ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Bacon Francis (*22.01.1561 - †09.04.1626)

­­­­

Nová Atlantida (2)

***

Důstojná osobnost se tedy vrátila a po chvíli vystoupil na palubu naší lodi notář; držel přitom v ruce jakýsi plod této země podobný pomeranči, měl však jinou barvu, něco mezi nachem a brunátností, a linula se z něj ta nejskvostnější vůně. Svíral jej v ruce (zdálo se nám) jako ochranu proti nákaze. Přednesl formuli naší přísahy ("ve jménu Ježíšově a jeho zásluh") a potom nám sdělil, že pro nás pošlou příštího dne o šesté hodině ranní a dopraví nás do Domu pro cizince (tak jej nazval), kde budeme vybaveni potřebnými věcmi pro sebe i naše nemocné. S tím se měl k odchodu; a když jsme mu nabídli několik zlaťáků, s úsměvem pravil: "Za jednu práci neberu dvojí plat." Čímž mínil (jak tomu rozumím), že měl za své služby od státu dostatečný příjem. Neboť (jak jsem se dověděl později) o úřednících, kteří berou dary, říkají, že mají dvojí plat.

Druhého dne k nám brzy zrána přibyl týž úředník, jenž k nám poprvé přišel s holí, a řekl, že se dostavil, aby nás doprovodil do Domu pro cizince; a že k tomu zvolil tak časnou hodinu proto, abychom měli celý den na vyřizování svých záležitostí. "Neboť," pravil, "chcete-li dbát mé rady, pojede vás se mnou nejdřív jenom několik, prohlédnete si dům a zjistíte, do jaké míry vám bude vyhovovat; pak teprve můžete poslat pro své nemocné i všechny ostatní, jež chcete dopravit na souš." Poděkovali jsme a řekli, že péči, již věnoval zoufalým cizincům, jistě mu Bůh oplatí.

A tak se nás šest odebralo spolu s ním na pevninu; a když jsme stanuli na zemi, on se postavil před nás a obrátiv se řekl, že je nyní naším služebníkem a průvodcem. Vedl nás třemi úhlednými ulicemi a všude, kudy jsme se brali, stáli po obou stranách v řadě lidé; ale tak spořádaně, jako by se nám nepodivovali, nýbrž jako by nás vítali; a někteří, když jsme je míjeli, rozpřáhli paže; což je jejich způsob, když někoho vítají.

Dům pro cizince je pěkný a prostorný dům postavený z cihel, které jsou o něco temnější než naše; má krásná okna, některá zasklená, jiná vyplněná cambraiským plátnem máčeným v oleji. Nejprv nás zavedl do pěkné přijímací haly nad schodištěm a tu se nás zeptal: "Kolik vás dohromady je? A kolik je nemocných?" Odpověděli jsme, že je nás celkem (zdravých i chorých) jedenapadesát a z toho že je sedmnáct nemocných. Pak nás požádal o chvíli strpení, abychom počkali, než se vrátí; to se stalo asi tak za hodinu; poté nás vedl do připravených pokojů, jichž bylo celkem devatenáct; schystali je (zdálo se nám) tak, že čtyři z nich, lepší než ostatní, poslouží pro naše nejpřednější muže, kteří v nich mají bytovat po jednom; v ostatních pokojích mají bydlet vždy dva a dva pohromadě. Byly to pěkné pokoje, milé, opatřené řádným nábytkem. Nato nás vedl dlouhou chodbou na způsob dormitáře a zde nám ukázal sedmnáct jizeb, jež vedly všechny na jednu stranu (neboť druhou tvořily zeď a okna). Byly to roztomilé jizbičky, oddělené od sebe přepážkami z cedrového dřeva. Ta klenutá chodba s jizbami, jichž bylo celkem čtyřicet (mnohem víc, než jsme potřebovali), sloužila za špitál pro nemocné. Přitom nás upozornil, že když se někdo z našich chorých pozdraví, můžeme ho z jizby převést do pokoje; za tím účelem měli připraveno dalších deset volných pokojů, kromě těch, o nichž jsme se již zmiňovali.

