ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Vrchlický Jaroslav (*17.02.1853 - †09.09.1912)

    Brigda
­­­­

Noc na Karlštejně (3)

První dějství, výstup 6.

Přestávka. Poté vystoupí branou královna Alžběta.

ALŽBĚTA
Konečně jsem tady! - Jak se chvěji! Svědomí praví mi, že nedělám dobře, ale hlas srdce je překřikuje a volá: Musíš! Musíš! (Rozhlíží se kol) To tedy Karlštejn! (Venku slyšeti rachot mostních řetězů) Nyní nemohu ani odtud, kdybych i chtěla. - Jest pozdě. - Co podnikám, jest šílenství, vím to. Měla jsem času dost na rozmyšlenou, když číhala jsem dole, nepozorována, v stínu lesním, až budu moci se pustit přes most. - Teď je třeba zmužilosti. (Přechází) Co teď! Jednám nerozvážně, bez plánu. Každou chvíli mne někdo uvidí, potká a vše jest ztraceno. - Co si počnu, co jen řeknu? - Ale co mi zbývalo činit, když jej tak šíleně miluji? (Zastaví se) A jaké mám vlastně důvody, nevěřiti jemu - zdá se mi, že i stín podezření je tu hříchem; ale cítím zároveň, že klid mé duše žádá této zkoušky. Tak dlouho jsem ho neviděla! - Stále ty dvorní ohledy, a panovnické starosti a práce! - Čím jsem já v tom? (Hledí vlevo ke vchodu) Ó, běda, tam přichází arcibiskup Arnošt, skrýti se jest nemožno - půjdu mu vstříc a svěřím se mu. Jeť dobrý a snad mi porozumí.

Jde mu vstříc.

První dějství, výstup 7.

ARNOŠT a ALŽBĚTA

ARNOŠT (vejde)
Co vidím? - Tvoje Milost zde?

ALŽBĚTA
Nedivím se podivení tvému, důstojný otče...

ARNOŠT
A v této chvíli?

ALŽBĚTA
Vím, že na Karlštejn večer vkročiti ženě nedovoleno, leč manželka a královna snad -

ARNOŠT
Obávám se věru, že ani ta nebude výjimkou. Císař je neúprosný u vykonávání svých předpisů, a pak...

ALŽBĚTA
Pak?...

ARNOŠT
Odpusť zvědavosti mé, královská paní, ale nedovedu si vysvětliti, co vedlo kroky tvé v tuto chvíli na hrad?

ALŽBĚTA
Co vedlo kroky mé? - A to díš tak chladně, důstojný otče! Ach, vidím to zřejmě, žena vždy trpí, a nejvíc, když miluje.

ARNOŠT
Láska tedy vede tě na Karlštejn! Tou vedena přestupuješ tak chladně rozkaz císařův...

ALŽBĚTA
Divíš se, ctihodný otče, ovšem tys kněz, ale tys též velký člověk, Arnošte - a přece se pozastavuješ nad slovem tím, přece je ti láska pohnutkou k mému kroku malou a nedostatečnou!

ARNOŠT
Mně nikoli, paní má! Vím, čím jest láska člověčenstvu, třeba sám nepoznal jsem rosu její oblažující milosti! Ale nechápu dobře, jak může býti láska příčinou pozdní tvé návštěvy?

ALŽBĚTA
Ty nechápeš... Ovšem - nepoznals lásky... Ó, já jsem dvojnásob ubohá a nešťastná, již proto, že jsi byl prvním, jejž jsem potkala ve zdech tohoto nešťastného hradu!

ARNOŠT
Nešťastného? - Ty se chvěješ, královno! - Slzy v tvém oku? - Probůh, co se stalo?

ALŽBĚTA
Nic, důstojný otče, nic, než že jsem slabá, pošetilá žena, nic, nežli že miluji svého chotě až k šílenství! To jsou ovšem maličkosti vůči státnickým pletichám, kvůli kterým se choť můj zavírá na tento hrad, to jest ovšem hříšnou slabostí vůči hrdinským skutkům sebezapírání a křesťanské pokory, které zde vykonává. Cítím to, jak jsem dětinská a pošetilá! Půjdu, nevím, čeho bych zde více pohledávala. (Chce odejít)

ARNOŠT
Ty neodejdeš, dcero má! Ty stůněš, tvá duše je rozjitřena do hlubin. Přede mnou nestojí více královna, ale pouze trpící žena. Ty zůstaneš, ty se vyznáš ze všeho.

