Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: Correspondances (Les Fleurs du Mal)
• v českém překladu vyšlo pod více názvy - Karel Čapek, Vladimír Holan, Ivan Slavík a Vladimír Mikeš přeložili báseň jako Vztahy, Svatopluk Kadlec jako Spojitosti, Jaroslav Haasz jako Shody a konečně Jaroslav Goll jako Souzvuky

Vztahy / Spojitosti / Shody / Souzvuky ve francouzském originálu

La Nature est un temple où de vivants piliers
Laissent parfois sortir de confuses paroles;
L'homme y passe à travers des forêts de symboles
Qui l'observent avec des regards familiers.

Comme de longs échos qui de loin se confondent
Dans une ténébreuse et profonde unité,
Vaste comme la nuit et comme la clarté,
Les parfums, les couleurs et les sons se répondent.

II est des parfums frais comme des chairs d'enfants,
Doux comme les hautbois, verts comme les prairies,
- Et d'autres, corrompus, riches et triomphants,

Ayant l'expansion des choses infinies,
Comme l'ambre, le musc, le benjoin et l'encens,
Qui chantent les transports de l'esprit et des sens.

***

Vztahy v překladu Karla Čapka

Je chrámem příroda s živými pilíři,
jež slovy zmatenými někdy zahovoří;
v symbolů černé hvozdy se tu člověk noří,
jež za něj důvěrně svůj pohled zamíří.

Jak táhlé ozvěny, jež zdaleka se mísí
v jednotě hluboké, dálné a temnotné,
rozsáhlé jako noc a jako světlo dne,
tak vůně, barvy, zvuky odpovídají si.

Jsou vůně některé svěží jak dětská těla,
jak louky zelené, sladké jak oboe,
bohaté, vítězné či porušené zcela,

v nichž nekonečných věcí rozpětí se skrývá,
jak ambra, kadidlo, mošus a benzoe,
ze kterých extáze smyslů i ducha zpívá.

***

Vztahy v překladu Vladimíra Holana

Je chrámem příroda, kde živé sloupy jsou
A z hloubi nesou výš zmatená slova bolu;
Člověk tam prochází jen háje ze symbolů
Jež zrakem důvěrným naň hledí nejednou.

Jak echa předlouhá, jež zdaleka se mísí
V jednotu hlubokou a temnou pro úkaz,
Obšírnou jak noc a jako plný jas,
Zvuk, vůně, barvy též včas odpovídají si.

A vůně svěží jsou tak jako těla dětí,
Zelené jako luh, sladké jak hoboje,
- A jiné vzrušují, jsou štědré, triumf světí,

S expansí předmětů, v nichž nekonečno je:
Tak ambra, kadidlo, benzoe, pižma dech,
Jež slaví nadšení ducha i smyslů všech.

***

Vztahy v překladu Ivana Slavíka

Příroda, to je chrám s živými pilíři,
jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;
člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,
les si ho důvěrně a známě prohlíží.

Jak dlouhé ozvěny, které se z dálky mísí
v jediný hluboký a z temnot jdoucí hlas,
rozlehlý jako noc a širý jako jas,
tak vůně, barva, tón vždy odpovídají si.

Jsou vůně svěžejší než těla děťátek,
sladké jak hoboje, jak stepi zelenavé,
vítězné, bohaté a - shnilé nazpátek,

jak věci bez hranic, tak prudce rozpínavé,
jsou z ambry, z pryskyřic, jsou z pižma, z kadidel,
zpívají nadšení - jak duší, tak i těl.

***

Vztahy v překladu Vladimíra Mikeše

Příroda, to je chrám, kde živé pilíře
někdy zmatenou řeč vydechnou ze svých stvolů,
člověk tam prochází hájemi ze symbolů,
jež upřou na něj zrak v laskavé důvěře.

Jak táhlé ozvěny z dálky splývají v shluky
a zní jak jediný hluboký temný hlas,
rozlehlý jako noc a širý jako jas,
domlouvají se tu vůně, barvy a zvuky.

Jsou vůně svěží jak dětská pleť po koupeli,
sladké jak hoboje a jako zeleň trav
- a jiné zkažené, triumfující pach,

jež do nekonečna se těžce rozestřely,
kadidlo, benzoe, pižmo a z ambry prach,
v nichž úchvat ducha zní a smyslů v mrákotách.

***

Spojitosti v překladu Svatopluka Kadlece

Příroda, to je chrám s živým sloupovím,
jímž se čas od času změť tichých hlasů nese,
a lidé chodí tu v tom symbolovém lese,
bdělými pohledy se sklánějícím k nim.

Tak jako ozvěny, jež z dálek melodicky
se spojí v hlubokou a temnou jednotu,
objemnou jako ta tma a jako to světlo tu,
též barvy, parfumy a zvuky splynou vždycky.

Jsou vůně čerstvé tak jako líčko dítěte,
s libostí hoboje a se svěžestí trávy,
a jiné, vítězné, mdlé, těžké, prokleté,

s rozpínavostí drog, jež pranic nezastaví,
tak ambra, kadidlo a různé silice,
kterými pějí duch a smysly žíříce.

***

Shody v překladu Jaroslava Haasze

Je chrámem příroda, v něm sloupů živých řad,
jež časem zmatenou řeč z nitra vydávají;
a člověk, symbolů tam procházeje háji,
zří hled jich důvěrný se na něj upírat.

Jak z dálky mísících se dlouhých ozvěn hluky,
jež v temnou jednotu se pojí hlubokou,
jak noc je nesmírnou, jak záře širokou,
tak odpovídají si barvy, vůně, zvuky.

Jsou vůně, jako pleť je děcka, líbezné,
jak hoboj sladké tak, tak zelené jak tráva
- a jiné zkažené, a pyšné, vítězné,

jak věci bez konce, z nich každá rozpínavá,
tak ambry, benzoe, kadidla, pižma dech,
jež ducha nadšení i smyslů pějí všech.

***

Souzvuky v překladu Jaroslava Golla

Jest Příroda jak chrám, kde živoucí jsou sloupy,
z nich někdy vyjde hlas cos temně napoví;
les velký symbolů je okres chrámový,
ty zrakem přátelským zří na toho, kdo vstoupí.

Směs ozvěn spojených jak jeden souzvuk vydá,
jež přišly z daleka a v jedno splynou v něm,
jak světla souhlas den, jak noc je souhlas tem,
tak vůně si i tón i barva odpovídá.

Jsou jako dětské tílko vůně čerstvé, milé,
jako hoboj sladké, vůně zelené jak tráva,
a jiné nádherné a hříšné, rozmařilé,

jež donekonečna se rozptylujíc víří,
jak ambra, kadidlo, jak benzoe, mošus dává:
v jich zpěvu duch i tělo jásajíc hýří.