Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil E. Hermann

Lev a myš

Čiň dobře každému dle možnosti; často i nejnepatrnější může mnoho dobrého nám prokázati. Poslyšte toho příklad.
Ve stínu lesa hověl si lev a spal; všetečná myš nedávajíc pozor vklouzla zrovna do pazourů jeho a jižjiž se světem se loučila. Ale král zvířat jí život daroval a velkomyslně ji propustil.
Dobrý čin ten bez odplaty nezůstal. Za nedlouho potom upadl lev do osidel, a nic mu jeho strašný řev nepomohl. Tu přiběhla myška a jala se s velkou pílí oka sítě rozhlodávat, až byla díra velká dost, aby lev mohl uniknouti.

Holub a mravenec

Tato bajka druhým jest příkladem o malých zvířátkách.
Z čistého potoka hasila holubička žízeň svou; také mraveneček přiběhl k potoku, aby se napil, ale sklouzl a padl do vody, i marně napínal veškeré své síly, aby zase na břeh se dostal; jistá smrt mu hrozila. To spatřila holubička a mžikem hodila ubohému broučku do vody stéblo trávy; mravenec zachytiv se ho na sucho vylezl a život zachoval.
Brzy nato ve vší tichosti se přiloudil bosou nohou na břeh myslivec s puškou. Spatřiv holoubka v duchu již viděl ho na pekáči a pochutnával si na jemném jeho mase. I zamíří ručnici ku smrtelné ráně na holoubka. Tu se přikradl vděčný mravenec a štípnul úkladníka do paty. Střelec se obrátil, holubička šustem postrašena ulítla, a lovec nechal si chuť na podruhé.

Zajíc a žáby

V brlohu svém zajíc leže přemýšlel, neboť o samotě rádo se rozvažuje. Byl zasmušilý, strach mu krátil život. "Ó," vzdychnul si, "jak nešťasten jest, komu schází zmužilost! Ani sousto nestráví v bezpečnosti, ani okamžik nemá pokoje, a každá radost jest mu zkalena. Tak daří se mně; má prokletá bázlivost mě trápí a nedá mně spáti leč s otevřenýma očima. Mudrc nějaký by řekl: 'Potlač svou zbabělost!' Ale tomu snadno mluviti; což lze strachu odvyknouti? A nebojí se člověk též tak jako já zajíc?"
Takovými myšlénkami trápil se zajíček, přitom stále na všecky strany bojácně se ohlížeje; šust listu, stín, šum větru způsobily, že mu v žilách stydla krev.
Ještě byl ponořen ve své trudné snění, tu náhle neznámý šumot zaslechl. Rychle se vzchopil a velkými skoky k lesu uháněl, aby se v temnu jeho uschoval. Cestou musel kolem kaluže, na jejíž břehu žáby ve slunci se vyhřívaly; prudký jeho běh je poplašil, že všecky s břehu do vody s křikem seskákaly.
"Jakže!" zvolal zajíc radostně, "já jiným strachu naháním? Sotva sebou hnu, a již přede mnou prchá celé hejno třesouc se hrůzou. Já věru přece jsem velký hrdina!"

Poučení:
Není zbabělce tak velkého,
by nenašel sobě rovného.

Liška a kohout

Starý, chytrý kohout seděl na stromě, rozhlížeje se bedlivě na všecky strany. Tu přiběhla liška a jala se mluviti k němu hlasem líbezným: "Bratře, od nynějška není války mezi námi, věčný mír nás pojí, přicházím ti to pověděti; protož sestup, abych tě mohla obejmouti, a neváhej, neboť musím ještě na mnohá místa doběhnouti, abych radostnou tu zvěst rozhlásila. Ty a rod tvůj budete nyní bez obavy moci svým pracem se oddati, my vám sestersky budeme nápomocny. Jen už pojď a přijmi ode mne políbení sesterské."
"Milá přítelko," odvětil kohout, "nemohla's mi zvěstovati zprávu milejší a lepší, a těší mne dvojnásobně, že ty právě mi oznamuješ věčný mír. Avšak tamto vidím dva chrty, zajisté jsou také vysláni, aby rozhlašovali zprávu tvou. Běží sem rychle, hned tu budou; sestoupím tedy, a budeme se moci všichni líbati."
"Na shledanou!" zvolala liška. "Cesta má jest daleká, budeme se z toho spolu až někdy jindy radovat." A vzala nohy na ramena, málo jsouc spokojena výsledkem své lsti.
Starý kohout ale smál se strachu její, neboť podvésti podvodníka dvojnásobně těší.