každý špatnosti schopen. (Pije.)
DUBSKÝ (mírně): Ale, prosím tě, Bušku - - -
BUŠEK (impertinentně): No, já vím, že tě to mrzí, Tys na něj tolik držel. Inu, taková věc může člověka dopálit! Nu a nejvíc tě mrzí, že já mám pravdu - viď? - No - jářku, Filipe, jen se tak nemrač - No - (Vezme sklenici.) A připí mi!
DUBSKÝ (v zamyšlení, poněkud váhá).
BUŠEK: Obo? Snad mi nechceš ani připít? Co?
DUBSKÝ (poněkud nucené): No - proč bych ti nechtěl připít? (Připije si.)
BUŠEK (náhle radostně): No - vidíš, Filipe, tebe má celá ves za nejchytřejšího člověka. A proto tě udělali starostou. (Pije.) Nu, já ti to nezávidím - ačkoli jsem starší - Ne! - Ale vidíš, já předci nad tebou vyhrál! Já měl pravdu, že je Bláha darebák. A to tě mrzí. Vid.
DUBSKÝ (mírně): Ale Jakube...
BUŠEK (pije).
HABRŠPERK (vrátil se zatím a posadil se, kde dříve seděl).
BUŠEK (s holbou v ruce): No, mrzí tě to, že se ukázalo, že já jsem chytřejší. Ale já mám z toho takovou radosť - (uhodí pěstí o stůl), že jsem měl pravdu - že bych mord set - já nevím, co bych radostí udělal. (Udeří oběma pěstěma o stůl, pak obratem drsně.) Víš, Filipe, co? Tys včera prál, že když přidám ten pár koní, že si plácnem a že budou Václav a Verunka svoji. - Řeks' to nebo ne?
VERUNKA, VÁCLAV (postaví se za ně a dychtivě poslouchají).
DUBSKÝ: No, to jsem řek'!
BUŠEK (furiantsky): Tu je ruka - já ten pár koní přidávám! (Podává Dubskému ruku.)
DUBSKÝ (překvapen): Ty že přidáš ten pár koní?
BUŠEK: Přidám. - No - snad nechceš vzít slovo zpátky!
DUBSKÝ (tím nemile dotčen - opravdově). Oho - Jakube - to mě neznáš! (Srdečně.) No, víš, ať je to Teďy s Bláhou jakkoli - já slovo zpátky neberu. (K Dubské) Stará, slyšíš to? (Srdečně.) Tu je ruka - Dej pámbu štěstí!
BUŠEK: Dej pámbu štěstí!
DUBSKÁ: No - dej pámbu štěstí - ale Bláhovi křivdíte. (Podává ruku Buškové.)

Postupem této scény přicházeli muzikanti jeden po druhém do šenkovny. Jsou to typy venkovských šumařů. - Nejdříve přišel klarinetista, vyzáblý, ježaté kníry, červený nos, černou čepici s černožlutou kokardou a prýmkem téže barvy - ošumělý černý kabát, pod paží partesy. Vešel na kruchtu, nesundal čepici, rozložil partesy a zkoušel na klarinet škály. Po něm za chvilku přišel druhý hudebník s křídlovkou. Zavalitý člověk. Vyžádal si od klarinetisty "a". Klarinetista je vzal - a on je na křídlovku zkoušel. Potom přišel třetí, čtvrtý, pátý. Všichni zkoušeli své nástroje a ladili.

