ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Arbes Jakub (*12.06.1840 - †08.04.1914)

­­­­

Svatý Xaverius (7)

***

Nahlédnuv do jámy, kterou jsem byl již vykopal, spatřil jsem tam cosi jako kus zlata. Zvednu je a potěžkávám; má tíži kovu.
Přikvapivší přítel vyrval mi však kov z ruky a já kopnul do země ještě jedenkráte.
Opět zvuk, jako když kov zavadí o kov, a jako blesk shýbá se přítel k zemi a vytahuje asi střevíc dlouhou, čtvrt stopy širokou a rovněž tak vysokou silně rezovitou a na mnohých místech řezem prožranou plechovou krabičku.
Vtom však měsíc opět se skryl za mrak a my se octnuli zase ve tmě.
Věda, že přítel v rozčilení svém není již téměř žádné práce schopen, hledám svítilnu, bych rozsvítil. Marné však hledání; byltě ji přítel kamsi odkopnul.
Rozsvěcuju tedy sirku; hlavička však odlítnuvši padla do suché trávy a skoro v mžiknutí tráva se vzňala, čímž rokle osvětlena rudým plamenem.
První můj pohled padl na přítele. Stál jako strnulý u vykopané jámy, v jedné ruce krabičku a v druhé lesknoucí se žlutý kov. Zrak měl upřený do prázdna a chvěl se na celém těle jako osika.
Však co to? Klame mne zrak?
Rudá záře, v které byla rokle od hořící trávy vzplanula, počíná blednouti a mění se v záři příšerně bledě žlutou. Přítel stojící doposud nepohnutě jako socha, vyhlíží v žlutavé té záři děsně. Znenadání sebou trhne, jako by jej byla zmije uštknula, a upřev svůj zrak do zažloutlého ohně, vyrazí ze sebe: "Ha, co tam? Však rozumím, rozumím! - Ó nech mne, nech! Nedívej se na mne tak přísně, tak děsně, tak příšerně..."
Nevěda ani sám, jak si vše to vysvětliti, spěchám k příteli, jejž vidím vrávorati.
"Probůh, co se s tebou děje, Xaverie?" tážu se s úzkostí.
"Xaverie? Xaverie?" odpovídá přítel dutým hrobovým hlasem. "Cožpak tam nevidíš v tom žlutém plamenu umírajícího svatého Xaveria, jak se vztyčuje, jak hrozivě zvedá ruku a jak mi kyne, bych prchl!? - Pryč, pryč!" volá přítel, a nežli jsem se nadál, vyrazil skrze křoví z rokle a pádil úprkem dolů z vršiny.
Vtom vyhoupnul se měsíc ze mraku a rozlil své stříbro po rokli. Hořící tráva již zhasínala a děsná žlutá záře přemožena stříbrem luny.
Vše kolem mne bylo jako dříve, ledaže bylo cítit sirnatý zápach.
S úzkostí, by se příteli nic nepřihodilo, spěchám za ním. Dostav se skrze křoví na pokraj rokle, vidím již jen, kterak dole pod vršinou vlní se žito, slyším štěkot psa a zdá se mi, jako bych slyšel, že někdo skočil ze zdi.
Spěchám týmž směrem z vršiny dolů k jihu ku silnici vědoucí od vinice Laurové k Radlicům.
Nežli však jsem se dostal až na silnici, viděl jsem, že kdosi na protější vršině utíká, sec mu síly stačí, do vrchu směrem k židovskému hřbitovu. Pro vzdálenost nemohl jsem sice rozeznati, zdali to skutečně přítel čili nic; nebylo však o tom žádné pochybnosti...
Zpočátku chtěl jsem přítele následovati; ale vida jej bez přestání klusati do vrchu, seznal jsem, že bych ho nedohonil, i kdybych napjal veškeré své síly. Rozhodl jsem se tudíž, že vrátím se domů.
Na zpáteční cestě po silnici vedoucí od Radlic k vinici Laurové viděl jsem přítele, jak dospěl až ke zdi židovského hřbitova, kde se mým zrakům ztratil...
Nyní po letech, když událost tu vypravuju, z klidného a objektivního vypravování ovšem se zdá, jako bych byl co účastník právě líčených podivných scén zachoval největší cldadnokrevnost.
Musím se však upřímně vyznati, že jsem byl tenkráte v největší míře rozčilen.
Duševně a tělesně uštván i unaven dovlékl jsem se domů. Mým mozkem vířily tisíceré myšlenky a po celou noc - vlastně po několik hodin, jež ještě scházely do rána - nemohl jsem rozčilením ani oka zamhouřiti...

