ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Sova Antonín (*26.02.1864 - †16.08.1928)

­­­­

Bizarní sen (Vybouřené smutky)

Já řekl ní: "Nemůžem ničeho čekat od toho Žití,
od Země této a od těchto Nebes a od těchto svatých.
Mně hnusny jsou Dnešky, kam minulost výsměšné ozvěny hází,
pojď se mnou, nejdražší, svět jiný znám, zjevil se mé duši."

A řekl jsem: "Rozluč se se vším a odejdem (jakoby nic),
když matka spí a otec v krčmě a když páchne město blátem.
Po špičkách... odhodím zbraň, tu kterou jsem chystal v horečce
na svou i na tvoji hlavu... tak... teď jsem ji zahodil navždy!

Tak vedle mně, s mou srostlá bolestí a vášní a hrůzou a extasí,
ty půjdeš. A vzpomenout chraň se skrčených lidí,
těch plazů s myšlenkami ctihodně starými,
ty musíš opustit starou Zem, ty musíš přetrhat všecky svazky."

Ač plakala a rty se chvěly, (zpozdilá!) připravila se k noci,
přec šla a každý krok váhala, slouchala vzlykajíc chvíli
oddech matky, když klaply dveře, - vzpomněla dávných přítelkyň
a tanečních sálů a jarního večera u řeky blíže rodných lesů...

"Eh" řekl jsem, "takhle nelze jíti s přítěží proklaných vzpomínek!
To jsou ještě výpary bahnisk, na nichž rostly naše duše.
Nezapomeň, co špatného obmýšlel s tebou svět, cos vyplakala slz,
nezapomeň ran proklatých rukou a smíchu profanujících!

Neb že tě od mládí oblékali jako loutku pro hračku mužů,
pro domácí rozkoš břichopásků a vilná těla měšťáků!
Nezapomeň, kterak chtěli, aby tvá duše byla slabá, slabá,
pod dechem hříchu aby hledala Krista a Marii!

Nechceš zapomenout?..." Už dlouho jdem spolu. Minuly noci a dny,
kráčíme přes hory a vyhýbáme se příbytkům lidským.
Tam, kde jmelí visí se sosen, tam, kde měsíc visí tmou,
tam jde se nejlépe, tam jsou nejvyšší sny a nejrozkvetlejší.

"Proč ještě pláčeš? Což nevěříš v Nový Život na Jiných Světech?"
Aby neplakala, když jsem ji vedl přes úhory, lesy, přes vody,
pohádky budoucích kras a neznámých, tušených krajů,
pod světlem večera stříbrným lhát jsem jí počal...

A tak jsme šli. A přišli k lodím. Bylo to truchlivé moře
a země podivná, město s šedými světly bledými
a okny slepými a věžmi s vrcholy v oblacích,
a ved' jsem ji k lodi a poručil odvésti v Neznámé Světy...

Byl v ní jen známý kapitán, tisíci žhavými instinkty
zdál se říditi loď a neznámo jeho mi jméno,
je-li Osud-mstitel neb Osud-vysvoboditel,
nehlesl ani slovem, jen hluboce k zemi se klonil...

Byl v ní jen starý kapitán, známý mi z mystických zjevení;
prostorem neuvědomělých kras my jeli hořícím obzorem.
Ha, ha, já smál se, vida ji jasnit se po dlouhé době,
a poručil jeti jako bleskem, bezpečen, daleko od lidí...

A jedeme a jedeme... vzduch, par cinobrových plný,
schlad náhle a zšedl (poznal jsem, že nás šálí ten starý).
Jeho moudré, poslušné oči kmitaly nejistým zlomyslným bleskem,
když uklonil se k zemi a řekl: "Ihned přistanem k cíli..."

"Tu je ta zem," řek' potom s poťouchlým, lstivým úsměvem
a ukázal na bledý pruh, jenž mrtvě se probíral z oblaků.
"Lžeš, pse! Tam je zase týž člověk," křiknul jsem vztekle,
"vidím jeřáby na březích, skla domů lesknout se v slunci!

Tys jedním z lidské té spřeže, přiznej se, bazilišku,
zabiju tě, pse, vtělené ty zlo, podvodný kramáři!"
Poklonil se, zadrkotav zuby. V tom bledý pruh země zas zmizel
a zase na cestu dalekou od světa lidí jsme jeli...

