Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• činohra v 5 jednáních
• další z Tylových dramatických obrazů ze života zpracovává téma dcery, jež se rozhodla vzít na sebe vinu svého otce, šumaře Valenty

OSOBY

radní HORINA
aktuár KVĚTNÝ
paní KATEŘINA ŠESTÁKOVÁ - zámožná plátenice
VALENTA - bratr její, venkovský šumař
ROZÁRKA - dcera jeho, v Praze ve službě
MADLENKA a KAČENKA - sestry její
vdova JEDLIČKOVÁ
ANTONÍN - její syn, krejčovský tovaryš
soused VONDRÁČEK
soused BLÁHA
MARTIN TOUŽIMSKÝ - mladý řezník
BĚTUŠKA - jeho sestra
PODLESKÝ - zámožný koňař
PAVEL KOLINSKÝ - osadník z Ameriky
PROKOP - mladý indián
JABLONSKÝ - ouředník hrdelního práva
starý MELICHAR - venkovský hrobník
LIDUŠKA - služka Šestákové
POZORNÝ - dohlédač nad vězni
dva DRÁBOVÉ

Děj dílem ve Květolibech, městečku venkovském, dílem v Praze.

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Přes celé jeviště zeď venkovského hřbitova. Za ní sem tam některý strom. Uprostřed otevřené mřížované dveře, jimiž viděti na hroby. Nazad v levém koutě zadní část kostela.

VÝSTUP 1.

Ze hřbitova zaznívá jemný čtverozpěv:

Odpočívej v tichém lůnu,
dokonána tvoje pouť;
v záři u věčného trůnu
čeká na tě Boží soud.

Milostivý od věčnosti
povolal tě nebes Pán,
na odplatu tichých cností
upravil ti blahý stan.

Po zpěvu se ozve vpředu po pravé straně, ale trochu z dálky, veselá píseň národní, přednášena od několika mužských, kteří jako dál a dále zacházejí, takže píseň pomalu zaniká. - Mezi touto písní se trousí lid ze hřbitova, jakož venku po nuzném pohřbu obyčej, vše pomalu a vážně, na levou stranu. Po písni vystoupí konečně:

VONDRÁČEK a BLÁHA.

VONDRÁČEK: Ale prosím vás, nebýt ani na funuse!
BLÁHA: Jakéhopak divu? Tomu člověku jsou karty milejší nežli kantorovy noty s umrlčí písničkou. Bezpochyby sedí v hospodě a zapomněl, že má doma ženu na prkně.
VONDRÁČEK: Já bych jen rád věděl, co by z toho bylo dnes vypadlo, kdyby tu nebyla ta holka z Prahy.
BLÁHA: Nepochybně by ležela nebožka ještě v komoře.
VONDRÁČEK: A pak jsem žádostiv, jak se bude ten člověk nynčko protloukat. Dluhů je tady až nad hlavu - a to víme beztoho, že se o všechny krky jen nebožka starala.
BLÁHA: Bůh jí dej věčnou slávu! Byla to řádná žena a bez ní byl by Valenta už dávno někde - na smetišti.

(Oba mezitím odcházejí za ostatními.)

VÝSTUP 2.

VALENTA v ouzkém fraku a krátkých nankinových pantalonách, s houslemi pod paždí. PODLESKÝ polo po selsku přistrojen z druhé strany.

VALENTA: Nestarej se, bratře! Já řeknu jen dvě slova a všecko půjde jako by to namazal.
PODLESKÝ: Jsou u tebe tak zvyklí podle tvé melodie tancovat?
VALENTA: To věřím. Já jen zapískám a všecko se to bude točit. A dobře jsi mi zpomněl, že je nebožky funus; to zde holku třeba ještě zastihnem a hned s ní promluvíme.
PODLESKÝ: Tady?
VALENTA: Nu, není to dost hezké místo? Její srdce bude teď bezpochyby hodně naměkko, a tu se nechá sem tam zakroutit.
PODLESKÝ: Pro mne si to navlekni, jak chceš, jen když dostanu, co mám dostat. To víš: holku, nebo chalupu. Já nejsem takto horký host, ale tenkráte ti hodím na krk oprátku - hahaha!
VALENTA: I vždyť je dobře, však já se ti nechci vysmeknout. Nynčko buď ale tak moudrý a jdi zatím napřed. Na první pohled nejsi pro mladé děvče tuze velké vábidlo, leda by měla na obou očích cink.
PODLESKÝ: Myslíš? - Nu, jen když vábím tatíky, kteří potřebujou pořád peníze - hahaha! Já jdu tedy zatím domů; však ty se mi neztratíš. (Odejde.)
VALENTA (zlostně za ním hledě): Kdybych tě mohl - a ba, taková duše ani za to nestojí. Ale já vězím v jeho klepetách - a nebude?li mít holka povážení... proklatý kus života! Nemohla si ta hubená s kosou raději pro mne přijít nežli pro nebožku? Tak by bylo po všem.