ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Steinbeck John (*27.02.1902 - †20.12.1968)

   
­­­­

Pohár zlata

Kuchař se hned od prvního dne podjal úkolu mladého Henryho poučovat. Zdálo se, že se přímo třese na to, aby mohl sdělovat všechno, co ví. Bylo to poučování jaksi hloubavé, jako by se ustavičně bál nějaké námitky nebo protichůdného názoru. Kuchař byl šedivý muž se smutnýma očima, podobnýma psím. Měl v sobě něco z kněze a něco ze suchého kantora, ale i něco ze záludnosti prohnaného lotra. V jeho řeči se obrážela universita, v jeho nečistých způsobech pak temná, nebezpečná zákoutí londýnské periférie. Byl zdvořilý a vlídný, ale tajnůstkářsky neupřímný. V podstatě mu nikdo jakživo neměl odvahu poskytnout příležitost, aby osvědčil svou důvěryhodnost a charakter, neboť se zdálo, jako by měl přímo na čele napsáno, že kdyby mu to stálo i jen sebemíň za to, hanebně zradí.
Vpluli již do teplého moře a poháněl je teplý vítr. Henry a kuchař stávali spolu u zábradlí a pozorovali, jak zčeřenou stopu za zádí křížem krážem prořezávají trojúhelníkovité ploutve žraloků, slídících po odpadcích. Viděli kolem plynout malé hnědé chomáče chaluh a u špice přídě volně a přímo plujícího lodivoda. Jednou ukázal kuchař na hnědé ptáky s dlouhými štíhlými křídly, kteří je sledovali; viseli ve vzduchu, klouzali, spouštěli se, zase stoupali, prostě stále létali, vůbec si neodpočinuli.
"Podívej se na ty neklidné ptáky," pravil muž. "Opravdu vypadají jako nějaké bludné duše. Někteří lidé říkají, že to jsou duše utonulých námořníků – duše tak zatížené hříchy, že si po všechna svoje léta nesmějí ani na chviličku odpočinout. Jiní zase přísahají, že ti ptáci snášejí vejce do plovoucích hnízd, která si stavějí na prknech ze ztroskotaných lodí; a ještě jiní tvrdí, že vůbec žádná hnízda nemají, ale rodí se již dospělí z bílých čepiček vln a okamžitě se vydávají na svůj celoživotní let. Ach, ti neklidní!"
Loď vyplašila hejno létajících ryb a ty teď klouzaly po hřbetech vln jako blýskavé stříbrné mince.
"Tyhle jsou zas duchové pokladů potopených v moři," pokračoval kuchař, "těch vražedných věcí, smaragdů a démantů a zlata. Lidské hříchy, kvůli nim napáchané, na nich lpějí a nutí je bloudit oceánem. Chm, bylo by to všecko smutné, kdyby si to námořníci neokrášlili nějakou tou báchorkou."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: morfium, 09.12.2004

­­­­

Diskuse k úryvku
John Steinbeck - Pohár zlata







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)