ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Herites František (*27.02.1851 - †19.01.1929)

­­­­

Na hřbitově

  • publikováno roku 1871 v almanachu jihočeské omladiny Anemonky, který uspořádali Josef Kálal, Jan Dunovský a sám František Herites

Modlitba dětí nad hrobem matky

Matičko drahá, matičko
ach, proč jsi nám se skryla -
proč jsi jen od nás odešla,
a nás tu opustila? -

Ó vrať se zpátky, vrať se k nám
z tvrdého svého lože -
pojď políbit nás - neslyšíš? -
ty neslyšíš - - o Bože! -

Ach zpět se vrátiť nemůže,
když tělo hnije v zemi;
ač ducha Pánbůh obdařil
zlatými perutěmi. - -

Ach, my ji spatřiť nemůžem,
ač provází nás světem,
a dráhu žití trnovou
obsýpá čerstvým květem.

Nejstarší děťátko:

Tak - nyní křížek matince,
a otčenášem kratince
si na ni sobě vzpomenem.

Starší bratr šeptem:

Ať netlačí ji těžká zem.

Mladík s dívkou

Mladík

-- mé srdce vždy se k tobě neslo,
a bez tebe jsem svadlou květinou;
a jako plavec, který ztrativ veslo
uprostřed moře, pluje v bouři -
tak bez tebe já bloudím pustinou,
a kalný zrak můj v temnotu se hrouží.

Dívka

Jdu s tebou, ať již osud s námi
tichými běží arkadami,
aneb i pustou, ledným mořem -
bez tebe zahynu já hořem.

Paní po boku svého muže

Tu někde první muž můj leží;
je tomu rok, co miserere kněží
nad jeho rakví odzpívali -
tam, co ten kříž - ba tam jej pochovali,
a na tom místě jsme si přísahali
před lety lásku věrnou do smrti. - -
Kdo za to, osud že vše rozdrtí,
že času zub vše shlodá, co jen zočí,
že kolo času tak se rychle točí. -

Písně
(Nad hrobem mrtvé milenky.)

1.

My rozešli se po rozkazu sudby -
ach, tebe nesli a v průvodu hudby
jsem za tvou rakví šel - bůh suď,
že zryta steskem moje hruď.

My rozešli se každý v jinou stranu;
ty v hrob a já na vlny oceanu -
ty v hrob - tichounký, tichý hrob,
a já do proudu světa zlob.

2.

Tys klesla, padla - ne jak hvězda skvoucí
se rázem sřítí dolů s oblohy -
tys klesla, jako nohou pošlapaný
hlavinku kvítek skloní ubohý.

Však ten se zdvihne, když jej rosa ranní
svlaží, pokreje perlama - -
a ty jsi klesla navždy, navždy,
a nevzbudí tě slza má!

Dědoušek rozsvěcující svíčičku na kameně

Tak odešli už, co mi byli drazí,
a - ani jeden nezůstal tu se mnou,
aby mne ved sešlosti nocí temnou. -
Sám čekám smrť, až do hrobu mne srazí.
Já nezoufám si; jak se zalíbilo
tomu, jenž na výsosti v světle sídlí,
však přijde čas: můj ret je svadlý, stydlý,
a moje nitro navždy dobouřilo! -

Však on mne Pánbůh také vezme k sobě,
a teď má drahá, zašlá družko, tobě
a synu, dcero - za vás rozsvěcuju
svou svíčičku, až život dobojuju,
pak sejdeme se v stánku Hospodina.-
Buď s vámi pokoj Pána věčného! -
Vám přeju klid: ve jménu Otce, Syna, Ducha svatého.

Na hrobě samovraha v hřbitovním koutě

Čekanka divoce tu rostoucí

Tak čekám marně; nikdo nejde sem,
by poklek zde na nesvěcenou zem,
by pomodlil se zbožně Otčenáš
a řek': nu, on byl přece bratr náš,
ač hříšný, tedy člověk přec
a dobrý, a - kdo může za konec? -

Tak čekám - nikdo nejde rozsvítit
sem svíčičky za věčný mír a klid
a prolít vřelé slzy soucitu
za toho, jenž tu leží v úkrytu,
sám rozbiv kruté žití okovy - -
tak čekám - ach! ten svět je ledový.

Sova na okně umrlčí komory

Mé oči lépe svítí, září,
než svíce z vosku na oltáři -
já večer na hrob jeho sednu,
a pak se vzhůru k výši zvednu
dalekých, vzdušných do kruhů -
a modlitba? - můj hlas: Uhu! uhu!

Matka na hrobě děcka

Hajej, hajej, mé robátko,
v malé kolébce -
nosila jsem tebe krátko
v loktech, bílé ve plence,
ubožátko!

Ach, ty nevíš, tvůj tatínek
jak mne líbal v ret!
líbal, líbal a vzal vínek
a mně zanechal jen svět
upomínek!

Bolesť v srdci přeubohém,
tebe pod srdcem -
Zrozeno ve smutku mnohém
skleslos matce brzo v zem -
S pánem Bohem!
Hajej s pánem Bohem!

Epilog

Již opouštím ty rovy posvěcené. -
Nade mnou mrak se všednosti zas klene,
a duch můj, orel, k strmé vzletnuv výši,
zpět klesne rázem, umlkne, se stiší,
a padne v temno, v světa klamné moře
vše, co dřív stavěl, chladnou rukou boře!

Již s Bohem mrtví - s Bohem - na shledanou!
Až na mou rakev slzy přátel skanou,
a líc má stuhne - pak - nás učí víra,
již Kristus světil na Golgotě,
že po té bídě, žalném po životě
se věčný ráj nám, blaho otevírá.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 25.03.2009

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­