Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Jak jsi už vysoko?" ptal se Legrand.
"Už moc," odpovídal černoch, "už koukám skrz vršek na nebe."
"Nebe si nevšímej – poslouchej, co ti říkám. Podívej se po kmeni dolů a spočítej pod sebou větve na téhle straně. Kolik větví jsi minul?"
"Jednu, dvě, tři, čtyry, pět – pět kusů by to bylo, milospane, na týhle straně."
"Tak vylez ještě na další."
Zanedlouho se znovu ozval hlas, který nám oznamoval, že Jupiter dosáhl sedmé větve.
"A teď, Jupe," volal Legrand, zřejmě velmi rozčilen "se pokus na tu větev vyškrábat, ale nejdál co můžeš. A když přijdeš na něco divného, ozvi se."
Jestliže jsem do této chvíle přece jen trochu pochyboval o šílenství svého ubohého přítele, teď jsem o něm nabyl jistoty. Nezbývalo mi než uvěřit, že se dočista zbláznil, a začal jsem mít vážné obavy, jak ho dostanu domů. Když jsem uvažoval, jak to zařídit, zaslechl jsem opět Jupiterův hlas.
"Na tuhle větev se moc daleko nevodvážím – je nadobro uschlá."
"Co říkáš – uschlá že je ta větev, Jupitere?" křičel Legrand zajíkavě.
"To se ví, milospane, je s ní konec – vodumřela – povídám."
"Co si teď pro boha živého počnu?" zeptal se Legrand, jako by ho postihlo strašné neštěstí.
"Nevíte?" dychtivě jsem se chopil příležitosti zasáhnout, "inu, pojďte domů a lehněte si do postele. No tak – jste přece rozumný mládenec, ne? Už se připozdívá a nezapomeňte na slib."
"Jupitere," křičel, vůbec si mne nevšímaje, "slyšíš mě?" "Náramně slyším, milospane – každý slovo."
"Vyzkoušej tedy pořádně to dřevo nožem a pověz mi, jestli je opravdu hodně shnilé."
"Prohnilý by tedy bylo, milospane, to je," odpověděl po chvilce černoch, "ale mohlo bejt eště moc víc. Já bych třeba zkusil popolízt po tý větvi sám – to by šlo"
"Sám? Co to povídáš?"
"No bez brouka. Je to strašně těžkej brouk. Co, kdybych ho hodil dolů – pod jedním černým chlapem by ta větev třeba nepraskla."
"Ty zpropadený darebáku!" volal Legrand a zřejmě se mu ulevilo, "co mi to chceš nabulíkovat? Jestli toho brouka pustíš, na mou duši ti zlomím vaz. Nu tak, Jupitere, slyšíš, co ti povídám?"
"No jo, milospane, ale zrovna takhle byste nemusel na chudáka negra povykovat."
"Nu dobře – tak poslouchej! Jestli se odvážíš na tu větev hodně daleko, tak daleko, jak myslíš že tě unese, a nepustíš přitom brouka, daruju ti hned, jak slezeš dolů, stříbrný dolar."
"Už teda lezu, milospane Will – na mou duši," odpověděl černoch velmi hbitě – "už sem na samým konci."
"Co – na konci?" zaječel teď Legrand, "říkáš, že jsi už na konci té větve?"
"No, co nevidět tam budu, milospane – a hele – panebože, smiluj se! Co je to tady na stromě?"
"Nu," křičel Legrand rozjásaně, "co je to?"
"Dohromady nic – lebka. Někdo tu na stromě zapomněl hlavu a vrány z ní vožraly sakumpak všecko maso."
"Lebka, říkáš! Báječné! Jak je k větvi připevněna – čím na ní drží?"
"To musím, milospane, vobhlídnout. Na mou tě, tohle je mi ňáká podezřelá situace – do lebky vám je zaraženej ohromnej hřebík, kerým je přitlučená ke stromu."
"Dobrá, Jupitere, teď udělej přesně, co ti řeknu – slyšíš?"
"K službám, milospane."
"Tak dávej pozor – najdi u té lebky levé oko."
"Cha! To je dobrý! Dyť vůbec žádný voko nemá."
"Jsi ty ale kus pitomce! Poznáš svou pravou ruku od levé?"
"To teda poznám -v tom já se moc dobře vyznám - ta, co s ní štípám dříví, je levá."
"To je pravda – jsi levák; nu, a levé oko máš na stejné straně jako levou ruku. Teď snad najdeš levé oko té lebky anebo aspoň místo, kde levé oko bývalo. Máš ho?"
Nastalo delší ticho. Konečně se černoch ozval: "Je levý voko tý lebky taky na tý straně, na kerý má levou ruku? Vona ta lebka totiž nemá ani malíček, natož ruku – ale nevadí – já už sem to voko našel –tady ho mám – je levý! Co s ním mám dělat?"
"Prostrč tím okem brouka a spusť ho dolů, pokud ti to šňůra dovolí – ale dej pozor – drž ji při tom pevně."