Od šťastné noci, v které jsme s přítelem nalezli poklad, jehož vypátrání bylo spojeno s tak bezpříkladným duševním namáháním, uplynula asi tři léta, aniž bych se byl o nenadále zmizelém příteli čeho dověděl. Byltě zmizel, nezůstaviv po sobě ani nejmenší stopy.
Maje zpočátku za to, že stihla jej nějaká nehoda, pátral jsem po něm v prvních dnech po jeho zmizení s horlivostí starostlivého přítele.
Kolegové jeho v úřadě odpověděli mi na mé otázky, že ode dne, kdy mi byl vypravoval, jak vypátral poklad, v úřadě již se neukázal; sousedé v domě, v němž bydlel, sdělili mi, že den nato asi k polednímu přišli do přítelova bytu neznámí dva muži a že vše, co v bytu se nalézalo, naložili na vůz a odejeli. Kam jeli, nikdo nevěděl a také se po tom nepídil; přítele samého nikdo již nespatřil.
Poslednější okolnost aspoň poněkud nasvědčovala tomu, že přítele nestihlo žádné neštěstí, nýbrž že nejspíše se svým pokladem tajně odejel, aby snad nemusil z jeho nalezení nikomu skládat i účty.
Přesto vše nemohl jsem sobě tajemné zmizení jeho vysvětliti hlavně proto, že znaje jeho povahu, jakož i vřelé, upřímné přátelství ke mně, nemohl jsem se domysliti příčiny, pro kterou byl zmizel, aniž by byl o tom něco sdělil mně, před kterýmž nemusil míti a po sdělení odkrytého tajemství Balkova obrazu dle všeho také žádného tajemství více neměl. Veškeré mé pátrání po příteli, jakož i po příčinách jeho zmizení zůstalo však marno.
V době té nastal i v mém vlastním životě důležitý obrat. Byltě jsem až dosud žil bezstarostně svým studiím a přípravám k praktickému životu; znenadání však mne neuprositelné poměry přinutily, abych hledal místečka, kde bych, byť sebebídněji, mohl svou existenci zakotviti.
Nenalezna, jak jsem již na počátku tohoto vypravování připomenul, žádného podobného místa, musil jsem se chopiti zaměstnání, ke kterémuž není sice potřebí žádných vysvědčení, žádné protekce a žádného doprošování se, při kterémž však také ani nejvirtuóznější reklama aspoň na delší dobu nepomáhá: spisovatelství, a stal jsem se, jak již za našich literárních poměrů vůbec ani jinak býti nemůže, zanedlouho žurnalistou.
V několika měsících pocítil jsem již také příjemnosti stavu, jejž jsem si byl zvolil.
Rok 18'8 chýlil se ke konci; známá perzekuce byla v plném proudu. Místodržícím v Čechách ustanoven generál a v Praze prohlášen "výminečný stav".
Několik dní poté stal jsem se odpovědným redaktorem opozičního politického deníku neboli jinými slovy "beránkem", jenž snímal "hříchy" svých kolegů, s kterými byl dříve beztrestně páchal podobné "hříchy", za které jiný kolega již pykal v pusté, osamělé cele novoměstské nebo svatováclavské trestnice.
V krátké době napáchali jsme tolik nepromíjitelných "hříchů", že trest doživotního žaláře býval by pro mne trestem mírným.
Naštěstí však jsem byl jen jednou odsouzen do žaláře na dobu čtyř měsíců a po upotřebení všech možných opravních prostředků právních byl jsem konečně přinucen trest svůj v novoměstské trestnici nastoupiti.
Jelikož státní návladnictvo pražské při dvou porotních soudech mých, v kterýchž jsem byl za nevinna prohlášen, podalo zmateční stížnost, ustanovena byla v záležitosti té veřejná řízení před nejvyšším soudním dvorem ve Vídni.
Za tou příčinou byl jsem v průvodu c. k. zřízence z pražské trestnice dopraven do kriminálu vídeňského a tam na několik dní "ubytován i pohoštěn".
Než však jsem do Vídně odejel, napsal jsem příteli malíři, s kterým jsem byl před lety ukul plán stran vydání nejvýtečnějších českých maleb v barvotiscích, že "navštívím" Vídeň, a jelikož se byly i politické poměry poněkud změnily a tu a tam již také se proslýchalo, že bude udělena amnestie pro politická provinění, vyslovil jsem naději, že naskytne se mu snad příležitost, aby ciceronskou službu, kterou jsem mu byl před lety prokázal v Praze, mohl mi prokázati ve Vídni.
List došel a přítel mne očekával.
Bylo mi popřáno navštíviti přítele malíře aspoň na několik hodin. Byl jsem přijat vlídně a srdečně a při sklence výborného vína připomenuli jsem si s přítelem také exkurzi po pražských chrámech.
