Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Druhé dějství, výstup 6.

Král PETR a ALŽBĚTA
(Chvíli hluboké ticho. Poté slyšeti za portiérou z venku do ložnice Karlovy vedoucí kroky a tlumený hovor, který se stává rychle zřetelnějším a prudším. Scéna tato mluví se po veliké pauze za dveřmi.)

PETR (za portiérou)
Když ti však, hochu, povídám, že císař dobře ví o mojí návštěvě, že svolil k ní - že sám arcibiskup Arnošt za mne mluvil.

ALŽBĚTA (za portiérou)
To všecko ti, pane, nespomůže. Mám přísný rozkaz nepouštěti nikoho; jediný vévoda Štěpán měl slyšení, a ten právě odešel druhými schody nalevo.

PETR (za portiérou)
Právě s ním jsem na schodech se smluvil. Císař na mne čeká - nedělej tedy okolků!

ALŽBĚTA (s rostoucím hněvem za portiérou)
Budu volat o pomoc, to jest násilí, jak sem, pane, vnikáš!

PETR (Ještě za portiérou)
Však ty popustíš - nerad lovím po tmě... (Mezitím vtiskl Alžbětu na jeviště)

ALŽBĚTA (Vyběhne ze dveří, za ní Petr)
Co chceš? - Já nesmím pustit nikoho a císař jest na modlitbách.

PETR
To mi právě vhod, milý panoši, neboť nejdu kvůli císaři, ale kvůli tobě.

ALŽBĚTA
Jsi šílený. Proč kvůli mně?

PETR (se k ní blíží s rostoucí vášní)
Nač přede mnou tajnosti? - Vím všecko, všecko, sladký panoši - ty nejsi, co se zdáš...

ALŽBĚTA (ustupuje před ním)
Nechápu, co pravíš - jsi na omylu. - Nutíš mne, bych volal o pomoc. (Stranou.) Bože, Bože, co jen si mám počíti?

PETR
Však bys tak přede mnou neustupoval... Proč by muž muži nepodal bez ostýchání ruku? Dej mi polibek a uvěřím - že nejsi dívkou.

ALŽBĚTA
Ty šílíš, pane! Pomni na hněv císařův. Budu volati!

PETR (ji stále pronásleduje)
Políbení, nebo budu volati já!

ALŽBĚTA (ustupuje)
Toho neučiníš!

PETR (se k ní tiskne)
Ba, že učiním! Políbení jen jediné, mne neoklameš, já tě stopoval od řeky do lesa k hradu, já vím, žes dívkou - já tě miluji!

ALŽBĚTA (učiní posunek, jako by tasit chtěla)
Zpátky, smělče!

PETR (v největším stupni vášně)
Tak tedy takto se mnou chceš hovořit? Dobrá, snad spíše se smluvíme! (Tasí rovněž)

ALŽBĚTA (přiskočí rychle, vytrhne meč Petrovi, zlomí jej a hodí mu jej pod nohy)
Zpátky, smělče! - Zde ses těžce zklamal, králi jerusalémský! Teď jdu pro císaře! (Odchází k portiéře u kaple)

PETR (žene se po ní)
Stůj, krásná zmije!

ALŽBĚTA
Sem! Pomoc! Na pomoc!

(Vtom vyjde z kaple KAREL IV. a za druhou portiérou objeví se arcibiskup Arnošt. Petr zaražen ustoupí, císař udiven vkročí doprostřed, Arnošt s klidným úsměvem pozoruje celé skupení.)