ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Verne Jules (*08.02.1828 - †24.03.1905)

   
­­­­

Patnáctiletý kapitán

Špatné angolské cesty (4. kap., II. díl)
A v té chvíli se právě probudil malý Jack a položil své ruce kolem matčiny šíje. Jeho zrak byl jasnější. Horečka se už nevrátila.
"Je ti lépe, můj drahoušku?" ptala se paní Weldonová, tisknouc nemocné dítě ke svému srdci.
"Ano, maminko," odvětil Jack, "ale mám trochu žízeň." Dítěti se nemohlo dát nic jiného, než trochu čerstvé vody, které se s chutí napil.
"A kde je můj přítel Dick?" ptal se.
"Zde jsem, Jacku," řekl Dick Sand a uchopil dítě za ručku.
"A kůň?" ptal se malý Jack.
"Kůň? Odejel, pane Jacku," vysvětloval Herkules.
"Teď jsem já koněm! Teď vás nosím já. Myslíte, že mám těžký krok?"
"Ne," odvětil mu na to malý Jack, "ale teď už nebudu vůbec držet uzdu!"
"Proč ne? Dáte mi udidlo, jestli chcete," řekl Herkules otvíraje svá široká ústa, "a můžete za ně tahat podle libosti."
"Víš dobře, že bych za uzdu sotva tahal." "Pročpak ne! Jsem tvrdohubý."
"Ale kde je farma pana Harrise?..." ptal se znova malý chlapec.
"Budeme tam brzy, můj drahý Jacku," odvětila paní Weldonová.
"Ano..., brzy!"
"Chcete, abychom se vydali na další pochod?" řekl nyní Dick Sand, aby učinil konec trapné rozmluvě.
"Ano, Dicku, půjdeme!" odvětila paní Weldonová.
Brzy byl opět zahájen další pochod. Bylo nutné jít houštím, aby neztratili potok z očí. Viděli sice několik stezek, ale ty byly "mrtvé", jak říkají domorodci, totiž hloží a křoví je úplně zatarasilo. Trvalo to tři hodiny, než urazili jedinou mni tímto houštím. Černoši pracovali bez oddechu. Herkules, který svěřil Jacka Nan, účastnil se práce, a to neobyčejně vydatně! Otáčel se se svou sekyrou tak, že několika ranami udělal veliké otvory, jakoby houští pohlcoval oheň.
Naštěstí tato unavující práce netrvala dlouho. Když urazili první mni, dostali se k širokému otvoru, který šel napříč houštím, šikmo zatáčel k potoku a pak sledoval jeho břeh. To byla stezka slonů, kteří nepochybně po stech se obyčejně ubírali touto částí lesa. Veliké otvory, které nohy obrovských tlustokožců vytlačily za doby dešťů do půdy houbovité povahy, jí dodávaly podobu síta.
Brzy se však ukázalo, že neužívají této stezky pouze sloni. Také lidé se nejednou ubírali touto cestou, ale tak, jakoby velké stádo bylo surově vedeno k porážce. Tady i jinde byla zem pokryta kostmi, zbytky koster napůl ohlodaných divokými šelmami a na některých z těch koster bylo vidět ještě okovy otroků! Ve střední Africe se vyskytovaly dlouhé cesty, které byly takto vyznačeny lidskými pozůstatky. Karavany s otroky táhly často na sta mil daleko a co nešťastníků klesalo po cestě pod biči agentů, co jich hynulo únavou a strádáním a co jich bylo decimováno nemocemi!A kolik jich bývalo ubíjeno samotnými obchodníky, když se po cestě nedostávalo potravin! Ano, jestli je nemohli uživit, prostě je zabíjeli střelbou, ranami šavlí a noru, a takové hromadné vraždění se vyskytovalo dost často!
Jak už bylo řečeno, touto cestou se ubíraly karavany s otroky. Mni odtud viděli Dick Sand a jeho družina za každým krokem rozptýlené lidské kosti a svým příchodem zaplašovali veliké kozodoje, kteří při jejich blížení se těžkopádně vznášeli do vzduchu a tam kroužili.