"A na plán vydati české malby v barvotiscích jsi nezapomněl?" tážu se přítele.
"Nezapomněl," dí tento, "provedení však je nejen nesnadné, nýbrž pro mne zde ve Vídni nyní naprosto nemožné. Politické vlny jdou příliš vysoko, a za takové doby nedaří se umění, zvláště českému uměleckému podniku, kdyby při něm měli býti vídenští umělci jakýmkoli způsobem zúčastněni. Ostatně nevzdávám se ještě myšlenky té, ačkoli jsem přesvědčen, že nelze ji provésti, dokud nevyjde iniciativa výhradně jen z českých kruhů a dokud čeští umělci nezasadí se o její zrealizování. Čechům není již třeba žádati za cizí pomoc; majíť již dosti sil i prostředků, jen vůli a něco odhodlanosti..."
Musil jsem slovům přítelovým přisvědčiti.
"Kopii jednoho obrazu však musím míti ještě dříve, nežli někdo pomyslí na provedení našeho plánu," pokračoval přítel, "a zjednám si ji, jakmile zavítám do Prahy."
"Který obraz tě tak zajímá?" tážu se.
"Balkův umírající svatý Xaverius v chrámě svatomikulášském."
Odpověď ta vzbudila ve mně celou řadu upomínek na přítele Xaveria, a věda nyní, že přítel malíř obzvláště se interesuje o mistrovský obraz Balkův, vypravoval jsem mu vše, od prvního setkání se s přítelem Xaveriem před Balkovým obrazem, až po jeho zmizení po nalezení pokladu.
Malíř naslouchal s napětím, a když jsem skončil, byl by mne otázkami zasypal. Neměl jsem však naprosto více času, a nebylo tudíž jiné pomoci nežli se rozloučiti.
Slíbiv, že jej navštívím, jakmile opustím vězení, rozloučil jsem se s ním.
"A propos!" volá přítel, když jsem byl již mezi dveřmi. "Nezapomeň, kdybys něco potřeboval, že budu od zejtřejšího dne v Schonbrunnu. Ostatně budeš uvězněn toliko do soboty, a dnes je již čtvrtek: amnestie je podepsána. Na shledanou tedy!"
"Na shledanou!" opakuju a ubírám se k budově c. k. zemského co trestního soudu, kam jsem asi po třetí hodině odpoledne dorazil.
"Přijali" mne tam sice dle předpisu, avšak "vlídně", ba skoro až "přátelsky", ale přece mi vzali klobouk i peníze a vůbec vše, čím bych si byl mohl ublížiti neb co by některý z "kolegů" mohl ukradnouti, anebo čím bych se byl vůbec mohl prohřešit proti domácímu řádu.
Hned v prvních okamžicích jsem se přesvědčil, že ve vídeňském kriminále není všechno tak ryze německé, jak by se zdálo.
Žalářník Čech, rodák z Chrudimi, duchovní správce Moravan od Jihlavy, ba i dva "dozorci chodeb" lámali češtinu tvrdíce, že byli jako vojáci před lety v Čechách posádkou, že by si přáli aspoň ještě jednou Prahu spatřit, že však to již sotva bude možno, poněvadž "služba nedovolí", a kdyby i dovolila, že nestačí příjmy ani na ukonejšení hladu, tím méně aby zbylo na cestu do Prahy pro pouhou zábavu.
Dvou výhod, jichž jsem jako politický vězeň ve vídeňském kriminále požíval a kterých nám v pražských trestnicích naprosto odepřeli: čtení politických časopisů a úplně volné procházení se na čerstvém vzduchu ve dvoře třeba po celý den - použil jsem s nemalým potěšením. Prolítnuv několik večerních listů, jež jsem si byl objednal, vyšel jsem na dvůr.
Bylo nadmíru příjemné dubnové odpůldne.
Obloha byla skoro po celý den úplně bez mraků a jarní slunce hřálo již jako v červnu. Dvůr tvořil pravidelný čtverec, jeho každá strana byla asi třicet sáhů dlouhá.
Asi šestá část dvora byla ohrazena a nalézaly se v ní záhonky s klíčícími již zeleninami. Ostatní část byla vydlážděna, tu a tam nalézal se nějaký strom a uprostřed byla z latí sbitá besídka, obroubená vysokými šeříkovými keři, na nichž počínaly již drobné lístečky vyrážeti.
Dvůr byl pustý a jenom čtyři strážníci, každý v jednom rohu dvora, procházeli se s nasazenými na puškách bodáky volným krokem na vykázaných místech. Časem přeběhl přes dvůr nějaký trestník v průvodu dozorce, nebo jej přešla známým loudavým krokem nějaká osoba úřadní.

***

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 12.06.2013

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­