ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

de Maupassant Guy (*05.08.1850 - †06.07.1893)

­­­­

Kulička (3)

***

Nakonec však, když vetřelci - třebaže podrobovali celé město železné kázni - se nedopouštěli žádného z těch hrůzných činů, o kterých šla povést po celou dobu jejich triumfálního postupu, dodali si obyvatelé znovu odvahy a místním obchodníkům znovu ovládly mysl potřeby odchodu. Někteří měli v sázce velké peníze v Havru, který byl ještě obsazen francouzskou armádou, a chtěli se pokusit dojet po souši do Dieppu; odtud pak by se snad dostali do Havru lodí.
Použili vlivu německých důstojníků, s nimiž se znali, a dostali povolení k odjezdu, podepsané velícím generálem.
Objednali tedy velký čtyřspřežní dostavník, a když se u povozníka přihlásilo celkem deset osob, bylo dohodnuto, že vyjedou v úterý ráno ještě před rozedněním, aby nevzbudili příliš velkou pozornost.
Několik dní už byla země ztuhlá mrazem; v pondělí kolem třetí hodiny se od severu přihnaly těžké černé mraky a přinesly sníh, který pak padal bez ustání celé odpoledne a celou noc.
V půl páté ráno se cestující sešli na dvoře Normandského hotelu, odkud se mělo vyjet.
Byli ještě celí rozespalí a drkotali se zimou, přestože byli zachumlaní do plédů a pokrývek. Potmě na sebe skoro ani neviděli; všechny postavy, nadité do těžkých zimních šatů, vypadaly jako otylí faráři v dlouhých klerikách. Ale dva z nich se navzájem poznali, vzápětí k nim přistoupil třetí, a tři muži se dali do řeči: "Vzal jsem s sebou ženu," povídá jeden. - "Já také." - "A já také." - První dodal: "Do Rouenu se už nevrátíme, a kdyby se Prušáci měli přiblížit k Havru, odjedeme do Anglie." - Všichni měli stejné plány, protože byli podobného založeni.
Mezitím však do vozu stále ještě nikdo nezapřahal. Chvílemi se z jedněch temných dveří vynořila malá lucerna, kterou nesl čeledín, ale hned zas zmizela ve vedlejších. Zevnitř ze stavení bylo slyšet dupání koní, ztlumené hnojem a podestýlkou, a klení mužského hlasu, který jim domlouval. Tiché chřestění rolniček svědčilo o tom, že se koním navlékají postroje; chřestění za chvíli přešlo v jasný a nepřetržitý cinkot, pravidelně doprovázející přešlapováni zvířat; jen chvílemi cinkot ustával, ale vzápětí se znovu ozval při prudším cuknutí a zároveň bylo slyšet temnou ránu, jak okované kopyto duplo do země.
Dveře se najednou zavřely. Všechny zvuky utichly. I promrzlí měšťané zmlkli; stáli bez hnutí, ztuhli zimou.
Bílé vločky se snášely k zemi jako nepřetržitý mihotavý závoj; pod ledovým popraškem všechny věci poznenáhlu ztrácely tvar; a do hlubokého ticha mlčenlivého města, pohřbeného pod zimním příkrovem, bylo slyšet jen ono neurčité, nepostižitelné a splývající šustění padajícího sněhu, jež lze spíš vycítit než uslyšet, víření lehoučkých atomů, jež jako by naplňovaly všechen prostor a přikrývaly celý svět.
Znovu se objevil čeledín s lucernou; táhl na oprati rozespalého koně, kterému se zřejmě nechtělo ven. Přistavil ho k oji, zapjal postraňky a pak ho ještě dlouho obcházel a utahoval postroje; měl totiž jen jednu ruku volnou, ve druhé držel svítilnu. Když se chystal jít pro druhého koně, zpozoroval všechny cestující, jak tu stojí bez hnutí, celí už zasněžení, a řekl jim: "Proč nenastoupíte dovnitř do vozu, budete alespoň schovaní!"
To je zřejmě ještě nenapadlo, a tak se nahrnuli ke dveřím. Tři pánové usadili své ženy až úplně vpředu, pak nastoupili sami, a teprve po nich se bez jediného slova usadily na zadních sedadlech ostatní neurčité zahalené postavy.
Podlaha byla pokryta slámou a všichni do ní zabořili nohy. Dámy na předních sedadlech si zapálily malá měděná ohřívadla na tuhý líh, která si přinesly s sebou, a chvíli se mezi sebou potichu bavily o tom, jaké jsou to báječné přístroje; opakovaly jen to, co už stejně dávno věděly.
Konečně byl dostavník zapražen - dali šest koni místo čtyř, protože v tom sněhu bude co táhnout - a něčí hlas se zvenčí zeptal: "Jsou tu všichni?" - "Ano," ozvalo se zevnitř. A tak vyjeli.
Vůz jel pomalu, pomaloučku, krok za krokem. Kola se bořila do sněhu; celá korba sténala a tlumeně vrzala; koně se smekali, odfukovali, kouřilo se z nich; a kočí bez ustání práskal dlouhatánským bičem, který poletoval na všechny strany, svíjel se a vymršťoval jako tenký had, a pokaždé zasáhl prudkým švihnutím některý kulatý hřbet, který se vzápětí napjal ještě větším úsilím.