Paní Weldonová se dívala před sebe, aniž si něčeho všimla. Dick Sand se chvěl při pomyšlení, že se ho bude ptát na tyto smutné zjevy, protože stále ještě doufal, že ji bude moci doprovodit opět na pobřeží, aniž by jí řekl, že Harrisovou zradou byli zavlečeni do nitra africké provincie. Naštěstí paní Weldonová nežádala vysvětlení pro všechno to, co viděla. Myslela jen na to, aby se zase její dítě, její malý Jack, který zatím opět usnul, uzdravil. Nan kráčela vedle ní a ani jedna, ani druhá nekladly mladému lodnímu kapitánovi otázky, kterých se tak velice obával. Starý Tom kráčel s očima sklopenýma. Věděl příliš dobře, proč tato cesta byla lemována tolika lidskými kostmi.
Jeho přátelé se udiveně dívali vpravo i vlevo, jakoby se ubírali nekonečným hřbitovem, jehož hroby nějakým podzemním převratem se otevřely a kosti vyvrhly. Všichni ale zachovávali mlčení. Ale potok se znenáhla prohluboval a rozšiřoval. Jeho běh byl už méně prudký. Dick Sand doufal, že brzy bude splavný, anebo že zanedlouho dojdou kjeho ústí do nějaké větší řeky tekoucí k Atlantickému oceánu.
Bylo proto zapotřebí sledovat stůj co stůj koryto vody, jak se mladý lodní kapitán rozhodl. Neváhal opustit široký otvor v lese, když se vzdaloval šikmou čarou od potoka.Malá četa vnikla ještě jednou do houští. Znovu bylo zapotřebí sekerou si prosekávat cestu skrze liány a křoví, které bylo strašně do sebe zapleteno. Ale ačkoliv tyto rostliny ještě pokrývaly půdu, přece to už nebyl hustý prales, který se táhl až k pobřeží. Stromy se vyskytovaly zřídka. Nad trávou se zvedaly stonky třtiny tak vysoké, že vyčnívaly nad Herkulovu hlavu. Pochod malé čety mohl být nyní zpozorován jen pohybováním se třtiny.
Za tohoto dne ke třetí hodině odpolední se ráz půdy úplně změnil. Bylo vidět rozsáhlé roviny, které za doby dešťů bývaly úplně zatopeny. Ještě bahnitější půda byla pokryta bujnou trávou, nad kterou se zvedalo bujaré kapradí. Kde se vyskytoval nějaký ostřejší svah, bylo vidět hnědý krevel čili hematit - patrně to byly výběžky bohatých ložisek tohoto kovu.
A tu si Dick Sand vzpomněl, že četl v Livingstonových cestopisech, že nejednou uvázl udatný doktor nohama v těchto potměšilých bahnech.
"Dejte pozor, přátelé," řekl a postavil se do čela družiny. "Zkoumejte půdu, než na ni vstoupíte!"
"Opravdu," odvětil Tom, "zdá se, jakoby tato půda byla deštěm změklá, a přece za posledních dnů nepršelo."
"Ne," odtušil Bat, "ale bouře je blízko."
"To je o jeden důvod více," odvětil Dick Sand," abychom si pospíšili a dostali se z tohoto bahna, než bouře propukne. Herkule, vezměte zase malého Jacka do náručí. A vy, Bate a Austine, provázejte paní Weldonovou, aby se o vás, kdyby bylo třeba, mohla opírat... A vy, pane Benedikte?... Ah, copak to děláte, pane Benedikte?..."
"Propadám se!..." odvětil prostě bratranec Benedikt, který mizel v zemi, jakoby se pod ním náhle otevřelo propadliště.
Ubožák se skutečně ocitl v jakési prohlubině a zmizel do poloviny těla ve ztuhlém bahně. Ostatní mu podali ruce a vyzvedli ho na povrch. Byl pokryt bahnem, ale velice šťasten, že jeho drahocenná entomologická torba neutrpěla škody. Akteon byl vyslán, aby mu byl nablízku a aby nešťastného krátkozrakého učence chránil před další nehodou.
Když byl bratranec Benedikt vytažen z prohlubiny, objevilo se na povrchu množství bublin, z nichž, když pukaly, unikal dusivý a zapáchající plyn. Livingstone, který několikrát do tohoto bahna zapadl, přirovnal tuto půdu k obrovské houbě, kde zpod každé šlépěje vytryskují pramínky vody. Tyto cesty byly vždy velmi nebezpečné.
