ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Baudelaire Charles (*09.04.1821 - †31.08.1867)

­­­­

Klenoty (Květy zla)

Klenoty ve francouzském originálu

La très chère était nue, et, connaissant mon coeur,
Elle n'avait gardé que ses bijoux sonores,
Dont le riche attirail lui donnait l'air vainqueur
Qu'ont dans leurs jours heureux les esclaves des Mores.

Quand il jette en dansant son bruit vif et moqueur,
Ce monde rayonnant de métal et de pierre
Me ravit en extase, et j'aime à la fureur
Les choses où le son se mêle à la lumière.

Elle était donc couchée et se laissait aimer,
Et du haut du divan elle souriait d'aise
À mon amour profond et doux comme la mer,
Qui vers elle montait comme vers sa falaise.

Les yeux fixés sur moi, comme un tigre dompté,
D'un air vague et rêveur elle essayait des poses,
Et la candeur unie à la lubricité
Donnait un charme neuf à ses métamorphoses;

Et son bras et sa jambe, et sa cuisse et ses reins,
Polis comme de l'huile, onduleux comme un cygne,
Passaient devant mes yeux clairvoyants et sereins;
Et son ventre et ses seins, ces grappes de ma vigne,

S'avançaient, plus câlins que les Anges du mal,
Pour troubler le repos où mon âme était mise,
Et pour la déranger du rocher de cristal
Où, calme et solitaire, elle s'était assise.

Je croyais voir unis par un nouveau dessin
Les hanches de l'Antiope au buste d'un imberbe,
Tant sa taille faisait ressortir son bassin.
Sur ce teint fauve et brun, le fard était superbe!

- Et la lampe s'étant résignée à mourir,
Comme le foyer seul illuminait la chambre
Chaque fois qu'il poussait un flamboyant soupir,
Il inondait de sang cette peau couleur d'ambre!

***

Klenoty v překladu Svatopluka Kadlece

Má drahá, chtějíc mi v mých chutích vyhovět,
jen v zvučných klenotech si lehla, nahá, líně,
a tato skvělá zbroj jí dala pyšný vzhled,
jejž za svých šťastných dnů má maurská otrokyně.

Když se ten kamenný a zlatý třpytný svět
svůj cinkot posměšný jme vrhat v tanci zticha,
jsem nad tím zvučením u vytržení hned,
a já mám k smrti rád, v čem zvuk se v světlo míchá.

I dávala se tak mnou ležíc milovat
a shůry divanu se usmívala stále
k mé lásce hluboké, jak jest jen moře snad,
jež se k ní vzpínala tak jako ke své skále.

Své oči hroužíc v mé jak tygr krocený,
střídala polohy s mdlou tváří každou chvíli,
a cudnost s chlípností ty její proměny
vždy novým půvabem a kouzlem obdařily.

A ruce s nohama a stehna s kyčlemi,
jak olej nahládlé, jak labuť plné ladu,
před zrakem vidoucím jen míhaly se mi,
a ňadra se břichem, ta žeň mých vinohradů,

se nesly, lstivější než roj zlých andělů,
chtějíce zjitřit klid, v němž moje duše dlela, a
zhurta strhnout ji s těch tesů úbělu,
kde sobě usedla, tichá a osamělá.

Tu jako bych byl zřel se novou kresbou pnout
holobrádkovu hruď z Antiopiných boků,
tak její štíhlý pás dal pánvi vyniknout.
Líčidlo na hnědi té kůže sládlo oku.

A když se smířila pak lampa se skonem
a pokoj v temnotách jen krb již ozařoval,
kdykoli vyšlehl a žhavě vzdychl v něm,
vždy tu pleť ambrovou svou krví zaplavoval.

***

Klenoty v překladu Vítězslava Nezvala

Má drahá znajíc mne, mé srdce a můj svět,
jsouc nahá, nechala si zvonivé své cetky
a její ozdoba jí dodávala vzhled
těch maurských otrokyň, jež strhly naše předky.

Když tanče vydává svůj posměvačný hřmot,
ten zázrak z kamene a z třpytivého kovu,
jsem stržen k extázi nad zrcadlením hmot,
kde světlo se zvukem se mísí jako v slovu.

Tak ležíc, usmála se z hloubi večera
a z hloubi divanu, kde milovali jsme se,
vstříc lásce, hluboké jak sladká jezera,
jež valila se k ní jak moře na útesech.