VÁCLAV (dupne si a zavýská furiantsky): Jujujujujuchuchú; Verunko, už jsi moje! - Jujujuchuchú!
BUŠKOVÁ, DUBSKÁ (projevují souhlas).
EHRMANN (který také poslouchal - k hudebníkům): Páni muzikanti, intrády!
HUDEBNÍCI (hrají krátké intrády).
PETR (radostně). Pojď sem, nevěstičko- - - ať ti udělám křížek - - (Políbí Verunku na čelo a udělá jí křížek.)
DUBSKÁ, BUŠKOVÁ (objímají a líbají verunku).
BUŠEK a DUBSKÝ (hovoří tiše spolu).
HABRŠPERK (jde k Václavovi). Pámbu dej štěstí, Václavíčku!
VÁCLAV (srdečně): Dejž to pámbu, mistře! (Připíjí si.)
VERUNKA (mluví s Buškem, Dubským, Dubskou a Petrem).
HABRŠPERK (důvěrně): Václave - s dovolením, že vytrhuju, prosím vás na slovíčko.
VÁCLAV (vesele): I s radostí!
VÁCLAV a HABRŠPERK (jdou do popředí).
HABRŠPERK (důvěrně a opravdově k Václavovi): Václave - myslíte, že psal Bláha ten paličský list?
VÁCLAV (upřímně). Hrom mě zab, když to myslím.
HABŠPERK: Milý Václave, to vy ani nevíte, jak on si to bere. Div, že se z toho nezblázní. On si vám rval vlasy z hlavy a křičel: "Já že bych měl platit ve vsi za paliče? To bych se radši zabil!"
VÁCLAV: No, a kdo myslíte, že tu paličskou ceduli psal?
HABRŠPERK (škrábe se za ušima; chytráčky): Inu, milý Václave, to víte, já viděl kus světa a to člověk zbejstří na rozumu, (chytrácky, ale zdlouhavě.) Rozumíme, v tom je ňáké taškářství. Já bych měl na někoho pútah, ale prosím vás: tohle je věc, která se může dostat až ke kriminálu, rozumíme? - Ale já bych nerad, aby to na Bláhovi zůstalo - já si vzal do hlavy, že to ňák vyšetřím. (Náhle vesele.) Ale víte co, Václave, neberme si to tak k srdci. - Vy jste dnes dostal svou Verunku - a máme poui - Tak radši pijme, tancujme, vejskejme a mysleme si, že poctivýho člověka pámbu neopustí - (zdvihne sklenici.) Na zdraví panny Verunky!
VÁCLAV (vezme svou sklenici, ťuknou si): Taky na vaše! (píjí.)
HABRŠPERK (tváří se rozjařeným): Ale poslyšte, Václavíčku, vy byste mně moli' udělat ňákou radost Já slyšel tuhle v neděli v Rotících zpívat tu písničku o tom hraběti Fridolínovi - víte tu: (Zpívá.) "Na hranicích města německýho..." a ta se mi tuze výborně líbila. Poslouchejte, Václavíčku, krejčojc Krystýna má tu písničku opsanou. To víte, já jí nemůžu o ni říct, ale vy byste se ji moh od ní vypůjčit a pod rukou moh byste mi ji půjčit.
VÁCLAV (ochotně): I S radostí - (Kozhlíží se po šenkovně, ale nevidí Krystýnu.) Jak přijde, hned jí řeknu.
HABŠPERK: Jářku, Václave, ať o tom tatíkovi nic neřekne... To víte...
VÁCLAV: I toť se ví.
KRYSTÝNA (s několika děvčaty vejde středem).
VÁCLAV: Tu je! Krystýnko, hej... Krystýnko!
KRYSTÝNA (jde do popředí k Václavovi).
VÁCLAV (podává jí sklenici piva). Krystýnko, připij mi - na tvou krásu.
KRYSTÝNA (otře si rukávem ústa - hloupě). Stále zdraví, pane Václave! (Pije.)
HABRŠPERK (poodstoupí).
FIALA (šťouchá ženu, ukazuje, že jí dává Václav připít a oba mají z toho radost).
VÁCLAV: No, Kristýnko, to si dnes ňák zatancujem! - -
KRYSTÝNA (otírá si rukávem ústa): I já bych ráda - jen jest-li mě někdo vezme k tanci.
VÁCLAV (se selskou galantností): Takovou hezkou holku - to by bylo zle!
KRYSTÝNA (hloupě): Jó, holečku, já jsem chudá holka a chudejch holek si nikdo nevšimne.
VÁCLAV: Ale jdi, Krystýnko, jak ty už jisté ňákýho máš!
KRYSTÝNA (hloupě): I nemám! Kde pak! Pajmáma říká, že přej mám na namlouvání času dost, a pantáta říká, kdyby mě s ňákým natrefil, že mi nařeže.
VÁCLAV: Vždyť on to tak zle nemyslí.
KRYSTÝNA: A jak pak ne?! Koukejte, onehdy večír jsem stála u kapličky pod lípama (ostýchá se a žmoií cíp zástěrky; hloupě) s tovaryšem kovářojc - a když jsem přišla domů, už to pantáta věděl a dopálil se a odepjal pásek a dal mi čtyry přes záda (ošívá se).
VÁCLAV: Chudinko! (Podává jí sklenici.) Zapij tu žalosť.
KRYSTÝNA (pije).
HABRŠPERK (pozoruje Václava a Krystýnu).
VÁCLAV (obratem): Ale poslouchej, Krystýnko, ty prej máš opsanou tu písničku o tom hraběti Fridolínovi - ty bys mi udělala náramnou radost, kdybys mi ji půjčila, já bych si ji taky opsal -
KRYSTÝNA (s hloupým chytráctvím): Kdybych já věděla, že mě dnes vezmete k tanci- - -
VÁCLAV: I, Krystýnko, já tě provedu, že na to bude celá ves koukat!
KRYSTÝNA (má radost). Tak já vám pro ni hned dojdu.
VÁCLAV: Víš - tatíkovi o tom nic neříkej...
KRYSTÝNA: I ne. - (Hloupě.) Víte, Václave, oni o mně holky ve vsi říkají, že jsem hloupá a že se mnou nechce nikdo ani tancovat. Ty puknou vztekem, až uhlídají, že vy se mnou tancujete, (utře si nos rukávem.)O je! Tak UŽ pro ni jdu. (Učiní krok a vrátí se.) Víte, Václave, já nejradši tancuju štajdyš, víte, takhle. (Tancuje hloupě v 3/4 taktu do pozadí, otře si nos rukávem a odejde.)

Zároveň.

(Připíjeli si v pozadí PETR, DUBSKÝ, VERUNKA, DUBSKÁ, BUŠEK a BUŠKOVÁ sklenicemi piva.)