Asi půl mile se museli Dick Sand a jeho přátelé ubírat po takové houbovité půdě. Také paní Weldonová byla nucena zastavit se, protože i ona zapadla až po kolena do bahna. Herkules, Bat a Austin, chtějíce ji ušetřit dalších nepříjemností a únavy, spojených s touto cestou po bahnité rovině, zhotovili rychle nosítka ze třtiny, na které se musela posadit. Malého Jacka ji dali do náručí a nyní spěchali, aby se dostali z tohoto úmorného bahna.
Obtíží bylo ale ještě mnoho. Akteon držel bratrance Benedikta pevnou rukou. Tom podporoval Nan, která by bez jeho pomoci několikrát zmizela v některé prohlubině. Tři ostatní černoši nesli nosítka. V čele průvodu kráčel Dick Sand zkoumaje půdu. Byla to trapná práce. Byl nucen ubírat se po vyčnívajícím okraji břehu, který byl pokryt hustou a tuhou trávou, ale často neměl nikde pevnou oporu a zapadal do bahna až po kolena. Konečně kolem páté hodiny večer minuli močál, půda byla opět dostatečně pevná, protože měla jílovitý ráz, ale její spodek byl přece vlhký. Patrně tato krajina ležela níže od sousední řeky a voda vnikala všemi póry do její půdy.
V této době bylo velice tísnivé vedro. Bylo by nesnesitelné, kdyby husté mraky neležely mezi žhavými paprsky slunce a zemí. Vzdálené blesky protrhovaly už mračna a z oblak se ozývalo dunění hromu. Hrozila propuknout strašná bouře. Přírodní zjevy v Africe jsou strašné: lijáky se valí k zemi, podobné průtržím mračen, vichřici neodolávají ani nejsilnější stromy, blesk za bleskem sjíždí k zemi - takový je boj živlů na této zeměpisné šířce: Dick Sand to věděl a proto byl nesmírně znepokojen. Malá četa nemohla strávit noc bez úkrytu. Rovina mohla být zaplavena a nikde nebylo vidět vyvýšeninu, na kterou by mohli utéci!
Ale kde najít úkryt v této pusté nížině, na které nebyl ani strom, ani keř? Ano - vnitřek půdy nemohl poskytnout takové útočiště. Už dvě stopy pod zemí by narazili na vodu. Přece ale konečně zpozoroval na severní straně řadu nízkých pahrbků, které, jak se zdálo, ohraničovaly bahnitou rovinu. Zdálo se, jakoby to byl břeh této nížiny. Na posledním světlejším pásmu obzoru, který ještě mraky nepokryly, bylo vidět také několik velikých stromů. A kdyby ani tam nebyl úkryt, přece se aspoň malá četa nevydávala v nebezpečí, že bude zaplavena. Tam tedy snad kynula spása pro všechny.
"Kupředu, přátelé, kupředu!" opakoval Dick Sand. "Ještě tři míle, a budeme více v bezpečí, než v této nížině!"
"Hbitě, jen hbitě, chlapci!" zvolal Herkules. Statečný černoch by rád všechny vzal na ramena a sám je odnášel. Jeho slova rozjařila opět tyto statečné lidi, a i když byli celodenním pochodem zemdleni, přece postupovali rychleji než na počátku ranního pochodu.
Když vypukla bouře, byl ještě jeho cíl vzdálen dvě míle. První blesky - čeho se dalo nejvíce obávat - nebyly provázeny deštěm, téměř každý z blesků zašlehl mezi oblaky a zemí. Setmělo se téměř úplně, ačkoliv slunce ještě nezmizelo za obzorem. Znenáhla se skláněly mraky a spousty výparů, jakoby hrozily se svalit na zem, z čehož bylo patrné, že propukne strašný liják. Rudé a modravé blesky šlehaly ve všech směrech a zahalovaly takřka celou rovinu v neproniknutelnou ohnivou síť.
Dvacetkrát byl Dick a jeho přátelé v nebezpečí, že je zasáhne blesk. Na rovině, na které nebyly stromy, byli oni jedinými vyvýšenými body, které elektrické výboje mohly přitahovat. Jack, který se rachotem hromu probudil, skryl svou tvář v Herkulově náručí. Ubohý chlapec měl strach, ale nechtěl, aby to jeho matka zpozorovala, protože ji nehodlal zarmucovat. Herkules kráčeje statečně kupředu, jej těšil, jak mohl.
"Nebojte se, můj malý Jacku," opakoval mu. "Jestli se hrom přiblíží k nám, já ho rozpoltím jednou rukou! Podívejte, jsem silnější než on!"