Jak zkrotlá tygřice, zrak plný krutosti,
a snivě zkoušela své rozmanité pózy
a cudnost, spojená v ní s krajní chlípností,
jí stále zůstala i přes metamorfózy.

A paže, stehno, krk a lesklá křivka zad
jak labuť, vlnící se před mým jasnozřením,
mě omamovaly a dráždily můj chlad;
prs, hrozen vinice, již pěstil jsem svým sněním,

se blížil úlisněj než démon, zničív klid,
v nějž nořila se má samotářská duše
na skalách z křišťálu, kde chtěl jsem tiše žít
a odkud vytrhl ji jako kořen růže.

Tu připadalo mi, že vidím v jednotě
trup hodný jinocha a kyčli Antiopy,
bok vyvstal nad tajlí a zářil v nahotě.
Třpyt ambry s líčidlem se vsákl beze stopy!

Když lampa dohasla, tu na ztemnělých zdech
krb kreslil ohnivou a mihotavou růži;
když z krbu vydral se jak z prsou prudší vzdech,
zaplavil krvavým svým třpytem její kůži!

***

Klenoty v překladu Vladimíra Holana

Má drahá, nahá jsouc a znalá citů mých,
jen zvučné klenoty si ponechala k lauru;
z té zbroje bohaté vzhled vítězící dých,
jaký za šťastných dnů má otrokyně Maurů.

Když srší při tanci posměšnou hudbu svou,
svět tento sálavý, svět kamene a kovu,
nutí mě milovat s extází zběsilou
věci, kde míchá se zvuk se světlem vždy znovu.

Když potom ulehla a já byl k vášni zván,
tu z výše divanu se usmívala tiše
na lásku hlubokou, sladkou jak oceán,
která jak k útesu k ní stoupala vždy výše.

Jak tygr zkrocený, zírajíc na mne v lsti,
se vzhledem mlhavým vždy v jiné pázy vklouzla,
a ryzí nevinnost spoutaná s chlípností
všem jejím proměnám dávala nová kouzla.

A paže, nohy, bok a stehno, kyčlí trs,
hladké jak olej sám, jak labuť, kterou chceme,
zřel zrak můj vidomý a jasný naveskrz;
a břich a prs a prs, ty hrozny vinice mé,

stoupaly lichotněj než démon zvoucí k zlu,
by rozbouřily mír, jejž duše moje měla,
a aby svrhly ji se skály křišťálu,
kde odpočívala klidná a osamělá.

Já nový obraz zřel sjednoceně se pnout:
tož Antiopy bok a bezvousého bystu,
natolik její pás dal pánvi vyniknout
při šmince nádherné na pleti zlatolistů.

- Svit lampy poroučel se smrti při stínech,
zatímco pouze krb bděl světlem ve světnici.
Vždycky, když do temnot vyrazil žhoucí dech,
zaplavil krví svou pleť tuto z ambry spící!

***

Šperky v překladu Františka Hrubína

Donaha svlékla se, můj drahocenný květ,
a znajíc choutky mé, jen šperky nechala si,
a tato skvostná zbroj dala jí pyšný vzhled
těch maurských otrokyň, když mají blahé časy.

Když ten svět kamene a kovu září v hrách
a zvoní při tanci, výsměšně, pronikavě,
jsem stržen v extázi a v náruživý vztah
k těm cetkám, kde se zvuk se světlem mísí právě.

Tož, ležíc, laskání se vzdala najednou,
z divanu, jako vždy, jen úsměv měla, něhu
pro sladkou lásku mou, jak moře bezednou,
jež se k ní vzpínala jak ke strmému břehu.

Se zrakem strnulým, jak tygr zkrocený,
zkoušela polohy, vzhled snivě pozamželý,
zde cudnost s vilností tak byly spolčeny,
že její proměny vždy nové kouzlo měly.

Nohy a rameno, a její stehna, kříž,
jak labuť zvlněné a jako olej hladké,
já nenasytnýma očima pozřel již;
břich její, prsy dva, mých vinic hrozny sladké,

tak jako Anděl zla úlisné, vyvstaly,
by rozmetaly klid, kde dobře bylo duchu,
svrhly ho ze skály, kde mezi krystaly
trůnil v své samotě a v tichu beze vzruchu.