Dny prchly a hrůza čekání marného visela na našich srdcích,
my seděli v objetí a ona plakala, šeptajíc o dávných dnech.
"Víš, kterak v létě dřímal soumrak nad teplými lukami,
stříbrné světlo se třáslo nad tichem tajemných pěšin?"

"Vidíš ty pse, zas vzpomíná," křik' jsem. Zlověstně mlčel
stařík nad svou busolou (drzý, k vraždě mě sváděl).
"Zas pláče, pse, jeď rychle, kde v podvědomí svítá,
a kde je radost a hudba a krvavé květy kde voní!..."

Dny prchaly a noci se šeřily. Zřel jsem: vlasy jí zbělely,
snad hrůzou, vlny jak ponuře praskaly o boky prohnilé lodi.
"Vidíš, jak vlasy jí zbělely?" zoufal jsem, "vidíš, proklatý starče,
i tys mě oklamal, nevěřím tobě, nevěřím, ne, již nevěřím!"

I zabil jsem jej ranou ukrutnou, licoměrného ďábla:
paluba houkla pádem a jako smích skříplo to v lanech.
"Teď už nás neoklame návratem k proklaté zemi!
Neznal světů zjevení... Umřem? Ah, takto žíti!...

Oh, marně prosíš, nikdy se nevrátím k zemi, ne, nevrátím,
zkaziv tvoji mladost, tvé štěstí a naděje k Zemi přirostlé!
A zkaziv duši tvou očekáváním světla, které nepřichází,
nevrátím tě již Zemi, kterou proklínám, kolébku Zla!

Nezbývá, než dočkat se neb umřít v šíleném objetí
na opuštěné lodi na moři mrtvě zeleném.
A neplač přec, nezvikláš mě, moje vůle je pevná,
i to je štěstím, umřít daleko od bídné Země!..."

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 20.02.2014

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Ještě jednou se vrátíme. Z mého kraje.
-Pankrác Budecius, kantor, Pankrác Budecius, kantor (2)
-Z mého kraje
Čítanka-A my vždy cítili, že vytrvat je krásné... (Zpěvy domova)
-Balada o mrtvém dubu (Lyrika lásky a života)
-Balada o sentimentální lásce (Lyrika lásky a života)
-Bizarní sen (Vybouřené smutky)
-Cestou (Z mého kraje)
-Čekající Praha (Zpěvy domova)
-Černá prsť (Zpěvy domova)
-Česká duše (Zpěvy domova)
-Česká zěme (Zpěvy domova)
-Dětská vzpomínka (Z mého kraje)
-Do Ameriky (Z mého kraje)
-Duše a luza (Vybouřené smutky)
-Epilog ke knize črt (Z mého kraje)
-Ježíšek (Z mého kraje)
-Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Ještě jednou se vrátíme)
-Klášterní zátiší (Z mého kraje)
-Kořeny (Zpěvy domova)
-Korový domek v oboře (Z mého kraje)
-Květnový sen (Z mého kraje)
-Les (Zpěvy domova)
-Meditace (Z mého kraje)
-Městečko (Zpěvy domova)
-Mládí Jana z Husince (Zpěvy domova)
-Naše pole (Zpěvy domova)
-Národ cestou ke svobodě (Zpěvy domova)
-Odjezd vojáků (Zpěvy domova)
-Píseň z hlubin (Zpěvy domova)
-Po bílých nocích... (Vybouřené smutky)
-Pole (Z mého kraje)
-Potoky (Z mého kraje)
-Pouť v zimě (Z mého kraje)
-Před lety ještě... (Z mého kraje)
-Při západu slunce v Želivě (Z mého kraje)
-Prolog (Z mého kraje)
-Řeka (Vybouřené smutky)
-Rozhovor (Lyrika lásky a života)
-Rybníky (Z mého kraje)
-Sedláci (Z mého kraje)
-Sen středověký (Zpěvy domova)
-Smutná vášeň (Lyrika lásky a života)
-Stesk honicích psů (Z mého kraje)
-Táborské kraje (Z mého kraje)
-Truchlivá píseň (Lyrika lásky a života)
-U "Josifa"
-U řek (Květy intimních nálad)
-U strže (Z mého kraje)
-V chalupě (Z mého kraje)
-V oddechu (Z mého kraje)
-Vlasti (Zpěvy domova)
-Vrak (Mladé bolesti)
-Země (Zpěvy domova)
-Zimní odpoledne (Z mého kraje)
-Zpěv domova (Zpěvy domova)
-Žluté květy (Vybouřené smutky)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­