A skutečně - síla tohoto obra malého Jacka upokojovala! Nicméně bylo jisté, že se co nejdříve spustí déšť a že pak spadnou z oblaků pravé přívaly. Co se stane potom s paní Weldonovou a její družinou, když nenajdou úkryt? Dick Sand se na chvíli zastavil před starým Tomem.
"Co máme dělat nyní?" ptal se.
"Musíme dál, jen dál, pane Dicku," odvětil Tom.
"Nemůžeme zůstat na této rovině, kterou déšť promění v bahno!"
"Ne, Tome, ne! Ale kde najdeme úkryt? Kde? A jaký? Jen kdyby tu byla nějaká chatrč!..." Dick Sand náhle přerušil svou řeč. Jasný, bílý blesk ozářil celou rovinu.
"Co jsem to viděl čtvrt míle odtud?..." zvolal Dick Sand.
"Ano, ano, a já také!..." odvětil starý Tom potřásaje hlavou.
"To je nějaký tábor, je to pravda?"
"Ano, pane Dicku... to musí být tábor... ale tábor domorodců!..."
Nový blesk ozářil ještě zřetelněji tento tábor, který zaujímal část obrovské rovinyA skutečně zvedalo se tam asi sto kuželovitých stanů, souměrně rozestavených a dvanáct až patnáct stop vysokých. Ani jediný voják tam nebyl vidět. Ukryli se snad už do svých stanů, aby tam přečkali bouři, nebo byl snad tábor opuštěn? V prvním případě bylo zapotřebí, aby přes bouři a hrozící přívaly se dali co nejrychleji na útěk, v druhém případě by tam našli kýžený úkryt.
"To se brzy dozvím!" řekl Dick Sand.
Potom, když se obrátil ke starému Tomovi, řekl:
"Zůstaňte zde! Ať mne nikdo nenásleduje. Musím zjistit, co se tam děje."
"Dovolte, aby vás doprovázel aspoň jeden z nás, pane Dicku!"
"Ne, Tome. Půjdu sám! Mohu se tam připlížit, aniž bych byl zpozorován. Zůstaňte!" Malá četa, v jejímž čele kráčeli Tom a Dick Sand, se zastavila.
Mladý lodní kapitán odešel a zmizel brzy v čiré tmě, kterou jen občas ozařovaly blesky. Několik velkých krůpějí už začalo padat.
"Co se stalo?" ptala se paní Weldonová, která se přiblížila ke starému černochovi.
"Spatřili jsme tábor, paní Weldonová," odpověděl Tom, "tábor..., nebo snad vesnici, a náš kapitán ji šel obhlédnout, než by nás tam dovedl!"
Paní Weldonová se s touto odpovědí spokojila. Už po třech minutách přiběhl Dick Sand nazpět.
"Pojďte!" křičel hlasem, který prozrazoval jeho uspokojení.
"Tábor je tedy opuštěn?" ptal se Tom.
"To není tábor!" odpověděl mladý kapitán, "také to není žádná osada! To jsou mraveniště!" "Mraveniště!" zvolal bratranec Benedikt, kterého toto slovo vzpružilo.
"Ano, pane Benedikte, ale mraveniště aspoň dvanáct stop vysoká, ve kterých se musíme směstnat!"
"Ale pak," odvětil bratranec Benedikt, "jsou to mraveniště termitů bojovných nebo termitů žravých! Jen takový důmyslný hmyz buduje tak mohutné stavby, které jim mohou závidět i nejslavnější architekti."
"Ať jsou to termiti nebo ne, pane Benedikte," odvětil Dick Sand, "musíme je vypudit, abychom zaujali jejich místo."
"Sežerou-li nás, budou v právu!" "Tedy kupředu, kupředu..."
"Ale počkejte přece," začal bratranec Benedikt, "mně se zdá, že takové stavby termitů jsou jen v Africe!..."
"Jen kupředu!" zvolal naposled Dick Sand prudce, protože se obával, aby paní Weldonová nezaslechla poslední slova, která pronesl učený entomolog.
Všichni kvapně následovali Dicka Sanda. Zároveň se rozpoutal prudký vítr. Velké krůpěje se tříštily padajíce na zem. V několika minutách se musely prudké údery vichřice stát nesnesitelnými. Brzy dorazili k jednomu z těch kuželů, které vyčnívaly nad rovinou a ať by termiti byli sebehroznější, nesmělo se váhat, aby s nimi naše družina sdílela obydlí, i kdyby se nedali vypudit.
