ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kafka Franz (*03.07.1883 - †03.06.1924)

    Bohemia Institut
­­­­

Zámek (4)

Čtvrtá kapitola

Byl by rád promluvil s Frídou důvěrně, ale pomocníci, s nimiž ostatně Frída tu a tam i zažertovala a zasmála se, mu v tom bránili už pouhou svou vtíravou přítomností. Nároky neměli ovšem žádné, uložili se v koutě na podlaze na dvou starých sukních. Bylo jejich ctižádostí, jak stále vykládali Frídě, nevyrušovat pana zeměměřiče a zabírat co možná nejméně místa, dělali v tom ohledu všelijaké pokusy, vždycky přitom ovšem bylo šuškání a chichotání, proplétali si ruce a nohy, krčili se k sobě, za soumraku bylo v jejich koutě vidět jediné veliké klubko. Přesto však člověk ze zkušeností získaných za bílého dne bohužel věděl, že jsou to velmi všímaví pozorovatelé, že na K. bez přestání civí, i když si třeba jakoby při dětské hře dělají z rukou dalekohledy a podobné hlouposti nebo po něm jen pomrkávají a zdánlivě se zaobírají hlavně svými vousy, na nichž si velmi zakládali a jejichž délku a sílu si nesčíslněkrát jeden s druhým porovnávali a nechávali si je posuzovat od Frídy.
Často K. s naprostou lhostejností přihlížel ze své postele, jak ti tři vyvádějí.
Když se teď cítil dost silný, aby opustil postel, hnali se k němu všichni, aby mu posloužili. Natolik silný, aby se jejich službám ubránil, ještě nebyl, pozoroval, že tím upadá do jisté závislosti na nich, která by mohla mít zlé následky, ale nemohl proti tomu nic dělat. Také nebylo nijak nepříjemné napít se u stolu dobré kávy, kterou Frída přinesla, ohřát se u kamen, v nichž Frída zatopila, nechat pomocníky stejně horlivé jako nešikovné, desetkrát běžet nahoru a dolů pro vodu na mytí, pro mýdlo, hřeben a zrcátko a nakonec, protože potichu, ale zřetelně takové přání naznačil, i pro skleničku rumu.
Mezi tímto rozkazováním a obsluhováním řekl K. spíš jen tak z příjemného rozmaru než v naději na úspěch: "Teď jděte pryč, vy dva, zatím už nic nepotřebuji a chci si se slečnou Frídou promluvit o samotě." A když jim neviděl na očích zrovna odpor, řekl ještě, aby je odškodnil: "Půjdeme pak všichni tři ke starostovi, počkejte na mne v lokále." Kupodivu poslechli, jen před odchodem ještě řekli: "Mohli bychom počkat také tady." A K. odpověděl: "Já vím, ale nechci."
Pohněvalo jej však - a přece mu to i přišlo vhod -, když Frída, která se mu hned po odchodu pomocníků usadila na klíně, řekla: "Co máš, miláčku, proti pomocníkům? Před nimi nemusíme mít žádné tajnosti. Jsou věrní." - "Ach věrní," řekl K., "neustále po mně číhají, nemá to smysl, ale je to hnusné." - "Myslím, že ti rozumím," řekla a pověsila se mu na krk a chtěla ještě něco říci, ale nemohla ze sebe dostat slova; a protože židle stála hned vedle postele, překotili se a spadli dolů. Tam leželi, ale ne v takové oddanosti jako tenkrát v noci. Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly chvílemi jejich jazyky široce druhovu tvář. Teprve únava je utišila a naplnila vzájemnou vděčností. Pak také přišly nahoru služky. "Podívej, jak tu leží," řekla jedna a ze soucitu přes ně hodila nějaký šátek.