ALŽBĚTA (s bolným úsměvem)
Ty však nepochopíš, otče...

ARNOŠT
Pochopil jsem dřív, než jsem viděl slzy tvé. Tobě se stýská, není-li pravda? - Ba více, ty žárlíš!

ALŽBĚTA
A je to - hříchem, otče?

ARNOŠT
Hříchem to není, máme-li důvodů, ale slabostí je to vždycky. - Máš příčiny k tomu, dcero?

ALŽBĚTA
Což nebyl můj sňatek pouhým výsledkem státnické smlouvy?

ARNOŠT
A není to lásce šťastné znamení stát se andělem míru mezi rozvaděnými národy?

ALŽBĚTA
Ach, otče, což se ptá srdce milující ženy po národech, což po jejich válkách a smíru jejich? Samo v nejkrutější válku postaveno, zmítá se, dokud v odvetě lásky nenajde pravý a jediný svůj mír!

ARNOŠT
A myslíš, že by muž takový, jako je císař, mohl bez lásky vzíti choť?...

ALŽBĚTA
To nemyslím. Ale on je spolu státníkem, a těm je všecko dovoleno.

ARNOŠT
V očích lidí snad, ale nikdy ne před vlastním jejich svědomím. Domněnky tvé jsou liché, královno, a cesta, kterou jsi volila, je ...

ALŽBĚTA
Ó, vyslov jen, co cítím sama v duše hlubinách! Cesta, kterou jsem volila, jest nedůstojná, královny nehodná! Ale milující žena má jiná práva, než jaká uznává dvorní mrav. - A pak, co dělat nyní? Jest pozdě. - Měla jsem mluvit dříve s tebou, důstojný otče!

ARNOŠT
A nebyla bys v hloubi duše své více přesvědčena než právě nyní. Kde jednou ujme se símě nedůvěry, tam rychle bují v strom, jimž nezatřese více vánek moudré rozvahy, neřku-li by jej z kořene vyvrátil. Jsem starý přítel Jeho Milosti krále, provázím každý jeho krok a nemám té smělosti, bych si namluvil, že slovo mé může tebe přesvědčiti. Tys raněna, třeba léku na ránu tvou. Ty musíš býti sama přesvědčena, jak liché jsou tvoje domněnky, ty musíš na vlastní oči viděti, jak oddaný je ti císař, jak tě zbožňuje...

ALŽBĚTA (snivě)
Jak mne zbožňuje... (S výčitkou) A kolik dnů mi věnoval od sňatku našeho?

ARNOŠT
Nezapomeň, dcero, že jest prvním vladařem Evropy...

ALŽBĚTA (trpce)
Při čemž srdce jeho ženy musí choditi almužnou. - Zprvu ty ohlušující slavnosti v Krakově; poté slavný příjezd sem, uvítání, představování duchovenstva a panstva, a mezi tím ani chvíle oddechu. Císař zabrán ve své vladařské práce nebo své stavby - ostatní pohltí návštěva kostelů a klášterů...

ARNOŠT
I na ty žárlíš?

ALŽBĚTA (vášnivě)
Kdo opravdu miluje, žárlí na všecko! Ó, jak jsem se těšila jako dítě na venkovský svůj hrádek, myslila jsem, že odjedu z Prahy po jeho boku - ó, běda, jaké zklamání! Vypravili mě napřed s hofmistryní mou, tou vyzáblou na těle i duchu paní Ofkou, na Karlík - a císař jel ve svém voze, ve kterém prý celou cestu pracuje, sem na Karlštejn. Zde zavře se jako poustevník a žena nesmí překročiti jeho práh. A potom pravíš, že mě zbožňuje. - Ach, kdy jej zase uvidím?

ARNOŠT (po chvíli)
Ještě dnes, má dcero - ještě dnes.

ALŽBĚTA (živě)
A zde, otče, není-li pravda? Ty pomůžeš mi k tomu? Ty přemluvíš ho, aby zrušil ten nesmyslný příkaz, že nesmí žena býti přes noc na Karlštejně! O, díky tobě, díky!