Mezitím nepozorovaně přibývalo světla. Lehoučké vločky, které jeden z cestujících, čistokrevný Roueňan, přirovnal k bavlněnému chmýří, už přestaly padat. Kalné polosvětlo se prodíralo těžkými černými mraky, od nichž se tím výrazněji odrážela bělostná krajina; tu a tam se na ni objevila buďto řada vysokých stromu obalených jinovatkou, anebo chalupa přikrčená pod sněhovým čepcem.
V dostavníku se cestující začali v tom ponurém ranním světle navzájem zvědavě prohlížet.
Až úplně vpředu, na nejlepších místech, podřimovali naproti sobě pán a paní Loiseauovi, majitelé velkoobchodu vínem z ulice Grand-Pont.
Loiseau začínal kdysi jako příručí u majitele firmy, který pak přišel na mizinu; Loiseau po něm obchod koupil a vydělal pěkné jmění. Prodával velmi lacino do malých venkovských vináren velmi špatné víno a mezi svými známými i přáteli se těšil pověsti prohnaného filuty, pravého Normandana, taškáře a veselé kopy.
Jako šejdíř byl tak dokonale proslaven, že jednou při večírku na prefektuře si ho s velkým úspěchem dobral i pan Tournel, místní veličina jakožto autor četných posměšných bajek i písní a jízlivý vtipálek; když viděl, jak dámy začínají trochu klimbat, navrhl, aby si chvíli vyprávěli o "Loiseauovi Křtitelovi". Jeho výrok se vzápětí rozletěl všemi salóny a maloměšťáci se pak ještě celý měsíc měli čemu smát, div si nevykloubili sanice.
Kromě toho byl Loiseau také proslaven svými šprýmy, všelijakými dobrými i špatnými žerty; a pokaždé, když o něm někdo mluvil, musel ihned dodat: "Ten Loiseau je ale za všechny peníze!"
Postavy byl malé, ale vynikal objemným bříškem, kulatým jako balónek; nad ním zářil červený obličej mezi prošedivělými licousy.
Jeho žena byla vysoká, statná, rázná, měla silný hlas a uměla se rychle rozhodovat; vnášela řád a počtářského ducha do jejich obchodu, který on oživoval svou čilostí a veselostí.
Vedle nich seděl o něco důstojněji - neboť patřil k vyšším vrstvám - pan Carré-Lamadon, vážený člověk, zaujímající pevné postavení v bavlnářském průmyslu, majitel tří prádelen, důstojník Čestné legie a člen krajské rady. Po celou dobu Císařství byl čelným představitelem mírné opozice, a to jen proto, aby si mohl dát dráže zaplatit svůj souhlas s režimem, proti němuž bojoval rytířskými zbraněmi, jak sám říkával. Paní Carré-Lamadonová, mnohem mladší než manžel, představovala útěchu pro důstojníky z dobrých rodin, poslané sloužit do Rouenu.
Seděla naproti svému muži, drobná, roztomiloučká, hezoučká, schoulená do klubíčka v kožešinách, a rozhlížela se nešťastným pohledem po ubohém vnitřku dostavníku.
Její sousedé, hrabě Hubert de Bréville s chotí, se honosili jedním z nejstarších a nejzvučnějších šlechtických jmen v celé Normandii. Hrabě, starý šlechtic s velkopanskými způsoby, se snažil účesem i vousem ještě zdůraznit svou přirozenou podobu s Jindřichem IV. králem francouzským, který podle jisté pověsti, jíž se rodina chlubila, prý kdysi jisté dámě z rodu Brévillů dopomohl k dítěti, v důsledku čehož se její manžel pak stal hrabětem a guvernérem kraje.
Hrabě Hubert byl rovněž členem krajské rady; byl vedoucím představitelem strany orleanistů. Okolnosti kolem jeho svatby s dcerou malého rejdaře z Nantes zůstaly odjakživa zahaleny tajemstvím. Ale protože hraběnka měla výtečné vystupování, uměla přijímat hosty jako nikdo jiný - povídalo se o ní dokonce, že ji kdysi miloval jeden ze synů Ludvíka Filipa -, dvořila se jí všechna šlechta a její salón byl stále prvním v kraji, jediným salónem, kde se ještě uchovaly někdejší dvorné způsoby a kam neměl přístup každý.
Majetek Brévillů, skládající se vesměs z pozemků, byl odhadován na půl miliónu franků ročního důchodu.
Těchto šest osob na předních sedadlech tvořilo tedy uzavřený kroužek dobře situované společnosti, společnosti počestných lidí bez starostí a s pevnými příjmy, kteří se těší vážnosti, uznávají náboženství a mají zásady.

***

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 21.10.2009

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­