ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Orten Jiří (*30.08.1919 - †01.09.1941)

­­­­

První (Elegie)

Děj bolesti vždy jenom nevědomě
probíhá lidmi. Ke konci se blíží,
když ještě nepočal, a za počátkem
chtivě se vrací, zkušeným se stává
po zkoušce teprv. Jeho živá zkouška
ledacos bere a ledacos dává,
hle, třeba volnost, nechtěnou i chtěnou,
a třeba život, je-li smrt i v smrti.
Hrob nezavřel se. Nuže, rozevlátý,
do štíhlé stavby vyslovení zmenši
svůj malý vesmír, dej mu v sobě zníti
a krve štědře rač mu nalévati.

Jen jaký květ a jakou, jakou barvu?
Nalézti zeleň, běl, žluť citronovou
a okr, mnoho okru namíchati,
aby se zdálo mluvit nevýslovné,
aby se zjevil temný smysl zrady,
nalézti listy, jež se přivírají
k dlouhému spánku, listy, něžná víčka,
před proudem světla která ochraňují.
Tvé oči ve chvíli, kdy světlo zhaslo!
Mladost tvých úst, když nad svou tmou jsi stál!
Dovím se, bědný, co se s tebou dělo?

Mlčel jsem, Pane, jenom moje srdce
křičelo ještě, ještě vzpíralo se,
pád zdržovalo, který nelze zdržet,
ty neplač, křičelo, ty nyní nesmíš plakat,
neplač, hruď neunese,
vždyť vím, kde nejraději plakala bys,
znám všechna místa na tvém drahém těle,
ze všech tvých slz jsem druhdy ochutnával
a co jich bylo, co jich jenom bylo,
a co jich bude, co jich musí býti!

Neviním tebe, že mne zrazuješ.
Já vím, já dobře vím, že přišel trest
a prázdné ruce své mu nastavuji,
ať bere těm, co braly.
V trafice žádné bolest nerozměníš,
neboť je věčná. Potácet se budeš
od viny k vině, od nepláče k pláči,
od strachu k bázni, od úzkosti k muce,
od krutých stisků, od hanby a špíny
k samotě strašné, která není sama.

Jen sliny rozkoše budeš smět polykati.
Všimni si záclon, křesla povšimni si
a obrázků, co na stěnách tu visí,
všimni si knih a stolu, postele té,
které jsi náhle svoji tíhu vzala,
všimni si lampy, ženo, víc mi patří,
než ty.

Tak volalo mé srdce, příliš živé.
A nevědělo, že je ještě nechce
bohatství hlíny, náruč Boha jeho,
že nic je nechce mimo jeho svět,
než píseň; elegie.

Když odsouzenci na smrt odsouzení
poslední prosbu smějí vysloviti
a nežádají život, tehdy, vězte,
jen soucit brání jim a stud a bázeň,
že soudce rozpaky by mohly stihnout
z nevyplnitelnosti.
O tabák raději pak poprosí
a o večeři; o ubohou rozkoš;
o dobrý doušek, jenž by hrdlo svlažil,
to hrdlo, které bude zardoušeno.

Chápavé, rychle napijí se vína
a naznačí, že bylo velmi chutné,
neboť jsou dobří: pro svědomí kata
je pěkné přec se trochu přetvařovat.
A pokorně když nocí poslední
se k poslednímu ránu promodlili,
jdou bez nucení, mlčky na porážku,
tam na to nádvoří, kde jitřní zima
může se jejich teplou krví zahřát.

A já jsem o polibek poprosil.
A oči zavřel jsem. A pil
kalíšek rmutu. Potom odcházela.
Soucitem děsu miloval jsem ji
a lítost cítil jsem, že nemohla
mi sebe dáti (neboť jsem ji žádal,
ale jen pohledem, jako se zvíře dívá,
a ona neslyšela). Klaply dveře.
K oknu jsem běžel. Od té chvíle stále
u okna stojím, stráž, ó, stráž tam stojím,
stráž u sebe, stráž u snu, u žádosti,
stráž u lásky, jež našla svého Kaina.

Hrob nezavřel se. Hrob je otevřený.
Jen tíha kytic tlačí víko rakve.
Zvadnou ty květy, nemající země!
Smuteční hosté domů rozejdou se.
V kočárech družnosti ti vzdálenější
pobídnou koně, aby tryskem jeli.
Pak přijde on, nebohý starý hrobník.
Přihnul si trochu chvíli před obřadem
a zeslábl, je slabý jako dítě.
Lopatu sotva jeho ruce zdvihnou.
Nabere hlíny jako pohlazením
a něžně, něžně zabuší ta hlína
tam, kde je rakev, a tam, kde je mrtvý.

Drcená ústa, chcete "vítej" říci?

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 12.09.2013

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Malá elegie (Cesta k mrazu)
Čítanka-Balada (Žíhaná kniha)
-Báseň na smrt
-Báseň pozdního léta (Cesta k mrazu)
-Bílý obraz (Cesta k mrazu)
-Co si myslí andělíček
-Čí jsem? (Ohnice)
-Déšť (Čítanka jaro)
-Dívenka na procházce (Čítanka jaro)
-Dívka a strom (Cesta k mrazu)
-Druhá (Elegie)
-Holub na střeše (Cesta k mrazu)
-Hostinka (Čítanka jaro)
-Hrdlo písně (Cesta k mrazu)
-Hrob (Čítanka jaro)
-Hymna
-Jablka (Cesta k mrazu)
-Je válka... (Deníky)
-Jelene jelínku
-Jeremiášův pláč
-Jiný klid
-Kachny na Vltavě
-Kocovina (Scestí)
-Končiny štěstí (Cesta k mrazu)
-Kouří se z komína (Ohnice)
-Listopad (Cesta k mrazu)
-Lítost (Čítanka jaro)
-Malá elegie (Cesta k mrazu)
-Malá ranní modlitba (Modrá kniha)
-Mé město
-Milostný dopis (Červený obraz)
-Modlitba (Cesta k mrazu)
-Na starých stromech (Ohnice)
-Na tomto místě (Čítanka jaro)
-Na zimu myslil jsem (Ohnice)
-Nahá dívka (Cesta k mrazu)
-Návrat (Cesta k mrazu)
-O čem ví tesknota (Čítanka jaro)
-O malých dětech (Čítanka jaro)
-Ohlédnutí (Čítanka jaro)
-Pergamen
-Píseň o vlahé čistotě (Modrá kniha)
-Píseň radosti (Modrá kniha)
-Pod každým slovem (Čítanka jaro)
-Podivná smrt Filipa Frieda, Podivná smrt Filipa Frieda (2)
-První (Elegie)
-Rty písně (Cesta k mrazu)
-Ryby
-Sonet
-Svítání (Scestí)
-Takový smutný den (Cesta k mrazu)
-Toník a Mařenka
-Toužící
-Třetí (Elegie)
-Udělej černou myš (Čítanka jaro)
-Utonulá (Čítanka jaro)
-Vidění
-Výlet (Scestí)
-Zavřené oči (Čítanka jaro)
-Zákazy (Deníky)
-Zem, říše otvorů (Ohnice)
-Život (Ohnice)
­­­­

Diskuse k úryvku
Jiří Orten - První (Elegie)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)