Když se K. později vyprostil ze šátku a rozhlédl se kolem sebe, byli pomocníci, což ho neudivilo, zase už ve svém koutě, ukazujíce si prstem na K., napomínali jeden druhého k vážnosti a salutovali; avšak kromě toho seděla přímo u postele hostinská a pletla punčochu, drobná práce, která se málo hodila k její obrovité postavě, jež téměř zatemňovala pokoj. "Čekám už dlouho," řekla a pozvedla širokou tvář, rozbrázděnou spoustou stařeckých vrásek, ale při vší značné objemnosti stále ještě hladkou a kdysi možná krásnou. Slova zněla jako výčitka, nevhodná, neboť K. přece nežádal, aby přišla. Proto na ta slova jen kývl a posadil se. I Frída vstala, opustila však K. a opřela se o židli hostinské. "Nemohlo by se, paní hostinská," řekl K. roztržitě, "odložit to, co mi chcete říci, až se vrátím od starosty? Mám tam důležité jednání." - "Tohle je důležitější, to mi věřte, pane zeměměřiči," řekla hostinská, "tam půjde asi jen o práci, tady však jde o člověka, o Frídu, mou milou služebnou." - "Ach tak," řekl K., "to je jiná; jen nevím, proč se tahle záležitost neponechá nám dvěma." - "Z lásky, ze starosti," řekla hostinská a přitáhla si hlavu Frídy, která vstoje sahala sedící hostinské jen po ramena. "Když k vám má Frída takovou důvěru," řekl K., "nemohu ani já jinak. A protože Frída zrovna před chvílí řekla o mých pomocnících, že jsou věrní, jsme tu samí přátelé. Potom vám tedy, pant hostinská, mohu říci, že by se mi zdálo nejlepší, abych se s Frídou oženil, a to hodně brzy. Bohužel, bohužel nevynahradím tak Frídě to, co kvůli mně ztratila, zaměstnání v Panském hostinci a Klammovo přátelství." Frída zvedla obličej, oči měla plné slz, nic vítězného v nich nebylo. "Proč já? Proč zrovna já jsem k tomu vyvolená?" - "Cože?" zeptali se K. a hostinská zároveň. "Je zmatená, chudinka," řekla hostinská. "Zmatená z toho, jak veliké štěstí a neštěstí se tu sešlo." A jako na potvrzení těch slov vrhla se teď Frída na K., divoce ho líbala, jako by v pokoji nikdo jiný nebyl, a pak s pláčem a stále ho objímajíc padla před ním na kolena. K. hladil oběma rukama Frídě vlasy a zeptal se hostinské: "Zdá se, že mi dáváte za pravdu?" - "Jste čestný člověk," řekla hostinská, i ona měla slzy v hlase, vypadala trochu přepadle a těžce dýchala; přesto ještě sebrala sílu a řekla: "Teď jen bude třeba uvažovat o jistých zárukách, jež musíte Frídě poskytnout, nebo$ jakkoli si vás vážím, přece jen jste cizí člověk, nemáte se na koho odvolat, o vašich domácích poměrech tu není nic známo. Je tedy třeba záruk, to uznáte, milý pane zeměměřiči, sám jste zdůraznil, co všechno Frída spojením s vámi přece jen také ztrácí." - "Jistě, záruky, samozřejmě," řekl K., "ty bude asi nejlépe poskytnout u notáře, ale třeba se do věci vmísí i jiné hraběcí úřady. Ostatně musím i já ještě před svatbou bezpodmínečně něco zařídit. Musím mluvit s Klammem." - "To je nemožné," řekla Frída, zvedla se trochu a přitiskla se ke K., "co je to za nápad!" - "Musí to být," řekl K. "Je-li to pro mne nemožné, musíš to udělat ty." - "Já nemohu, K., nemohu," řekla Frída. "Klamm s tebou nikdy nebude mluvit. Jak si jen můžeš myslet, že s tebou bude Klamm mluvit!" - "A s tebou bude mluvit?" zeptal se K. "Taky ne," řekla Frída, "ani s tebou, ani se mnou, to je naprosto nemožné." S rozpřaženýma rukama se obrátila na hostinskou. "Jen se podívejte, paní hostinská, co žádá." - "Jste divný člověk, pane zeměměřiči," řekla hostinská a šla z ní hrůza, jak tu tak seděla vzpřímenější, s