Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Karel Hrdina

Kapitola XI.

Když pak jsme přišli do Čech, přihodilo se, že jsme přijeli ze Staré Boleslavě do Toušeně, a když se nás počal zmocňovati spánek, připadlo na nás usilovné přemýšlení o tomto čtení z evangelia: Podobno jest království nebeské pokladu skrytému na poli atd., které se čte na den sv. Ludmily. A tak počal jsem mysliti o něm a vykládati si je. Probudiv se pak, měl jsem ještě v živé paměti obsah a výklad první části evangelia a tak s boží pomocí a milostí jsem dokončil výklad celého čtení, jež se počíná: "Podobno jest království nebeské" atd.

Bratří! Slov svatých evangelií nikdo nedovede vystihnouti, protože smysl jejich jest tak hluboký; že nikdo nemůže dostihnouti jejich vznešenosti ani pověděti dokonale jejich smysl: O tom svědčí Pavel v listě: O, hlubokosti bohatství, moudrosti a poznání božího. Jak nevyzpytatelní jsou soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho. A týž: Neboť kdo poznal mysl Páně nebo kdo stal se jeho rádcem? Avšak, pokud mi popřáno bylo shůry od boží milosti, od níž "všechen úděl nejlepší a každý dar dokonalý shůry sestupuje" (jak píše Jakub ve svém listě), chci vám něco pověděti ku porozumění tomu svatému čtení a proto vás prosím, moji milí, abyste to bratrsky přijali a čistým, neposkvrněným srdcem o tom uvažovali.

Zajisté slyšeli jste, milí, že Matouš přirovnává v tomto podobenství království nebeské ku pokladu skrytému v poli, kterýmžto pokladem se vlastně značí Duch svatý, jejž člověk nachází skrze lásku a milost Ježíše Krista, který slíbil jej věrným svým v evangeliu Janově řka: Prositi budu otce svého a jiného utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, ducha pravdy. Polem pak nebo zemí, v níž onen poklad leží, míní se srdce člověka, kam člověk zasévá dobré i zlé skutky, které přinášejí na konec duši jeho ovoce, podle toho, jak je tam zaséval; to dosvědčuje zjevně Lukáš řka: A které padlo do půdy dobré, ti jsou, kteří v srdci ušlechtilém a dobrém slyševše slovo boží zachovávají je a užitek přinášejí v trpělivosti. Poklad ten jistě jest skryt před hříšníky a lidmi nehodnými, kteří nechtí míti poznání pravdy ani činiti pokání a tak ztrácejí oči milosti boží, že nemohou oslepeni jsouce nalézti pokladu. O nich prorok praví: Oči mají a viděti nebudou. Ale člověk v pravdě zkroušený nalezne ten poklad milostí Ježíše Krista, jak výše bylo řečeno, poněvadž podle slova žalmistova "srdcem zkroušeným a pokorným Bůh nezhrdne", nýbrž svým přehojným milosrdenstvím těší je vždy a pomáhá mu, jak se čte v žalmu: Raduj se v Pánu a dá tobě žádosti srdce tvého. Když však člověk ten zkroušený nalezne poklad, skryje jej v srdci svém, bdí, bojí se oň a střeže ho, aby ďábel, nepřítel náš, který, jak dí Petr, "obchází hledaje, koho by pohltil", neodňal pokladu toho ze srdce jeho.

Tak můžeme rozuměti tomu, co se čte v evangeliu Matoušově: Nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá. Ale pamatovati si jest, že "radostí naplněn jsa pro něj odchází", což znamená chvátání, neboť máme chvátati k dobrým skutkům. Neboť v evangeliu Lukášově se praví: Vyjdi rychle na náměstí a na ulice města a uveď sem chudé i chromé a mdlé.