Když jsme si takto vše prohlédli, zavedl nás nazpět do přijímací haly, lehce zdvihl hůl (jak to dělávají, chtějí-li vydat či vyplnit nějaký příkaz) a řekl: "Vězte nyní, že obyčej země vyžaduje, abyste po dnešku a po zítřku (což je doba, kterou vám dáváme na přepravu lidí z lodi) nevycházeli po tři dny ze svých komnat. Nikterak se tím však netrapte, ani to nepovažujte za vazbu, nýbrž za čas určený k oddechu a odpočinku. Nepocítíte přitom žádnou újmu a šest našich lidí vám bude stále k ruce, kdybyste potřebovali něco si venku vyřídit." Poděkovali jsme mu ze srdce a s úctou a pravili jsme: "V této zemi je Bůh nepochybně přítomen." Nabídli jsme mu rovněž dvacet zlaťáků, on se však usmál a řekl pouze: "Jakže? Dvojí plat!" A s tím nás opustil.

Krátce poté nám předložili oběd; byla to znamenitá krmě co do příkrmů i masa; lepší než všechna jídla dohromady, která jsem znal z Evropy. Také nám podali tři druhy nápojů, všechny chutné a dobré: víno z hroznů, nápoj z obilí, na způsob našeho piva, leč průzračnější, a jakýsi mošt z plodů jejich země, neobyčejně lahodný a osvěžující. Kromě toho nás zahrnuli spoustou oněch nachových pomerančů pro naše nemocné; ty (jak nás ujistili) působí jako jistý léčivý prostředek proti onemocněním získaným při plavbě na moři. Rovněž nám dali krabičku šedivých či bělavých pilulek, aby je naši choří brali před spaním, vždy jednu na noc; to prý (pravili) uspíší jejich uzdravení.

Následujícího dne, když se skončilo a ustalo trápení s vyloďováním a dopravou lidí i zboží z naší lodi, uznal jsem za dobré svolat posádku, a sotva se všichni shromáždili, promluvil jsem k nim takto: "Drazí přátelé, je třeba, abychom věděli, kdo jsme, a jak to s námi stojí. Jsme lidé vyvržení na břeh jako Jonáš z břicha velryby; byli jsme jakoby pohřbeni v útrobách hlubin a nyní, na zemi, se nalézáme mezi životem a smrtí. Ocitli jsme se jak mimo Starý, tak i Nový svět; a zda ještě vůbec kdy spatříme Evropu, to ví jen Bůh. Dostali jsme se sem jakýmsi zázrakem; a jenom nemenším zázrakem můžeme zas odtud vyváznout. S ohledem na naše nedávné zachránění a na nebezpečí přítomná i budoucí, pozdvihněme teď svou mysl k Bohu a hleďme se každý napravit. Mimo to jsme se dostali mezi lid křesťanský, nadmíru zbožný a lidumilný; nechť se proto na našich tvářích nezračí zmatek, který by před nimi na odiv vystavoval neřesti a naši nehodnost. Jsou tu ovšem i další věci. Příkazem (třebaže zdvořilým) nám uložili, abychom tři dny strávili v klášterním uzavření těchto zdí: kdoví zda ne proto, aby se poněkud seznámili s našimi způsoby a zvyklostmi? A shledají-li je špatnými, aby nás rázem vypověděli; shledají-li je dobrými, aby nám povolili delší lhůtu? Neboť ti mužové, které nám dali k ruce, mohou nás po celý čas bdělým okem sledovat. A tak tedy pro lásku boží a pro dobro našich duši i srdcí hleďme se chovat vždy tak, abychom žili usmířeni s Bohem a nalezli milost i v očích těchto lidí."

Celá posádka mi jednohlasně děkovala, že jsem ji takto napomenul, a přislíbila, že míní žít střídmě a spořádaně a že v ničem nezavdá podnět k pohoršení. Tři dny jsme takto trávili vesele a bezstarostně a čekali, co s námi bude, až pominou. A během té doby jsme se každou hodinu radovali z lepšícího se stavu našich nemocných; oni sami se pak domnívali, že byli vsazeni v jakousi božsky hojivou lázeň, jak dobře a rychle se zotavovali.