nohama roztaženýma od sebe, s mohutnými koleny trčícími dopředu pod tenkou sukní. "Žádáte nemožné věci." - "Proč je to nemožné?" zeptal se K. "Vysvětlím vám to," řekla hostinská takovým tónem, jako by to vysvětlení nemělo být snad poslední laskavostí, nýbrž již prvním z trestů, jež udělí, "ráda vám to vysvětlím. Nepatřím sice k zámku a jsem jen žena a jsem jen hostinská, v téhle hospodě, posledního řádu - není posledního řádu, ale nemá k tomu daleko -, a může být, že nebudete mému vysvětlení přikládat velký význam, já však měla v životě otevřené oči a sešla jsem se s mnoha lidmi a všechnu tíhu hospodářství jsem nesla sama, protože můj muž je sice hodný chlapec, ale hostinský to není, a nikdy nepochopí, co je odpovědnost. Vy například máte co děkovat jen jeho nedbalosti - byla jsem ten večer už k padnutí unavená -, že jste tady ve vsi, že si v klidu a míru sedíte na posteli." - "Cože?" otázal se K., probíraje se z jakési roztržitosti, vzrušen spíš zvědavostí než hněvem. "Jenom jeho nedbalosti máte co děkovat!" zvolala hostinská znovu míříc ukazovákem na K., Frída se ji snažila uklidnit. "Co chceš," řekla hostinská a rychle se otočila celým tělem. "Pan zeměměřič se mě ptal a já mu musím odpovědět. Jakpak jinak má porozumět tomu, co je pro nás samozřejmé, že s ním totiž Klamm nikdy nebude mluvit, co říkám nebude, nikdy s ním nemůže mluvit. Poslyšte, pane zeměměřiči! Pan Klamm je pán ze zámku, to už samo o sobě, nehledě k ostatnímu postavení pana Klamma, znamená velmi vysokou hodnost. Co však jste vy, o jehož svolení k sňatku se zde tak pokorně ucházíme! Ze zámku nejste, z vesnice nejste, nic nejste. Ale bohužel jste přece něco, jste cizinec, někdo, kdo je přes počet a všude se plete do cesty, kvůli komu jsou neustále oplétačky, kvůli komu se musí vystěhovat služky, někdo, jehož záměry jsou nejasné, kdo svedl naši malou Frídu a jemuž ji bohužel musíme dát za ženu. Tohle všechno vám ale vlastně nevyčítám. Jste, co jste; viděla jsem toho už v životě až dost, abych snesla i takový pohled. Ale teď si představte, co vy vlastně požadujete. Takový člověk jako Klamm má s vámi promluvit! S bolestí jsem slyšela, že vás Frída nechala dívat se špehýrkou, už když tohle učinila, byla od vás svedená. Řekněte mi, jak jste vůbec snesl pohled na Klamma? Nemusíte odpovídat, vím to, snesl jste ho velmi dobře. Vždyť vy nejste ani schopen opravdu Klamma vidět, to není ode mne žádné vyvyšování, protože ani já to nedokážu. Klamm má s vámi mluvit, ale on přece nepromluví ani s lidmi ze vsi, jakživ nepromluvil s jediným člověkem ze vsi. Bylo to veliké vyznamenání pro Frídu, vyznamenání, na které budu pyšná, co živa budu, že aspoň občas zavolal Frídino jméno a že ona s ním mohla mluvit, kdy chtěla, a dostala povolenou tu špehýrku, avšak ani s ní on nikdy nemluvil. A že někdy Frídu zavolal, nemusí ještě znamenat to, co by v tom lidé rádi viděli, prostě zavolal jméno Frída - kdo zná jeho úmysly? -, že Frída samozřejmě přiběhla, to byla její věc, a že k němu byla bez odporu vpuštěna, to byla Klammova dobrota, ale že by ji přímo volal, to se tvrdit nedá. Ovšem, teď i to, co bylo, je už navždy pryč, třeba Klamm ještě bude volat jméno Frída, to je možné, ale vpuštěna už k němu určitě nebude, dívka, která se zahodila s vámi. A jen jedno, jen jedno si nemohu srovnat ve své ubohé hlavě, že děvče, o němž se říkalo, že je Klammovou milenkou - to označení mi ostatně připadá přehnané -, vám dovolilo, abyste se jí i jen dotkl."