Na spodku velikého kuželu, který byl zhotoven z jakési červenavé hlíny, byl velmi úzký otvor, který Herkules svým nožem rychle vyhloubil tak, že i muž jeho postavy mohl vlézt dovnitř. K největšímu úžasu bratrance Benedikta se neukázal ani jediný z termitů, kteří zajisté tuto stavbu obývali. Byl snad kužel opuštěn?
Když byl otvor zvětšen, vlezli Dick Sand a jeho přátelé dovnitř, a sotvaže Herkules jako poslední se tam ocitl, spustil se déšť s takovou prudkostí, že se zdálo, jakoby i blesky uhasínal.Ale nebylo už zapotřebí bát se vichřice a průtrže mračen. Šťastná náhoda opatřila malé četě tento pevný úkryt, který byl lepší a bezpečnější než stan nebo domorodá chýše. Byl to jeden z těch kuželů zbudovaných termity, které, podle přirovnání poručíka Camerona, jestliže se uváží, že jsou stavěny drobným hmyzem, jsou podivuhodnějším dílem, než egyptské pyramidy, které byly vystavěny lidskou rukou.
"Vypadalo to tak," pravil Cameron, "jako kdyby některý národ vystavěl Mount Everest, nejvyšší horu v himálajském pohoří."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: vesad, 13.08.2006

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Bratři Kipové
-Cesta do Francie
-Cesta do středu Země, Cesta do středu Země (2), Cesta do středu Země (3), Cesta do středu Země (4), Cesta do středu Země (5)
-Cesta kolem světa za 80 dní, Cesta kolem světa za 80 dní (2)
-Děti kapitána Granta
-Dva roky prázdnin, Dva roky prázdnin (2), Dva roky prázdnin (3)
-Dvacet tisíc mil pod mořem, Dvacet tisíc mil pod mořem (2), Dvacet tisíc mil pod mořem (3), Dvacet tisíc mil pod mořem (4), Dvacet tisíc mil pod mořem (5), Dvacet tisíc mil pod mořem (6)
-Lodivod dunajský
-Na Kometě
-Ocelové město, Ocelové město (2)
-Paříž ve 20. století
-Patnáctiletý kapitán
-Pán světa
-Pět neděl v baloně
-Robur Dobyvatel
-Tajemný hrad v Karpatech
-Tajemství Viléma Storitze
-Tajuplný ostrov, Tajuplný ostrov (2), Tajuplný ostrov (3)
-Trosečníci lodi Jonathan
-Vynález zkázy, Vynález zkázy (2)
-Zatopená Sahara
Čítanka-Cesta do středu Země, Cesta do středu Země (2), Cesta do středu Země (3), Cesta do středu Země (4)
-Cesta kolem Měsíce, Cesta kolem Měsíce (2), Cesta kolem Měsíce (3)
-Cesta kolem světa za 80 dní
-Dva roky prázdnin, Dva roky prázdnin (2), Dva roky prázdnin (3)
-Dvacet tisíc mil pod mořem, Dvacet tisíc mil pod mořem (2), Dvacet tisíc mil pod mořem (3), Dvacet tisíc mil pod mořem (4), Dvacet tisíc mil pod mořem (5), Dvacet tisíc mil pod mořem (6)
-Maják na konci světa, Maják na konci světa (2)
-Patnáctiletý kapitán
-Pět neděl v baloně, Pět neděl v baloně (2), Pět neděl v baloně (3), Pět neděl v baloně (4)
-Robur Dobyvatel, Robur Dobyvatel (2)
-Tajuplný ostrov, Tajuplný ostrov (2), Tajuplný ostrov (3), Tajuplný ostrov (4), Tajuplný ostrov (5), Tajuplný ostrov (6), Tajuplný ostrov (7), Tajuplný ostrov (8), Tajuplný ostrov (9), Tajuplný ostrov (10), Tajuplný ostrov (11), Tajuplný ostrov (12), Tajuplný ostrov (13), Tajuplný ostrov (14), Tajuplný ostrov (15), Tajuplný ostrov (16)
­­­­

Diskuse k úryvku
Jules Verne - Patnáctiletý kapitán







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)