Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický

JEDNÁNÍ I.

Scéna 5.

Mirandolina. Předešlí.

MIRANDOLINA: Klaním se panstvu. Kdo z pánů se ptal po mně?
MARKÝZ: Já, ale ne zde.
MIRANDOLINA: A kde, excellencí?
MARKÝZ: V mém pokoji.
MIRANDOLINA: Ve vašem pokoji? Potřebujete-li něco, přijde sluha a poslouží vám.
MARKÝZ (ke kavalírovi): Co tomu říkáte? Ta se chová, co? To jsou způsoby?!
KAVALÍR (k markýzovi): Ta že zná způsob? Já bych to nazval spíš drzostí a prostořekostí.
HRABĚ: Drahá Mirandolino, já chci s vámi promluviti veřejně; nebudu vás obtěžovati, abyste se namáhala do mého pokoje. Podívejte se na tyto náušnice, jsou krásné, líbí se vám?
MIRANDOLINA: Krásné.
HRABĚ: Diamanty!
MIRANDOLINA: Ó, ano, vyznám se též v diamantech.
HRABĚ: A jsou vám k službám.
KAVALÍR (šeptem k hraběti): Nazahazujte je, milý příteli!
MIRANDOLINA: Proč mi chcete dávati tyto náušnice?
MARKÝZ: Věru, krásný dar! Kdyby neměla dvakrát krásnějších.
HRABĚ: Ale toto je módní façona. Prosím, přijměte je z lásky ke mně.
KAVALÍR (k sobě): Blázen!
MIRANDOLINA: Nemohu, pane...
HRABĚ: Zamítnete-li je, pak mne rozhněváte.
MIRANDOLINA: Nevím, co bych řekla... musím si přece udržeti přátelství svých hostů. Nesmím rozhněvati pana hraběte - přijímám je.
KAVALÍR (k sobě): Liška!
HRABĚ (ke kavalírovi): Co říkáte této bystrosti ducha?
KAVALÍR (k hraběti): Pěkná bystrost! Shrábne je a ani se vám nepoděkuje.
MARKÝZ: Vskutku, pane hrabě, získal jste si velkou zásluhu. Obdařiti dámu veřejně z pouhé ješitnosti! - Mirandolino, chci mluviti s vámi mezi čtyřma očima; jsem šlechtic.
MIRANDOLINA: Neporoučíte-li nic jiného, odejdu.
KAVALÍR: Na slovo! Prádlo, které jste mi poslala, se mi nelíbí, (pohrdavě) nemáte-li lepší, opatřím se jinde.
MIRANDOLINA: Dostanete, pane, lepší, jak si přejete, ale zdá se mi, že byste mohl říci o ně s větší zdvořilostí.
KAVALÍR: Kde platím, nemusím dělat okolků.
HRABĚ (k Mirandolině): Politujte ho, je úhlavní nepřítel žen.
KAVALÍR: Nemám docela potřebí, by mne ona litovala.
MIRANDOLINA: Ubohé ženy! Co jsme vám udělaly? Proč jste na nás tak zlý, pane barone?
KAVALÍR: Dosti řeči. Se mnou to k větší důvěrnosti nepřivedete. Vyměňte mi prádlo; pošlu je po sluhovi. Přátelé, váš sluha! (Odejde.)

Scéna 6.

Předešlí (bez kavalíra).

MIRANDOLINA: Jaký to divoch! Neviděla jsem jakživa takového.
HRABĚ: Drahá Mirandolino, každý vás oceniti nedovede.
MIRANDOLINA: Skutečně, jsem tak zaražena jeho chováním, že mám chuť dáti mu okamžitě z bytu výpověď.
MARKÝZ: Dobrá, a nehne-li se, řekněte mi to, a já vás jej zbavím okamžitě. Užijte přec mojí ochrany.
HRABĚ: A kdybyste měla při tom o peníze přijití, zaplatím a nahradím vám všecko. (Stranou.) Poslouchejte, dejte také markýzovi výpověď a zaplatím vám rovněž.
MIRANDOLINA: Díky, pánové, díky. Mám tolik duchapřítomnosti, že dovedu říci cizinci, aby šel, že ho nechci - a co se platu týče, pokoje mého hostince nikdy nezahálejí.