Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tyr /k Vlastislavovi/ z III. jednání:

Tiché buď, ty nezkrocené srdce!
Druhu můj, ó, nevyčítej mi ! Já vděčným jsem za lásku tvou, však proto nejsem tup! Co o svém právu mluvíš, klamem je.
Ne nechmuř se, já říci nechtěl jsem, že klameš mě, však jsi v klamu sám.
Je lidské srdce plné podskoků, a duše schopna všeho přeludu.
Chtěj velkost kraje, který zrodil nás, já chci ji též, však nechtěj pro sebe pouze tu velkost.

Z řeči posla ve III jednání:

Na nebi bylo plno zářných hvězd, však nesvítily dlouho, šerý vlk, mrak těžký přišel, lovil, hltal je, a kvačící už cítit bylo bouř.

Z řeči Neklana k Tyrovi ve IV. jednání:

Toť rouhání! Jsou věštby neklamné jest odpor o němž mluvíš, zdánlivý.
Jsou záhady v osudu výrocích, a běda, kdo je luštit neumí. Jej zavedou. Já vidím jasně v nich.
Mně věštba brání vojsko voditi, a Vlastislavu zdá se slibovat jen tenkrát vítězství, když nebudu sám v čele pluků svých. Však pozoruj že onen výrok mluví o zbroji, o meči mém a mém oři též- však o mě mlčí... Pozoruješ to?
Teď opět doufám, neboť zřejmé jest, že Vlastislava osud zhubit chce, zrak oslňuje jeho dvojsmyslem, však se mnou mluví přímo. Zlatá zbroj má v seči bohatýrské zaplane, oř bílý můj, jak Šemík poletí ti, Vlastislave, vstříc, a zachvěje se srdce tvoje mocným podivem nad vzmachem meče, který třímal kdys prý Samo v boji proti Avarům!
Však ruka jiná, než ta ruka zde, jím bude mávat, ruka Tyrova!