ARNOŠT
Ne, toho učiniti nelze. - Císař jest důsledný a zákony jež dal, sám nejpřísněji zachovává. - Ale rána v srdci tvém, královno, je povahy takové, že třeba přiložit na ni ostrého nože ihned, okamžitě. Jsem nepřítelem klamu i lsti - ale zde není pomoci.

ALŽBĚTA
Ty zamýšlíš?

ARNOŠT
Jsi odhodlána podrobiti se všemu, svěřiti se úplně mému vedení?

ALŽBĚTA
S vděčností půjdu za tebou. Dělej, co chceš, jen vrať mi císaře!

ARNOŠT
První podmínka je těžká, královno. Nikdo nesmí zvědět, že jsi zde. Císař by nesnesl tak zřejmé a okázalé přestoupení svého předpisu. Nikdo tě nesmí zde vidět.

ALŽBĚTA
Což se mohu udělati neviditelnou?

ARNOŠT
Skoro - aspoň pro oči dvořanů. Pojď, jsou hosti na hradě, a Jeho Milost může zde býti každou chvíli. Pojď v jizbu mou, kde ti povím ostatní. Bůh bude s námi. Je to první klam, jehož se v životě dopouštím, ale konám jej klidně; vždyť chci vrátit tobě mír srdce a vrátit tebe srdci svého přítele.

ALŽBĚTA
Jak ti žehnám, otče!

ARNOŠT
Až později, dcero... Snad budeme litovati oba. Ale čas kvapí a dílo naše jest dobré.

ALŽBĚTA (odcházejíc s Arnoštem)
Jak láska sama!

První dějství, výstup 8.

PETR a ŠTĚPÁN

Z druhé strany vejdou král Petr a vévoda Štěpán.

ŠTĚPÁN
Chodíme zde stále dokola, jako bychom byli bludný kořen překročili - a chodíme nadarmo.

PETR
Když nechceš ničeho vidět, ani pochopit...

ŠTĚPÁN
Když Tvoje Milost zase příliš mnoho vidí a chápe.

PETR
Přece mi nenamluvíš, pane vévodo, že onen panoš, jenž před chvílí vešel přes most do hradu, je skutečný panoš. Je jím asi tak, jako já jsem králem jerusalemským - vypadá jako panoš, dá si třeba říkat panoš - ale panošem není.

ŠTĚPÁN
A myslíš, že je dívkou! Tvoje Milost vidí ve všem a všady dcery Eviny, snad konečně i starý purkrabí karlštejnský neb arcibiskup Arnošt jsou jen zakuklené dívky!

PETR
Mluv co mluv, mé podezření nevyvrátíš.

ŠTĚPÁN
A kde ti zmizela náhle ta vítaná kořist?

PETR
Vešel do strážnice...

ŠTĚPÁN
Patrně panoš to, ostatně zahlédl jsem ho také, měl barvu purkrabího - uznáš přec, že se mýlíš.

PETR
Barvu purkrabího? - Pak se teprve nemýlím! V tom právě to vězí. A chudák, jak v rozpacích se rozhlížel, a ta chůze... ó, panoš v barvách pana z Wartenberka byl by trochu domácnějším na Karlštejně!

ŠTĚPÁN
Nu, a buď si - co zamýšlíš teď?

PETR
Čekat, až opustí strážnici, do rána tam přece nebude.

ŠTĚPÁN
A kdyby byl?

PETR
Vejdeme do strážnice za ním a musí se přiznati, kdo jest. Jsme tu hostmi a vstup máme všude. Času máme dost, proč bychom se nepobavili!

ŠTĚPÁN
Ano, času máme dost. A císař stále nepřijíždí.

Zvuk rohu v dáli.

PETR
Opět někdo blíží se hradu - pojďme mu vstříc.

ŠTĚPÁN
Inu, když se tak líbí Tvé Milosti, proč ne. Dal jsem ti slovo, že budu tvým spojencem, tedy již vytrvám.

PETR
Ale jen opatrně, jen opatrně!