"Hotovo, milospane Will – ouplná hračka – jak nic sem tou dírou brouka protáh – koukněte se na něj zezdola!"
Za této debaty nebylo vidět ani kousíček Jupiterova těla; ale brouk, kterého spustil na provázku, se teď třpytil jako báň z vyleštěného zlata v posledních paprscích zapadajícího slunce, které ještě slabě ozařovalo výšinu, na níž jsme stáli. Chrobák visel docela volně pod větvemi, a kdyby jej Jupiter pustil na zem, byl by dopadl k našim nohám. Legrand ihned popadl kosu a přímo pod hmyzem vysekal v trávě kruh, tři až čtyři yardy v průměru, a pak nařídil Jupiterovi, aby šňůru pustil a slezl se stromu. Potom s úzkostlivou přesností zarazil do země kolík právě tam, kde brouk dopadl, a vytáhl z kapsy míru. Jeden konec pásma připevnil ke kmeni stromu v bodě, který byl nejblíž kolíku, pak míru rozvinul ke kolíku, a odtud ji vedl dál směrem určeným těmito dvěma body, do vzdálenosti padesáti stop, zatímco Jupiter před ním kosou vysekával porost. V tomto místě zarazil druhý kolík a kolem něho, jakožto středu, vyznačil kruh s průměrem asi čtyř stop. Nato vzal jeden rýč, druhý dal Jupiterovi a třetí mně a požádal nás, abychom se co nejrychleji dali do kopání...

Čtenářský deník	-	Černý kocour, Černý kocour (2), Černý kocour (3), Černý kocour (4)
	-	Démon zvrácenosti
	-	Eleonora, Eleonora (2)
	-	Havran, Havran (2), Havran (3), Havran (4), Havran (5), Havran (6), Havran (7)
	-	Havran (rozbor), Havran (rozbor) (2), Havran (rozbor) (3), Havran (rozbor) (4)
	-	Havran: 16 českých překladů
	-	Jáma a kyvadlo, Jáma a kyvadlo (2), Jáma a kyvadlo (3), Jáma a kyvadlo (4), Jáma a kyvadlo (5), Jáma a kyvadlo (6), Jáma a kyvadlo (7), Jáma a kyvadlo (8), Jáma a kyvadlo (9), Jáma a kyvadlo (10), Jáma a kyvadlo (11), Jáma a kyvadlo (12), Jáma a kyvadlo (13), Jáma a kyvadlo (14)
	-	Jáma a kyvadlo a jiné povídky, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (2), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (3), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (4), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (5), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (6), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (7), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (8), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (9), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (10)
	-	Krajina stínů
	-	Maska červené smrti, Maska červené smrti (2)
	-	Muž, který se rozpadl, Muž, který se rozpadl (2)
	-	Oválný portrét (Fantastické příběhy)
	-	Pád do Maelströmu, Pád do Maelströmu (2)
	-	Pád domu Usherů
	-	Podlouhlá bedna
	-	Předčasný pohřeb, Předčasný pohřeb (2)
	-	Rozhovor Eirose s Charmionem
	-	Rukopis nalezený v láhvi
	-	Skokan
	-	Sud vína amontilladského, Sud vína amontilladského (2)
	-	Vrah jsi ty!, Vrah jsi ty! (2)
	-	Vraždy v ulici Morgue, Vraždy v ulici Morgue (2), Vraždy v ulici Morgue (3), Vraždy v ulici Morgue (4), Vraždy v ulici Morgue (5), Vraždy v ulici Morgue (6), Vraždy v ulici Morgue (7), Vraždy v ulici Morgue (8)
	-	William Wilson
	-	Zánik domu Usherů, Zánik domu Usherů (2), Zánik domu Usherů (3)
	-	Zlatý brouk (Zlatý skarabeus), Zlatý brouk (Zlatý skarabeus) (2)
	-	Zlatý skarabeus a jiné povídky, Zlatý skarabeus a jiné povídky (2)
	-	Zrádné srdce, Zrádné srdce (2), Zrádné srdce (3)
	-	Zvony

Čítanka	-	Anděl pitvornosti
	-	Berenice
	-	Černý kocour
	-	Ďáběl ve zvonici
	-	Dobrodružství Arthura Gordona Pyma, Dobrodružství Arthura Gordona Pyma (2)
	-	Eleonora
	-	Filozofie básnické skladby
	-	Havran, Havran (2), Havran (3), Havran (4), Havran (5)
	-	Heleně
	-	Jáma a kyvadlo
	-	Maska červené smrti
	-	Oválná podobizna
	-	Oválný portrét (Fantastické příběhy)
	-	Předčasný pohřeb
	-	Skokan
	-	Vraždy v ulici Morgue, Vraždy v ulici Morgue (2)
	-	Zánik domu Usherů
	-	Zlatý brouk (Zlatý skarabeus)
	-	Zlatý chrobák, Zlatý chrobák (2)
	-	Zrádné srdce