Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou, když se ocitl sám v jídelně, uviděl znovu slovo Lasher napsané jakoby prstem ve vrstě prachu na stole. Velké ozdobné L. Co to jen může znamenat? Pomyslel si. Když se tam druhý den odpoledne vrátil, byl prach utřený. Stalo se poprvé, že někdo uklidil v místnosti, kde čajový servis na příborníku úplně zčernal stářím. I nástěnné malby byly zašlé, přestože při podrobnějším zkoumání na nich rozeznal výjevy z plantáže, dokonce i stejný dům, kterého si všiml na obraze v hale. Až při důkladné prohlídce lustru doktor zjistil, že do něj není zavedená elektřina. Na svícnech zůstaly ještě zbytky vosku. Ach, ten smutek, který celý dům vyvolával!
Ani v noci doma ve svém moderním bytě s vyhlídkou na jezero nepřestával o své pacientce dumat. Leží teď sama v posteli s otevřenýma očima?
"Možná je moje povinnost..." jenže jaká povinnost? Její lékař je známý psychiatr. Přece nemůže zpochybňovat jeho závěry. Nemůže udělat něco bláznivého- například vzít ji na výlet nebo jí přinést na verandu rádio. Nebo přestat se sedativy a čekat, co se stane.
Nebo zvednout telefon a spojit se s její dcerou, budoucí lékařkou. Přinutila Ellie podepsat nějaký papír. Ve čtyřiadvaceti je člověk už dost starý na to, aby se mohl dozvědět o vlastní matce.
V každém případě zdravý rozum velí, aby se čas od času udělala přestávka v podávání léků. A co celkové přehodnocení Deidřina zdravotního stavu? Musel to aspoň navrhnout.
"Jen jí dávejte určené dávky," rozhodl starý lékař. "Zůstaňte u ní hodinu denně. To je vše, co se od vás chce." Tentokrát v jeho slovech zazněl jistý chlad. Ten starý blázen!
Není divu, že doktor měl radost, když u ní viděl jednoho odpoledne toho muže.
Stalo se to začátkem září, ještě bylo teplo. Neznámého viděl už od branky. Stál na verandě vedle ní, hovořil k ní, ruku položenou na opěradle křesla. Vysoký, hnědovlasý, štíhlý muž.
Doktor najednou ucítil k Deidre zvláštní majetnický vztah. Nějaký mužský, kterého nezná, u jeho pacientky?! Přesto se s ním vlastně chtěl seznámit. Vždyť by mu mohl vysvětlit spoustu věcí. Ty staré tetičky nadělaly se vším tajností! A choval se jako blízký přítel. Ve způsobu, jakým stál, bylo něco důvěrného, i v tom, jak se k mlčenlivé Deidre nakláněl. Když doktor na verandu dorazil, už tam nikoho nenašel. V předních místnostech také ne.
Jakmile se objevila ošetřovatelka, vzrušeně jí oznamoval: "Před chvilkou jsem tady viděl nějakého muže. Mluvil se slečnou Deidre."
"Já nikoho neviděla," zněla rychlá odpověď.
Slečnu Nancy objevil v kuchyni, vylupovala hrášek. Dlouze se na něho zadívala a pak zavrtěla hlavou, až se jí zatřásla dvojitá brada. "Neslyšela jsem nikoho vejít."

Čtenářský deník	-	Hodina čarodějnic (1. díl)
	-	Interview s upírem

Čítanka	-	Hodina čarodějnic (1. díl)
	-	Interview s upírem