ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Čechov Anton Pavlovič (*29.01.1860 - †15.07.1904)

­­­­

Spát a spát!

Kahánek pomrkává. Zelená skvrna a stíny se dávají do pohybu, derou se Varjence do strnule otevřených očí a napůl spící mozek je přetváří v mlhavé vidiny. Varjenka vidí černá mračna, která se honí po obloze a křičí hlasem jejího děťátka. Pak zafičí vítr, rozvane mraky a Varjenka spatří širokou silnici s vrstvou řídkého bláta. Po té silnici jede fůra za fůrou, plouží se po ní lidé s ranci na zádech, kmitají po ní sem a tam nějaké stíny. Z obou stran prosvítají skrze studenou vlhkou mlhu lesy. Vtom se lidé s ranečky i stíny vrhají na zem do řídkého bahna. "Proč?" ptá se Varjenka. "Spát! Spát!" odpovídají a v tu ránu spí, jako když je do vody hodí, pevně a sladce, a vrány a straky na telegrafních drátech křičí dětským hlasem a snaží se je vzbudit.
"Spi, děťátko, spi, zavři očka svý..." brouká Varjenka a už se vidí v temné, dusné chalupě.

(...)

"Spi, děťátko, spi, zavři očka svý," brouká Varjenka. Ale děcko pláče, je pláčem celé bez sebe. Varjenka znovu vidí tu zablácenou silnici a ty postavy s ranci. Pelageju a tatínka Jefima. Všecko chápe a všecky poznává, a to jediné, co není s to v polospánku pochopit, je ta síla, která jí svazuje ruce i nohy, která ji drtí a brání jí žít. Rozhlíží se, hledá tu sílu, aby se jí mohla zbavit, ale nenachází ji. Konečně, už celá ztýraná, sbírá zbytek sil, napíná zrak, upírá ho nahoru na mihotavou zelenou skvrnu, začíná vnímat pláč a objevuje nepřítele, který jí brání žít. Ten nepřítel je děťátko. Varjenka se rozesměje, je jí hrozně divné, že tak dlouho nemohla pochopit takovou maličkost. Také zelená skvrna, stíny a cvrček jako by se smáli a divili. Varjenka podléhá halucinaci. Vstává ze stoličky, a se širokým úsměvem a strnule otevřenýma očima přechází po světnici. Je jí dobře a k smíchu při pomyšlení, že se v příští chvíli děťátka zbaví a rozváže si ruce i nohy. Zabije to děťátko a bude moci spát a spát! Se smíchem mrká na zelenou skvrnu, hrozí jí prstem a pak se přikrade ke kolíbce a skloní se nad děťátkem. Zadusí je, a když je po všem, rychle se natáhne na podlahu a radostně se směje při představě, že může spát. Za chvilinku už spí jako zabitá ...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Aleinad, 09.05.2008

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Anton Pavlovič Čechov - Spát a spát!







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)