EHRMANN (vejde mezi ně, plazivě): Phane starosto, pantáto Bušku, phajmámo - Tahle smlouva by se měla zapít něčím jiným než pivem... Řekněme příkladně takhle ňákým punčem. Já mám výborný ruský punč- - - zrovna z Ruska...
DUBSKÝ (furiantsky sice, ale mírně): Tak ho přineste, Marku, já platím, co se ho vypije. (Pánovitě.) Přineste pět flašek!
EHRMANN: Hned je tu, pantáto, hned! (Odchází.)
BUŠEK (vyskočí, popadne odcházejícího Ehrmanna za límec a vleče jej do popředí): Počkej, Marku! Ten punč platím já! (Furiantsky.) Přines deset flašek!
EHRMANN: S radostí, pantáto. (Odchází.)
DUBSKÁ (živě k Dubskému): Poslouchej, Filipe, tu hanbu si neuděláš, aby Bušek ten punč platil!
DUBSKÝ (vyskočí prudce - furiantsky): To ne! Máš pravdu! (Běží za Ehrmannem.) Počkej, Marku! (Vede Ehrmanna zpět.) Ten punč platím já!
BUŠKOVÁ (k Buškovi furiantsky): Poslouchej, Starej, ty se předce nedáš před celou vsí zahanbit, žes ten punč nechtěl platit!
BUŠEK (furiantsky): To ne! (Popadne Ehrmanna za límec kabátu.) Ten punč platím já!
DUBSKÝ: O ne, Jakube, ten punč platím já! (Tahá Ehrmanna s druhé strany.)
BUŠKOVÁ (k Buškovi): Starej, nepovol!
BUŠEK (rozpálen): A já povídám, že ten punč platím já.
DUBSKÁ (k muži): Filipe, nepovol!
DUBSKÝ: Já ho platím, rozumíš! To by bylo pěkný, aby se řeklo, že mám v obci dva grunty a že jsem o smlouvách neplatil punč!
BUŠEK (tím uražen- furiantsky): A poslouchej, Filipe, ty snad chceš říct, když já mám jen jeden grunt, že nemůžu ten punč zaplatit? (Tvrdošíjně.) A vidíš, teď teprv nepovolím, a kdyby mělo na to prasknout deset strychů pšeničných polí!
DUBSKÝ: No, no, Jakube, tohle já nechtěl říct - já tě dokonce nechtěl urazit! Hrom mě zab, že ne! (Tvrdošíjně.) Ale platit budu já, už proto, že jsem starostou obce, rozumíš! A to víš, já jdu na česť! - Marku, přineste deset flašek punče! -
BUŠEK (vyskočí a udeří prudce pěstí o stůl a mluví furiantsky): Stůj, Marku, nebo - (Hrozí mu holbou chytrácky ke své ženě.) Počkej, Stará, já ho seknu! (K Dubskému.) A víš ty co, Filipe (udeří pěstí o stůl. Křičí), plať si tedy ten punč! Ale já ti ukážu, že my na našem gruntě taky jdeme na čest! Víš, já slíbil Verunce sedum tisíc přínosu, ale abys věděl, já mám v píseckej záložně (udeří pěstí o stůl, furiantsky) vosum tisíc! Já přidávám Verunce (s důrazem) tisíc zlatejch a Verunka má od týto chvíle (udeří zase na stůl) přínosu vosum tisíc. (Ukáže na sousedy.) Rozumíš? (Furiantsky k sousedům.) Vy jste svědky! Tu je ruka! (Tuto poslední větu zpívá:) Tak, Filipe, a teď si můžeš ten punč zaplatit! -
VŠICHNI (žasnou).
BUŠKOVÁ (furiantsky): Tos dobře udělal, aby všichni viděli, že se na Buškojc gruntě taky nedají zahodit!
VERUNKA a VÁCLAV (radují se - hra).
DUBSKÝ (v překvapení): No, víš, Jakube, tohle je od tebe, jak se mezi pány říká, nóbl... No, dej pámbu štěstí!
BUŠEK: Dej pámbu Štěstí. (Furiantsky k celé společnosti.) O tomhle budou mluvit aspoň na pět hodin cesty ve vůkolí, co? -
BUŠKOVÁ (furiantsky si podepře boky a samolibé): No, to si taky myslím!
BUŠEK (udeří dýmkou - furiantsky si houkne). Marku, přines mi jednu cikáru!
PETR: Inu, jak povídám - furianti - všichni jste furianti a samí furianti - výrostkové, muži, děvčata, ženy - samej furiant! (Obrátí se do pozadí k ostatním, kteří tuto scénu pozorovali.) A myslíte, sousedi, že jsem já lepší než oni? I pámbu chraň! Vždyť jsem taky z toho kořene! (Srdečně.) Já mám dnes tuhle z těch dětí (ukáže na Václava a Verunku) takovou radosť, že jistě navzdor svým pětasedmdesáti letům sám ještě nějaký furiantsky kousek vyvedu!

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Terka, 15.08.2013

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
    Brigda






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­