"Jistě, je to divné," řekl K. a vzal si Frídu, která se, byť se svěšenou hlavou, ihned podvolila, na klín, "ale dokazuje to, zdá se mi, že ani všechno ostatní není přesně tak, jak vy si myslíte. Tak například máte jistě pravdu, říkáte-li, že proti Klammovi nejsem nic; a jestliže si i teď přeji mluvit s Klammem a ani vaše výklady mě od toho neodradily, není tím ještě řečeno, že jsem schopen třeba jen snést pohled na Klamma; aniž by mezi námi byly dveře, a že neuteču z pokoje hned, jak se objeví. Avšak taková, byť oprávněná obava není důvodem, abych se té věci neodvážil. Jestliže se mi však podaří vydržet, pak vůbec není nutné, aby se mnou mluvil, postačí mi vidět, jak na něj má slova zapůsobí, a nezapůsobí-li nebo nebude-li mě vůbec poslouchat, budu mít z toho aspoň ten prospěch, že jsem svobodně promluvil před mocným mužem. Vy ale, paní hostinská, se svou velkou znalostí života a lidí, a Frída, která ještě včera byla Klammovou milenkou - nevidím důvod, proč se tomu slovu vyhýbat -, mi jistě snadno můžete zjednat příležitost, abych s Klammem promluvil; není-li to možné jinak, tedy v Panském hostinci, třeba je tam ještě i dnes." "To je nemožné," řekla hostinská, "a já vidím, že nejste schopen tomu porozumět. Ale řekněte mi, o čem chcete s Klammem mluvit?" - "O Frídě, samozřejmě," řekl K.
"O Frídě?" zeptala se hostinská nechápavě a obrátila se na Frídu. "Slyšíš, Frído, o tobě chce mluvit s Klammem, on, s Klammem."
"Ach, paní hostinská," řekl K., "vy jste taková moudrá, úctyhodná žena a přitom se lekáte každé maličkosti. Tak tedy s ním chci promluvit o Frídě, na tom přece není nic hrozného, to se rozumí samosebou. Určitě se totiž také mýlíte, když se domníváte, že od chvíle, kdy jsem se objevil, přestala mít Frída pro Klamma význam. Podceňujete ho, když si to myslíte. Cítím dobře, že je to ode mne troufalost, chtít vás v tomto směru poučovat, ale já to přesto musím učinit. Kvůli mně se v Klammově vztahu k Frídě nemohlo nic změnit. Buďto vůbec neexistoval žádný závažný vztah - to vlastně říkají ti, kteří Frídě upírají čestné označení milenka -, nuže, pak neexistuje ani dnes; nebo naopak existoval; jak by potom mohl být narušen mnou, který, jak jste správně řekla, jsem v Klammových očích pouhé nic? Takové věci nás napadnou v prvním leknutí, ale už trochu uvažování to uvede na správnou míru. Ale ať ostatně řekne Frída, co si o tom myslí."
S pohledem těkajícím v dálce, s tváří přitisknutou na K-ovu hruď řekla Frída: "Určitě je to tak, jak říká matička: Klamm už o mně nechce ani vědět. Ale samozřejmě ne kvůli tomu, žes přišel ty, miláčku, nic takového by s ním nepohnulo. Je to možná ale jeho dílo, že jsme se tam pod tím pultem nalezli; požehnaná, nikoli prokletá budiž ta hodina." - "Je-li tomu tak," řekl K. pomalu, neboť Frídina slova byla sladká, zavřel na několik vteřin oči, aby ho prostoupila, "je?li tomu tak, je ještě méně důvodů, proč se obávat rozhovoru s Klammem."