Dále se vypravuje v uvedeném podobenství, že člověk, když nalezl poklad, "odešel a prodal všecko, co měl", to jest: hříchy své, odřeknuv se zlých skutků. K tomu se vztahuje, co jest psáno o Matoušovi v evangeliu Lukášově: A opustil všecko své i ono: Nevzdá-li se kdo všeho, co má, nemůže býti mým učedníkem. A to prodání a vzdání má se díti na náměstí, a to ne na každém náměstí, nýbrž ovšem na náměstí svědomí, to jest upřímnou zpovědí, čistou zkroušeností, a před knězem ustanoveným k tomu od Boha podle učení Kristova: Jděte, ukažte se kněžím. K tomu také vybízí nás Jakub v listě svém řka: Vyznávejte se jedni druhým z hříchů svých. A ovšem za ty zlé skutky, když je prodá a vzdá se jich, má obdržeti skutky dobré i pole to v majetek, to jest srdce, které chovati má v lásce a trpělivosti, a v něm má skrýti poklad řečený. A vytrvá-li až do konce, bude držeti poklad ten v království nebeském na věky podle slov Matoušových : Shromažďujte sobě poklady v nebesích, kde ani mol ani rez jich nekazí.

Kapitola XII.

Podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel, který když nalezl jednu drahou perlu, odešel a prodal všecko, co měl a koupil ji.

Při tomto podobenství nejprve jest připomenouti, že perla jest kámen úplně čistý, jasné, barvy a beze vší poskvrny a proto v tomto podobenství může býti právem obrazně k ní přirovnán zákon boží, v němž jest mnoho dobrých, čistých, světlých a neposkvrněných skutků obsaženo. Tím člověkem kupcem, o němž mluví evangelista, míněn jest případně člověk vůbec, jenž bloudí na pouti po tomto světě, jenž bývá různými obtížemi, mnohými neustále bědami a pracemi vezdejšími stíhán, a jak se čte v knize Jobově, "nikdy nezůstává v témž stavu". A proto se jmenuje zcela vhodně kupcem a přirovnává se k člověku kupci, který vždy má hledaje choditi a chodě hledati, aby nalezl tu drahocennou perlu, tj. zákon boží, který, bude-li tak hledati a choditi, jistě nalezne, jakož praví Lukáš v evangeliu svém: Hledejte a naleznete. Když pak člověk nalezne, takto hledaje, na tomto světě zákon boží, v němž, jak výše řečeno, jest mnoho dobrých, čistých, jasných a neposkvrněných skutků a čestných, tu právem může jej srovnati s onou drahocennou perlou, kterou onen člověk nalezl a odešel, prodal všecko, co měl, a koupil perlu, která se právem nazývá drahocennou, protože nic není dražšího a většího na tomto světě než podle ustanovení božího bedlivě zachovávati přikázání jeho, která jsou obsažena v tom zákoně. A to se nám podle vůle boží přikazuje v evangeliu Janově, když se praví: Milujete-li mě, přikázání má zachovávejte. Zachovávaje přikázání ta bude Bohu sloužiti a tak potom s ním kralovati. Tak možno rozuměti tomu, co praví Augustin: Bohu sloužiti jest kralovati a dále: Kdo zachovává zákon boží a přikázání boží, která jsou v zákoně božím obsažena, Bohu slouží a s ním společně bude kralovati.

Co se dále praví v podobenství, že člověk onen "odešel a prodal všecko, co měl, a koupil onu perlu", znamená dále pomíjející život, v němž nyní žijeme a přebýváme. V něm člověk žije den po dni, přechází a odchází a denně se více blíží smrti. A proto má v tomto životě všecko, co má, prodati: hříchy a všecky pozemské touhy a tělesné žádosti, zdrželivostí a jinými dobrými skutky se krotě, a za ně si má koupiti zákon boží, který jest onou drahocennou perlou, a bude-li jej dobře opatrovati, ubíraje se takto po cestě pravé, jistě bude blažen. Neboť se praví v žalmu: Blahoslavení bezúhonní na cestě, kteří chodí v zákonu Páně. A tak blahoslaven, neposkvrněn a čist vejde do brány království nebeského. A tato brána, která jest z jednoho drahého kamene, se ihned mocí té perly, to jest zákona božího, otevře a tehdy uzří moc té perly, až skrze ni vejde do toho svatého města Jerusalema, o němž a o jehož branách Jan praví ve Zjevení řka: Dvanácte bran města jest dvanácte perel a každá z těch bran byla z jedné perly.