Když uplynuly tři dny, přišel k nám zrána jakýsi nový muž, kterého jsme dosud neviděli; oděn byl v modrém, jako ten předchozí, jen turban měl bílý a na jeho špici červený křížek. Měl také kápi z jemné tkaniny. Sotva k nám vešel, nepatrně se uklonil a rozepjal paže. My jsme ho pozdravili velmi hluboce a pokorně; jako by nám přinášel rozsudek života či smrti. Přál si hovořit jen s několika z nás; tu šest našich lidí zůstalo na místě, ostatní místnost opustili. Řekl: "Svým úředním posláním jsem správcem tohoto Domu pro cizince, svým povoláním jsem křesťanský kněz; a proto jsem za vámi přišel: abych vám nabídl své služby jako cizincům, ale především jako křesťanům. Mohu vám sdělit některé věci, jež, domnívám se, neuslyšíte neradi. Stát vám povolil zdržet se na souši po dobu šesti týdnů; nedělejte si však starosti, jestli vás okolnosti přinutí zůstat déle, neboť v tomto bodě není zákon nijak puntičkářský; a nepochybuji, že já sám pro vás obdržím prodloužení na takovou dobu, jaká vám bude vyhovovat. Abyste rozuměli, Dům pro cizince je v této chvíli velmi bohatý a má značné prostředky, protože všechny jeho požitky se za posledních sedmatřicet let ukládaly; tak dlouho to totiž trvalo, než do této části světa zavítal nějaký cizinec. A tak si nečiňte starostí: stát vám uhradí celý čas vašeho pobytu; a ani o den jej nebudete nuceni zkracovat. Pokud jde o zboží, které jste s sebou přivezli, nebudete na něm nijak škodní; dostanete za ně buďto jiné zboží, anebo výplatu ve zlatě a stříbře; to je nám jedno. Máte-li pak nějaká další přání, nikterak se s nimi netajte. Uvidíte, že odpověď, již od nás dostanete, vám na tváři vrásek nenadělá. V jedné věci vás však musím varovat: nikdo z vás se nesmí vzdálit o karati (to jest podle nich o míli a půl) za městské hradby, nemá-li k tomu zvláštní povolení."

Odpověděli jsme, hledíce chvíli jeden na" druhého a podivujíce se tak milostivému a přímo mateřskému zacházení, že ani nevíme, co říci, neboť se nám nedostává slov, která by vyjádřila náš vděk; a že jeho velkomyslné nabídky vzaly dech všemu, oč bychom je mohli ještě požádat. Zdá se nám, že máme před očima obraz nebeského spasení; neboť my, které před nedávnem svírala čelist smrti, jsme nyní na místě, jež nás zahrnuje jen a jen potěchou. Co se pak daného příkazu týče, zajisté jej chceme uposlechnout, byť i naše srdce planula pochopitelnou touhou dále si vyjít po tomto šťastném a svatém lánu země. K tomu jsme dodali: "Ať naše jazyky raději ztuhnou na patře úst, než abychom opomněli vaši ctihodnou osobu či celý tento národ ve svých modlitbách." Rovněž jsme ho velice pokorně prosili, aby nás přijal za své věrné služebníky, a to stejným právem, jakým kdy byl člověk přijat na světě do služby; a sami sebe i vše, co jsme měli, jsme předestřeli a složili k jeho nohám. On pravil, že je duchovní a že přijímá jen dary duchovní: to jest naši bratrskou lásku a dobrotu našich duší a srdcí. S tím nás opustil, nikoli bez slzí dojetí v očích; a ponechal nás smíšeným pocitům radosti a vděku, takže jsme si mezi sebou říkali: "Dorazili jsme do země andělů, kteří se nám zde denně zjevují a zahrnují nás přízní, o které nikdo z nás nesnil, tím méně se jí nadál."

***

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 23.07.2010

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­