"Opravdu," řekla hostinská a shlížela na K. ze své výšky, "připomínáte mi někdy mého muže, jste také tak vzdorovitý a dětinský jako on. Jste tu pár dní a už chcete znát všechno lépe než místní usedlíci, lépe než já, stará žena, a než Frída, která toho v Panském hostinci tolik viděla a slyšela. Nepopírám, že je možné udělat taky jednou něco docela proti předpisům a proti starým zvyklostem; já nic takového nikdy nezažila, ale prý jsou na to příklady, je to možné; ale pak se to určitě nedělá tak, jak to děláte vy, pořád jen říkat ne, ne a přísahat jen na svou hlavu a neposlouchat dobře míněné rady. Cožpak si myslíte, že mám starost o vás? Starala jsem se o vás, dokud jste byl sám? Ačkoli by to bývalo dobře a lecčemu se bylo možno vyhnout. Jediné, co jsem tenkrát o vás řekla manželovi, bylo: 'Drž se od něho dál.' Dodnes bych se podle toho chovala, kdyby teď do vašeho osudu nebyla zatažena Frída. Jí máte co děkovat - ať se vám to líbí nebo ne - za mou péči, ba dokonce za mou pozornost. A nesmíte mě jednoduše odmítnout, protože mně, která jediná bdí s mateřskou starostlivostí nad Frídičkou, jste ve všem všudy odpovědný. Možná že má Frída pravdu a že všechno, co se stalo, je Klammova vůle; ale o Klammovi teď nic nevím; nikdy s ním nebudu mluvit, je mi naprosto nedostupný; vy ale sedíte tady, držíte mou Frídu a já - proč bych to zamlčovala? - držím vás. Ano, držím, neboť zkuste si, mladý muži, vykážu-li vás i já z domu, najít někde ve vsi přístřeší, třeba jen psí boudu."
"Díky," řekl K., "to jsou upřímná slova a já vám naprosto věřím. Tak nejisté je tedy mé postavení, a tím i postavení Frídy."
"Ne!" skočila mu hostinská zuřivě do řeči. "Frídino postavení nemá v tomto ohledu s vaším nic společného. Frída patří k mému domu a nikdo nemá právo nazývat její postavení zde nejistým."
"Dobrá, dobrá," řekl K., "i v tom vám dávám za pravdu, zvlášť když Frída z důvodů mně neznámých má z vás, jak se zdá, příliš velký strach, než aby se vmísila do řeči. Zůstaňme tedy zatím u mne. Moje postavení je nanejvýš nejisté, to nepopíráte, spíš mi to dokazujete seč jste., Jako všechno, co říkáte, je i toto pravda pouze z největší části, ne však docela. Tak například vím o velmi dobrém noclehu, který je mi k dispozici."
"Kdepak? Kdepak?" zvolaly Frída i hostinská tak jednohlasně a tak dychtivě, jako by měly k své otázce stejné pohnutky. - "U Barnabáše," řekl K.
"Ti lumpové!" vykřikla hostinská. "Ti lumpové prohnaní! U Barnabáše! Slyšíte -" a obrátila se do kouta, avšak pomocníci už dávno vystoupili a stáli zavěšeni jeden do druhého za hostinskou, která teď, jako by potřebovala oporu, chytila jednoho z nich za ruku, "slyšíte, kde se pán potlouká, v Barnabášově rodině! Ovšem, tam dostane nocleh, ach kéž by byl raději nocoval tam než v Panském hostinci. Ale kdepak jste byli vy?"
"Paní hostinská," řekl K., ještě než pomocníci odpověděli, "to jsou moji pomocníci, ale vy s nimi jednáte, jako by to byli vaši pomocníci a moji hlídači. Ve všem ostatním jsem ochoten co nejzdvořileji o vašich názorech alespoň diskutovat, co se týče mých pomocníků avšak nikoli, protože tato záležitost je naprosto jasná! Prosím vás tedy, abyste s mými pomocníky nemluvila, a kdyby má prosba nestačila, zakazuji svým pomocníkům, aby vám odpovídali." "Tak já s vámi nesmím mluvit," řekla hostinská a všichni tři se rozesmáli, hostinská posměšně, avšak mnohem mírněji, než K. čekal, pomocníci svým obvyklým způsobem, znamenajícím hodně i nic, odmítajícím jakoukoli odpovědnost.
"Jen se nezlob," řekla Frída, "musíš správně pochopit naše rozčilení. Dá se říci, že máme co děkovat jen Barnabášovi, že teď patříme jeden druhému. Když jsem tě uviděla poprvé ve výčepu - přišels zavěšený do Olgy -, věděla jsem sice o tobě leccos, ale celkem jsi mi byl úplně lhostejný. Tedy nejen tys mi byl lhostejný, skoro všechno, skoro všechno mi bylo lhostejné. I tenkrát jsem byla s mnohým nespokojená a leccos mě zlobilo, ale jaká to byla nespokojenost a jaké zlobení! Například mě urazil jeden z hostů ve výčepu, pořád za mnou přece lezli - viděls ty chlapy tam, avšak přicházeli ještě mnohem horší, Klammovo služebnictvo nebylo nejhorší - tak tedy jeden mě urazil, ale co to pro mne znamenalo? Připadalo mi, jako by se to bylo stalo před mnoha léty, nebo jako by se to vůbec nebylo stalo mně, nebo jako bych o tom byla jen slyšela vyprávět, nebo jako bych to byla už sama zapomněla. Ale nedovedu to popsat, nedovedu si to už ani představit, tak se všecko změnilo od té doby, co mě Klamm opustil."
