ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Při sterých dětí vřískotu a lidských houfů hluku,
při mocném kotlů víření a táhlých trubic zvuku
tři králi vjeli v město Betlehem.
A řekli lidem: "My jsme přišli sem,
by hlavy naše pánův před pánem se uklonily,
a bychom slzu radosti zde spolu uronili."

Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáji,
tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají
a mezi tím, co služebníci v chvat
po zemi rozstírají s dary šat,
král řečník zvolený - ten, jenž hned první s kraje klečí -
svou úctu svatým pronáší, to tuze pěknou řečí.

Pak druhý lichotivě dí: "O matičko Ty jasná,
jakž je to dítko půvabné - již očička ta krásná -
toť věru celý panímámin zrak!"
A třetí k Josefu dí právě tak:
"No je to radost nad radost - jakž, ctěný pane mistře!"
Však Ježíšek kýv' z jeslí prstem svým a pravil bystře:

"Vy králové jste přišli sem, že já jsem ještě dítě,
Vyť apoštolům svobody se kdys i ukláníte:
však až já ponarostu v celý muž,
a žáků půjde za mnou houfně už,
hned sestrčíte hlavy své pak v strachu dohromady
a budete i tupých od biřiců bráti rady.

Teď přišli jste sem s poklonou z té světa někde dáli,
a sypete mi zlata lesk a kadidlo i chvály,
pak - byste zachovali zlatou svou -
mně korunu necháte trnovou,
a k poslední mé cestě skalní ku Golgatě
Vás tří se nedostaví žádný - dím to svatosvatě!" -

Král řečník s čela korunu si honem k uchu šoupnul,
rád řek' by něco, neví co, a zdá se mu, že zhloupnul.
A na to v tajený se dali šept,
druh druhu ve královské ucho rept':
"Že z tesařky je předce jen, on každým slovem jeví!"
To ví se: Přišli se slávou - jak odešli, se neví.