Já novou kresbou zřel spojeny bez příkras
hruď bezvousáčovu s kyčlemi Antiopy,
tak její pánvi dal vyniknout útlý pás.
Skvostně se pod šminkou pleť v zlaté hnědi topí!

- A světlo lampy tmám se vzdalo později
a po světnici se jen záře z krbu lila,
kdykoli ohnivá vydechla prudčeji,
tu kůži ambrovou vždy krví zaplavila!

***

Šperky v překladu Gustava Francla

Má drahá, svlečena, a znajíc srdce mé,
ponechala své nahotě jen šperky jasně znící,
ichž zvuk v ní probouzel pocity vítězné
otrokyň radostných v pradávnu bytujících.

Když v tanci vyráží vítězný hřmot a smích
ten národ, jehož šperk prozařuje i stíny,
v extázi nahlížím do kouzel neznámých,
v nichž prolíná se zvuk s odlesky světelnými.

Tak tedy ležela, chtějíc se milovat
a s výše diva nu hleděla spokojeně
smějíc se lásce mé, jejíž vzestup i pád
rytmem se podobal bouřlivé mořské pěně.

Zrak na mě upřený, tygřice zkrocená,
polohy v zasnění měnila bez obavy,
jista, že čistota s chlípností spojena
těm metamorfózám poskytne půvab nový.

A její paže, bok a stehna právě tak
v labutích oblinách a olejem vždy třené,
lákaly krásou svou můj vševidoucí zrak.
Nad břichem ňader pár, ty hrozny vinice mé,

vilně se skláněly jako Andělé zla,
chtějíce narušit poklid mé duše snivé,
jež v klidné samotě vzdorovat nemohla
těm ostrým krystalům krásy tak podmanivé.

Věřil jsem, spojeno že v jednom celku zřím
s dříkem až chlapeckým i břicho Antiopy -
tak ostře rýsoval se v jejím těle klín.
Líčidla v její měď nádherné vtiskla stopy!

A lampa, rozchvělá v tušení předsmrtném,
jež jak zdroj jediný tam v budoáru plála,
po každém vzdechnutí růžovým plamenem
tu kůži ambrovou krvavě polaskala.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 10.11.2017

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Čas je hráč, Čas je hráč (2)
-Květy zla, Květy zla (2)
-Rusovlasé žebračce (Květy zla)
-Zdechlina (interpretace básně)
-Zdechlina (Květy zla), Zdechlina (Květy zla) (2)
Čítanka-Albatros (Květy zla)
-Blázen a Venuše (Malé básně v próze)
-Cikáni na cestách (Květy zla)
-Cizinec (Malé básně v próze)
-Co jenom povíš dnes (Květy zla)
-Člověk a moře (Květy zla)
-Davy (Malé básně v próze)
-Divá žena a můj miláček (Malé básně v próze)
-Dvojitá komnata (Malé básně v próze)
-Harmonie večera (Květy zla)
-Hymna na Krásu (Květy zla)
-Každý svou chiméru (Malé básně v próze)
-Klenoty (Květy zla)
-Krása (Květy zla)
-Majáky (Květy zla)
-Maska (Květy zla)
-Miluji vzpomínku (Květy zla)
-Minulý život (Květy zla)
-Mlhy a deště (Květy zla)
-Mrcha (Květy zla)
-Mršina (Květy zla)
-Nehodný mnich (Květy zla)
-Nemocná můza (Květy zla)
-Nepřítel (Květy zla)
-O jedné hodině zrána (Malé básně v próze)
-Obryně (Květy zla)
-Opíjejte se! (Malé básně v próze), Opíjejte se! (Malé básně v próze) (2)
-Osud (Květy zla)
-Ó, já tě zbožňuji (Květy zla)
-Pes a flakon (Malé básně v próze)
-Posedlost (Květy zla)
-Rusovlasé žebračce (Květy zla)
-Špatný sklenář (Malé básně v próze)
-Umělcovo confiteor (Malé básně v próze)
-Vtipkář (Malé básně v próze)
-Vzlétání (Květy zla)
-Vztahy (Květy zla)
-Záhuba (Květy zla)
-Zdechlina (Květy zla)
-Zoufání stařeny (Malé básně v próze)
-Žehnání (Květy zla)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­