A Frída přerušila své vyprávění, smutně svěsila hlavu, ruce měla složené v klíně.
"Vidíte," zvolala hostinská, a to tak, jako by nemluvila ona sama, ale propůjčovala jen Frídě svůj hlas, také si přisedla blíž a seděla teď těsně vedle Frídy, "vidíte, pane zeměměřiči, následky svých činů, a i vaši pomocníci, s nimiž, pravda, nesmím mluvit, ať se dívají a poučí! Vyrval jste Frídu z nejblaženějšího stavu, jaký jí byl kdy souzen, a povedlo se vám to jen proto, že Frída ve svém dětinsky přehnaném soucitu nemohla snést, že jste byl zavěšen do Olgy a vydán tak patrně na pospas Barnabášově rodině. Vás zachránila a sebe přitom obětovala. A teď, když se to stalo a Frída všechno, co měla, vyměnila za blaho sedět vám na klíně, teď si přijdete a vynesete jako velký trumf, že jste měl jednou možnost přespat u Barnabáše. Tím chcete asi dokázat, že na mně nejste závislý. To je jisté, kdybyste byl doopravdy spal u Barnabáše, byl byste na mně tak nezávislý, že byste v mžiku, v tu minutu, musel opustit můj dům."
"Neznám prohřešky Barnabášovy rodiny," řekl K. a opatrně nadzvedl Frídu, která byla jak bez života, pomalu ji posadil na postel a sám vstal, "možná že v tom máte pravdu, ale docela jistě jsem měl pravdu já, když jsem vás žádal, abyste naše záležitosti, Frídiny a moje, přenechala nám. Říkala jste přitom něco o lásce a starostech, jež jsem potom dál zrovna nepozoroval, zato tím víc nenávisti a posměchu a vyhánění z domu. Jestliže jste zamýšlela odvrátit Frídu ode mne nebo mne od Frídy, dělala jste to velmi šikovně; ale myslím, že se vám to přece jen nepovede, a kdyby se vám to snad povedlo, budete toho - dovolte i mně jednu temnou výhrůžku - trpce litovat. Co se týče bytu, který mi poskytujete - můžete mít přitom na mysli jen tuhle odpornou díru -, pak vůbec není jisto, že to činíte z vlastní vůle, spíš tu bude, zdá se, nějaký pokyn hraběcích úřadů. Ohlásím jim teď, že jsem tu dostal výpověď, a bude-li mi pak přidělen nějaký jiný byt, oddychnete si nejspíš, já však ještě víc. A teď odcházím v teto i v jiných záležitostech ke starostovi; ujměte se prosím aspoň Frídy, kterou jste svými takzvaně mateřskými řečmi pěkně zřídila."
Pak se obrátil k pomocníkům. "Pojďte!" řekl, vzal z hřebíku Klammův dopis a chystal se odejít. Hostinská se na něj mlčky podívala, teprve když už měl ruku na klice, řekla: "Pane zeměměřiči, ještě něco vám přidám na cestu, neboť ať si mluvíte co chcete a urážíte mě jak chcete, mě, starou ženu, přece jen jste nastávající Frídin muž, jedině proto vám povím, že pokud jde o zdejší poměry, jste strašně nevědomý, člověku jde hlava kolem,, když vás poslouchá a když si v mysli srovná to, co říkáte a myslíte, se skutečným stavem věcí. Takovou nevědomost nelze napravit naráz, a možná vůbec ne; avšak mnohé by mohlo být lepší, kdybyste mi jen trošku věřil a měl svou nevědomost neustále na paměti. Budete pak ke mně například hned spravedlivější a vytušíte, jakou hrůzu jsem zažila - a následky té hrůzy ještě trvají -; když jsem zjistila, že moje maličká takříkajíc opustila orla a spojila se se slepýšem, avšak skutečný vztah je ještě mnohem horší a já se neustále musím snažit na to zapomenout, jinak bych s vámi nemohla promluvit klidného slova. Ach, už se zase zlobíte. Ne, ještě nechoďte, vyslechněte ještě jen tuhle prosbu: Ať přijdete kamkoli, mějte na paměti, že jste tu ten nejnevědomější ze všech, a buďte opatrný; tady u nás, kde vás před každou újmou ochraňuje Frídina. přítomnost, se můžete vypovídat po libosti, můžete nám tu například předvést, jak hodláte promluvit s Klammem; jenom doopravdy, doopravdy to, snažně vás prosím, nedělejte!"