Začíná se stmívat. Odejdou branou.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 11.04.2012

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Balada blanická (Selské balady)
-Bratři
-Hippodamie (trilogie)
-Hrabě Breda (Selské balady)
-Jan Sladký Kozina (Selské balady)
-Legenda o svatém Prokopu
-Lorecký ze Lkouše (Selské balady)
-Matyáš Ulický (Selské balady)
-Má vlast
-Meč Damoklův
-Motýli všech barev
-Nervy (Okna v bouři)
-Noc na Karlštejně, Noc na Karlštejně (2), Noc na Karlštejně (3), Noc na Karlštejně (4), Noc na Karlštejně (5), Noc na Karlštejně (6), Noc na Karlštejně (7), Noc na Karlštejně (8), Noc na Karlštejně (9), Noc na Karlštejně (10)
-Okna v bouři
-Strom života
-Šárka
Čítanka-Apostrofa (Okna v bouři)
-Balada blanická (Selské balady)
-Balada o hovně
-Balada o mladosti (Bodláčí z Parnassu)
-Balada o smrti Jana Koziny (Selské balady)
-Balada vánoční (Selské balady)
-Bodláčí z Parnassu (Bodláčí z Parnassu)
-Cep a kosa (Selské balady)
-Cesta u lesa (Eklogy a písně)
-Cigánovy housle (Epické básně - Balady a romance)
-Česká duma (Selské balady)
-Český sedlák (Selské balady)
-Dědicové (Epické básně - Balady a romance)
-Dešťové krůpěje (Epické básně - Balady a romance)
-Díky (Strom života)
-Dvě komety (Selské balady)
-Epilog (Selské balady)
-Etruská balada (Selské balady)
-Fata morgana (Z hlubin)
-Harald (Epické básně - Balady a romance)
-Hrabě Breda (Selské balady)
-Hudba v duši
-Jarní romance (Epické básně - Balady a romance)
-Jarní větry (Eklogy a písně)
-Jitro (Dědictví Tantalovo)
-Kresby a pastely: Mezi řádky Zlomků epopeje (Já nechal svět jít kolem), Kresby a pastely: Mezi řádky Zlomků epopeje (Já nechal svět jít kolem) (2)
-Květy a láska
-Lorecký ze Lkouše (Selské balady)
-Má vlast
-Meč Damoklův
-Miloval jsem
-Moderní básníci francouzští
-Modlitba na Řípu (Selské balady)
-Na křídlech větrů (Eklogy a písně)
-Noc na Karlštejně, Noc na Karlštejně (2), Noc na Karlštejně (3), Noc na Karlštejně (4), Noc na Karlštejně (5), Noc na Karlštejně (6), Noc na Karlštejně (7), Noc na Karlštejně (8)
-Ó milujme!
-Ó Praho! (Hudba v duši)
-Píseň - epilog (Okna v bouři)
-Píseň emigranta (Selské balady)
-Píseň klasů (Selské balady)
-Píseň vzbouřených sedláků (Selské balady)
-Poetika lásky (Dni a noci)
-Pohřeb Alaricha (Epické básně - Balady a romance)
-Pohřeb v lese (Epické básně - Balady a romance)
-Primavera (Čarovná zahrada)
-První láska (Eklogy a písně)
-První růže (Epické básně - Balady a romance)
-Ptáče svobody (Epické básně - Balady a romance)
-Romance (Epické básně - Balady a romance)
-Selský Otčenáš (Selské balady)
-Shnilé obilí (Selské balady)
-Sloky (Eklogy a písně)
-Sobě na hrob (Strom života)
-Sonet (Skryté zdroje)
-Spartakus (Zlomky epopeje)
-Struna lásky (Motýli všech barev)
-Své dceři (Nové sonety samotáře)
-Tak mám tebe plnou duši (Tiché kroky)
-Tři jezdci (Epické básně - Balady a romance)
-Ublížilas, lásko (Tiché kroky)
-V bezesné noci (Okna v bouři)
-V dnech šerých (Okna v bouři)
-V podzimních mlhách (Okna v bouři)
-V tvém oku jindy zamlklém a snivém (Kvítí Perdity)
-Vánoce (Co život dal)
-Všední balada (Epické básně - Balady a romance)
-Vždy s někým být (Zahrada slov)
-Walt Whitman
-Za trochu lásky
-Za trochu lásky (Okna v bouři)
-Zimní pohádka (Epické básně - Balady a romance)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­