Vstala, trochu rozčilením zavrávorala, přistoupila ke K., chytila ho za ruku a prosebně se na něho zadívala. "Paní hostinská," řekl K., "nechápu, proč se kvůli takové věci ponižujete a prosíte mě. Je-li, jak říkáte, nemožné, abych s Klammem promluvil, pak toho nedosáhnu, ať mě někdo prosí nebo neprosí. Kdyby to ale bylo možné, proč bych to pak neučinil, zejména když, odpadne-li vaše hlavní námitka, budou i ostatní vaše obavy pochybné. Nevědomý ovšem jsem, to je fakt, a je to pro mne velice smutné; ale má to i tu výhodu, že nevědomý si víc troufne, a proto svou nevědomost a její nepochybně zlé následky ještě chvilku rád ponesu, pokud mi síly vystačí. Tyto následky se však přece týkají v podstatě jen mne, a zejména proto nechápu, proč prosíte. O Frídu se přece vždycky jistě postaráte, a zmizím-li já zcela z Frídina obzoru, může to přece být pro ni podle vás jen štěstí. Čeho se tedy bojíte? Přece se snad nebojíte - nevědomému připadá možné všechno," K. už otevíral dveře -, "přece se snad nebojíte o Klamma?" Hostinská se za ním beze slova dívala, jak spěchá po schodech dolů a pomocníci za ním.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 04.10.2013

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Aforismy
-Nezvěstný (Amerika), Nezvěstný (Amerika) (2), Nezvěstný (Amerika) (3)
-Obří krtek
-Proces, Proces (2), Proces (3)
-Proces (rozbor)
-Proměna, Proměna (2), Proměna (3), Proměna (4), Proměna (5), Proměna (6), Proměna (7), Proměna (8), Proměna (9), Proměna (10), Proměna (11), Proměna (12), Proměna (13), Proměna (14), Proměna (15), Proměna (16), Proměna (17), Proměna (18), Proměna (19), Proměna (20)
-Proměna (rozbor)
-Zámek, Zámek (2), Zámek (3)
Čítanka-Bída starého mládence (Rozjímání)
-Cesta domů (Rozjímání)
-Děti na silnici (Rozjímání)
-K úvaze pánům jezdcům (Rozjímání)
-Nenadálá procházka (Rozjímání)
-Nezvěstný (Amerika)
-Obchodník (Rozjímání)
-Odhalení šejdíře (Rozjímání)
-Pasažér (Rozjímání)
-Proces, Proces (2), Proces (3), Proces (4), Proces (5), Proces (6), Proces (7), Proces (8), Proces (9), Proces (10), Proces (11), Proces (12), Proces (13)
-Proces (celá kniha / e-book)
-Proměna, Proměna (2), Proměna (3)
-Proměna (celá kniha / e-book)
-Rozhodnutí (Rozjímání)
-Roztržité vyhlížení (Rozjímání)
-Trápení (Rozjímání)
-Venkovský lékař, Venkovský lékař (2), Venkovský lékař (3), Venkovský lékař (4), Venkovský lékař (5), Venkovský lékař (6), Venkovský lékař (7)
-Venkovský lékař (celá kniha / e-book)
-Výlet do hor (Rozjímání)
-Zámek, Zámek (2), Zámek (3), Zámek (4), Zámek (5), Zámek (6), Zámek (7), Zámek (8)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­